Typický český podnikatel-restauratér nebo kavárník se dozvěděl, že je výhodné poskytovat ve svém podniku wifi připojení, protože tím může přilákat víc hostů. Jelikož je to podnikatel český, zvolí některou z variant:
1. Žádné wifi nezřídí, ale nakoupí velké nálepky s nápisem, že v podniku je bezplatné připojení, nalepí je na vchodové dveře a personál instruuje, aby se hostům omlouval za dočasný
výpadek Internetu.
2. Wifi zřídí, v nejlevnější dostupné variantě, obvykle s extremně slabým wifi transceiverem, který pokryje signálem jen část lokálu, a aby mu snad nikdo nemohl krást bandwidth, chrání přístup loginem a heslem, které servírky na nastříhaných lístečcích roznášejí hostům. Kromě toho ještě nařídí zapnout všechny ochrany, které software routeru poskytuje, a tak např. zakáže všechny porty mimo http, takže kdo by si chtěl třeba stáhnout mail, má smůlu, POP3/IMAP-pakety neprojdou. Wifi je tak téměř nepoužitelné, ale obrat se přesto zvýší, aniž by se hostům přímo lhalo do očí tak jako v předchozí variantě.
Existují podnikatelé, kteří postupují normálně, tzn. zřídí přípojku s dostatečnou rychlostí a silou signálu a nijak ji neblokují, ale ti jsou, minimálně v Praze, v brutální menšině.
Já ovšem vůbec nechci psát o kavárnách a o wifi Internetu, ale o něčem docela jiném. Právě tak jako podnikatel druhého druhu totiž postupovaly Lidové noviny, které se rozhodly zpoplatnit obsah elektronických vydání.
Předně stanovily cenu, která je blízká ceně předplatného za tištěné vydání, tzn. 250 Kč měsíčně, a to přesto, že v nákladech za noviny je zdaleka největší položkou jejich výroba, od papíru přes tisk po distribuci a remitenda. Snad někdo z věrných tenhle deal akceptuje, ale musí při tom mít nutkavý pocit, že je vydavatelem nestydatě okrádán.
Za druhé si Lidovky nelze přečíst jen tak, ale pouze ve speciálním – patrně javovém nebo ajaxovém – prohlížeči, který na displayi vytvoří úzkou nudli
a v ní dovolí obrazem tiskové strany pohybovat a zoomovat. Motivem tohoto paranoidního DRM je strach, že by si snad vychytralí čtenáři předplatili jedny noviny a ty pak sdíleli s jinými. Papírové noviny si můžete uložit, půjčovat, zajímavé články v nich případně oskenovat, elektronické smíte jen číst a po dobu, po kterou si platíte předplatné, můžete navíc do archivu.
Výsledkem je, že Lidovky, které měly slušnou chanci dostávat tu a tam něco z mých peněz (např. kvůli pondělní rubrice Právo & justice), neinkasují kromě zkušební
desetikoruny ani halíř, protože nedokázaly být ani dostatečně fairové, ani přiměřeně velkorysé, a navíc mne urážejí tím, že ve mně vidí potenciálního zloděje a nestydí se tak ke mně chovat.
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Úvaha zmatená aneb Proč jsem si nepředplatil elektronické Lidovky
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2545
Komentáře
O hudbě a filmu nemluvě, tady je člověk k warezu prakticky donucen...
Ano, musím potvrdit, že to, co mě nutí krást, není cena, ale dostupnost.
Jinak mi opravdu překvapuje ten argument s náklady... kdybych byl jedovatý, tak bych zmínil cosi o marxistickém myšlení, ale - cena se přece od nákladů takhle přímo neodvíjí, cena se nachází balancováním kolik jsou zákazníci ochotni zaplatit, a za kolik obchodník prodat. Já opravdu moc nevidím důvod proč by elektronické noviny a knihy měly být radikálně levnější než tištěné (a jestli vůbec by měly být levnější) v tom že výroba a distribuce jsou asi lacinější - ony ty servery, platební brány atd. taky něco spojí.
Osobně když si elektronické noviny a časopisy kupuji (a dělám to myslím relativně často, srovnatelně často s nákupy klasických papírových verzí) tak nad náklady výrobce nepřemýšlím - vážím k čemu to chci a jestli jsem nabízenou cenu ochoten zaplatit.
Pokud jde elektronické Lidovky a MFD - vyzkouším teď o víkendu ale pochybuji že ti budu v téhle podobě kupovat (papírové je nekupuji vůbec). Který expert na user experience zjistil že si lidé chtěji novinami na obrazovce listovat jako by byly papírové....
Náklady mě jako spotřebitele nezajímají, ale představte si situaci, že by vám v galerii nabídli buď originál obrazu za 10 tisíc, nebo jeho fotokopii za 8 tisíc, a argumentovali, že obojí vám přeci udělá na zdi stejnou parádu.
Pozn. k wi-fi: já mám raději kavárny kde je wi-fi pod heslem co přinese servírka na papírku než kde je úplně otevřená... How to keep your customers safe at your business' hotspot
RSS kanál komentářů k tomuto článku