Patrně mají pravdu ti, kdo tvrdí, že lidstvo má k disposici jen několik základních příběhů, jungovských pohádkových archetypů, které jediné dokáží vyvolat u člověka emoci. Jeden z nich, příběh chudé dívky, do které se zamiluje princ, byl nyní skvostně převyprávěn v britské variantě české Superstar, Britain's Got Talent. Susan Boyle, nezaměstnaná sedmačtyřicetiletá Skotka, připomínající v něčem Gelsominu po třiceti letech, jejíž presentace v soutěži slibovala tak nejvýš obdobu české Aničky Dajdou, zazpívala píseň "I Dreamed a Dream" z musikálu Les Misérables způsobem, jakým zřejmě nikdo před ní.
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Komentáře
www.youtube.com/.../
Opravdu tomu věříte, že nejsou podobné lidské typy včetně očekávané reakce ve scénáři ? Koukněte se na "náhlé reakce" moderátorů, příp. na toho mladšího porotce, který je jinak producentem a např. Pottse už znal dávno před vystoupením (a jaké při hodnocení udělal divadýlko). Je to všechno do puntíku připravené, včetně trapasů a nějaké té vaty, aby "to vypadalo real".
Nechci vám pánové brát iluze, ale jde jen o další připravenou britskou show, který má za úkol lidi rozplakat před reklamou a vy jste tomu neskutečně nalítli.
I samotný Shakespeare nebo klas. drama je postavené na jiných principech a dobyvatelé Ameriky takové pochopení pro Nature nebo hrané věci (naštěstí) neměli.
Co se týče tehdejšího Říma tam bych spíše předpokládala predestinaci a ne vyjití z predestinace, které by dojmulo čtenáře. Naše pohádky "o hloupém Honzovi, co ke štěstí přišel" jsou věc také čistě moderní.
K té archetypálnosti tohoto konkrétního případu (Susan Boyle). Samozřejmě, že to je velmi archetypální "příběh". Důkazem může být i to, že dobře "funguje" a je dobře komerčně využitelný (jak sama kritizujete).. Přirovnání k pohádce (konkrétně Popelce), jak udělal Tomáš Pecina je poměrně výstižné. Jde o tisíckrát se opakující příběh „z hadrnice bohatou“, který doloženě existuje od 9. století v jedné čínské pohádce, snad dokonce existuje i egyptská verze z 500 BC. Je známa ze 17. století od nějakého fr. pohádkáře, k bratřím Grimmům v 19.st až po dnešní „americký sen“.
Co se týká vašeho exkursu do kulturních dějin ... obávám se, že nemáte pravdu. Podívejte se na dojímání se nad krásou lidské bytosti v Písni písní. Podívejte se na řecké mýty, filosofii. Na jejich dualistické uvažování, zabývání se protiklady, harmonií ... Pokud existuje pojem kalokagathie, musí být naplněno i uvažování o pojmu, kdy ten vztah těla a duše je opačný, disharmonický. I ve středověku existovaly "alternativní" proudy uvažující o kráse v jiných kategoriích než Bůh, nebůh. Zjednodušeně řečeno. Ale to vlastně jedno a pro archetypálnost příběhu to není ani podstatné. Jde o příliš novodobé kulturní nánosy.
Já bych hlavně Susan Boyle apod lidem přála, aby v jejich případě ten archetypální příběh byl doveden do konce, i když vlastně … uvědomuju si, že ten opravdový konec v té pohádce chybí. … je vlastně Popelka s bohatým princem opravdu šťastná?
a)
v Písni písni ale i jinde v Písmu jde o obdiv ke Stvoření (ne ke stvoření), křestanství na to navazuje, tj. obdivuje imanentní Trojici na bázi ekonomické Trojice. Protiklad v části řecké filosofie neimplikuje konverzi zla v dobro, šerednost v krásu atp. To by vedle sebe musely stát blodnýnka a tamta mentálně retardovaná a ty se musela těšit z té mentálně retardované. Harmonie není právě řecké filosofie blízká. V mimoevropských kulturách podobné prvky najdeme - to souhlasím, ale ty se do TV pořadů promítli jen minimálně, stačí se podívat na japonskou produkci. Středověké alternativní proudy ? Tápu, co tím myslíš.
b) jde o to něco umět ? Tak jdi na klasický casting a poznáš ten rozdíl ! Na něm stojí vedle sebe 100 perfektních zpěváků a ty si musíš vybrat toho nejlepšího. V takovém případě jde o soutež schopností a nikoliv o morální kýč, jako je v B. got talent, kdy se udělá z paní "kravka" a pak to jakoby vypálí a ty obdivuješ jen tu smyšlenou vyumělkovanou relaci/diferenci. Mimochodem Potts nebyl buhvijaký operní zpěvák, ve srovnání s průměrem pokulhával. Dohromady to dával až ten kontrast pitomce sellera s mobilama a opera. Kdyby přišel na normální casting pro operu, skončil by v prvním kole. Jde jen o novodobou ukázku manipulace (v novinářské hantýrce HLP) stejně jako v případě akcí USA for Africa nebo připitomělých BBC kampaní (např. za zrušení klecových lůžek).
Dalsim prikladem muze byt napr. Tristan a Isolda (dolozeno nejmene v 11.stol), opus o Rolandovi atd.
Nevim, proc by se az do doby pred cca 200 lety nemel nikdo dojimat zenskou krasou, rytirskou udatnosti apod. a zabyvat se jen Stvorenim.
Linka Shakespeare-Stary-Novy zakon mi nejak unika. Shakespearovy hry v divacich cilene vzbuzuji radu emoci od veseli az k hlubokemu zalu. Cile SZ i NZ jsou zcela jine.
Viktor Kára
Jak je asi pravdědopodobné že byly v době všeobecné negramotnosti, před rozšířením knihtisku, zapsány a šířeny příběhy odpovídající dnešní červené knihovně, a zdali se mohly zachovat?
RSS kanál komentářů k tomuto článku