Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

V linuxových souborových systémech se konečně něco děje. Po (hodně) mírném pokroku v mezích zákona v podobě ext4 se společnost Oracle rozhodla napodobit některé prvky nadějného, avšak momentálně do Linuxu nativně neportovatelného, sunovského souborového systému ZFS a v rekordně krátké lhůtě připravila vlastní souborový systém nové generace Btrfs.

ZFS jsem zkoušel cca před půl rokem (ve FUSE) a shledal jsem ho velmi dobře použitelným jak na deskopu, tak na serveru – bohužel, sunovská licenční politika integraci do jádra zatím neumožňuje a řešení ve FUSE představuje, hlavně při zápisu, neakceptovatelné zpomalení.

Btrfs přináší podobné výhody jako ZFS; z uživatelského hlediska je důležité zejména využití celého disponibilního prostoru bez nutnosti zvětšování a zmenšování svazků (à la LVM) a pohodlná práce se (zapisovatelnými) snapshoty. Místo zpools používá Btrfs podsvazky (subvolumes), což je koncepce, která bude zřejmě předmětem dlouhých sporů, ale čistě uživatelsky jí nemohu nic vytknout.

Vyzkoušel jsem (ve VirtualBoxu), zda je možné umístit na Btrfs přímo linuxový root, a jak je zřejmé ze screenshotu, pokus byl úspěšný: dokonce se mi podařilo nasměrovat root na podsvazek. Očekával jsem problémy s moduly a závislostmi, ale mkinitrd proběhl k měmu úžasu naprosto hladce a boot se podařil na první pokus.

Téměř se zdá, že se Sun svou licenční politikou vyšachoval mimo hlavní proud open source vývoje a stává se, přes řadu svých nesporně brilantních řešení, čímsi jako cimrmanovským průkopníkem slepých uliček.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)