Tak jsem ho zase nepochopil. Nebo mám možná jen špatné přátele? Nevím…
Už řadu týdnů je to pro mě cosi jako rituál. Otevřu si hlavní stránku svého facebookového profilu (snad se tomu říká Zeď, možná podle obdobného media na veřejných záchodcích?), kam mí přátelé
píší svoje komunikační exkrece, a hledám, co mě tam zaujme, abych konečně docenil výhody sociální sítě. Pročtu nějakých sto, dvě stě exkrecí, kliknu na pár fotek, otevřu několik linků, a s povzdechem tab zavřu. Tak dnes zase nic.
Asi je chyba ve mně: jsem internetový asociál, vyšších hodnot nehodný individualista, případně autista. Třeba mi ale někdo vysvětlí, kde dělám chybu, a naučí mě s FB pracovat.
Vybral jsem si své přátele nesprávně? Nevím, až na pár výjimek všechny osobně znám, některé jsem získal
při experimentování s rozhraním sám, jiní mě o přátelství sami požádali a připadalo mi neslušné odmítnout.
Je to různorodá množina: spolužáci z vysoké školy, které jsem roky neviděl, novináři, s nimiž jsem se seznámil v době svého psaní pro Britské listy, aktivisté, pravicoví, levicoví i eko-, ale třeba taky dvě holčičky, kterým jsem před několika lety pomohl dostat tatínka z vězení a když mě teď, již povyrostlé, požádaly o online přátelství, přišlo by mi nepěkné je odmítnout, přestože je mi jasné, že mě nebudou jejich komunikační okruhy příliš zajímat, stejně jako je nebudou zajímat ty moje, a několik dalších lidí, s nimiž se pravidelně setkávám a běžně komunikuji i mimo prostředí sociální sítě.
Proč je tedy výsledek tak tristní? Je to jen tím, že jsem si navykl vyjadřovat se bloggersky a facebookové exkrece neprávem odsuzuji jako inferiorní? Nebo jsem empathické komunikace neschopen i v reálu
a FB to pouze zdůraznil? Poraďte!
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Facebook aneb Zpověď online asociála
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Počítače
- Počet zobrazení: 4356
Komentáře
Na FB je nejlepší rychlost a bezprostřednost. Je to něco jako Twitter, ale zábavnější. Navíc, protože je usus používat na FB pravé jméno a fotku, výměna názorů bývá slušnější.
A skupiny jsou na nic.
Umím si samozřejmě představit výhody komunikace s texty, články, vzkazy, fotkami a bůhvíčím najednou, jenže nemám lidi, s nimiž bych to takhle potřeboval řešit.
FB muze byt i navykova zalezitost, ktera k mentalni zralosti a dusevni naplni sice moc nepridava, je ale zabavna na vrchni rovine socialniho spolecenstvi. Takova pospolitost bez zavazku a zodpovednosti, "pritel" se muze kdykoliv vyskrtnout z Friends, jak jednoduche. Realny zivot je ale upne jiny, zde se musi resit s blizkou osobou mnohorazove problemy, nelze tak lehce uniknout. V uspesnem partnerstvi je toto casto velmi aktualni, ale oh, jak o to vic naplnujici....
Mate latku nastavenu az tak vysoko, ze obecna uroven Facebooku Vam nevyhovuje. Berte to tak ze na sve ceste zivotem jste uz trochu jinde:-) Ale to ze obcas nahlednete a patrate svedci o tom ze jeste neztracite nadeji
O tom jak to ma kazdy jinde mohu uvest pruzkum navstevnosti a zajmu o informace jisteho druhu.
O prilozeny odkaz projevuji zajem predevsim starsi rocky a lide kteri maji zdravotni potize, mladez ktera prave vstoupila na Facebook, tu takove veci VUBEC nezajimaji.
poznatky
Mnoho problemu a nedorozumeni je vysvetlovano tim ze kazdy jsme a zijeme ve svem case a tim nekde jinde nez nekdo jiny. technicky to lze nazvat fazovym posunem. Nejlepe na prikladu o rozdilnem pohledu na vec a rozdilnem mysleni:
Pan profesor se na stará kolena oženil s mladou ženou.
Přijde první den po svatbě do školy, otevře tabuli a na ní je napsané:
"Oženil se starý pán, ženu nechal šukat nám.."
Profesor setře tabuli a napíše:
"Zůstane to mezi námi, já jsem šukal Vaše mámy..."
Ad Guy: Neřekl bych: já jsem na 71 a začíná to být moc, jakkoli na kvalitu si celkem nemůžu stěžovat; ale algoritmus předvýběru do Top News není příliš uspokojivý.
Co se týká optimálního počtu friends, to je krajně subjektivní. Lze říci, že čím větší počet někdo preferuje (jsou lidé, kteří chtějí 1000 friends nebo dokonce maximum: 5000), usiluje o kvalitu přes kvantitu.
Top News je shit, ale to je na samostatný článek.
Jinak díky všem za podnětné náměty, on bude problém i v tom, že když něco napíšu na blog, počítám s tím, že si to přečte cca 1 000 lidí (někdy víc, někdy méně, podle thematu), a podle toho volím jazyk, sebestylisaci, délku atd. Abych byl úspěšný facebookista, asi bych musel tyto komunikační návyky změnit. Nějak takhle.
Fasový posun pociťuji celý život, už v mateřské škole jsem si se spolužáky jaksi neměl o čem popovídat
A pak že mě už nic nepřekvapí...
To máte těžké, Guy Peters totiž dokonce kdysi napsal článek, ve kterém postuloval jakousi tezi o tom, že cílem FB je nashromáždit co nejvíc přítel ... takže se na to asi budete oba dívat jinak.
Ale co já vím, já FB nemám ...
No já nevím, asi by to bylo neethické, s vaším tatínkem na sebe poslední dobou trochu online vrčíme. Ale profil jsem si prohlédl, a musím uznat, že za těmi mřížemi vám to moc sluší
To mi připomnělo, pamatujete, jak se sem tam objeví v novinách takové ty nejasné zprávy, že mobily způsobují nádory mozku? Nevím, jestli se to nějak důveryhodně zkoumalo, protože jsem se o to nikdy nezajímal (aby mi tu zase někdo nevyčítal, že si neumím vygooglovat informaci, která mě prostě nezajímá), ale v poslední době měli tři lidé z mého okolí (naštěstí ne z rodiny) glioblastom (docela blbej mozkovej nádor). A i když u jedné z nich mám podezření na Turcottův syndrom (což by počet snížilo na 2), stejně ... takhle často by měli lidé v okolí mít ca. prsu nebo kolorekta, ne tohle ...
jezovec
Nevím, kdybych si jako JzP zřizoval sekundární FB, zřídil bych si k tomu i sekundární mail ... proto se asi nabízí otázka, jestli se FB v našich obvodech nehrabe víc než by měl.
RSS kanál komentářů k tomuto článku