Před dvěma měsíci jsem deaktivoval svůj účet na Facebooku, dospěv nezvratně a definitivně k závěru, že sociální sítě pro mne nejsou a budu si muset najít síť asociální. O mém potýkání s touto moderní vymožeností mí čtenáři už cosi vědí; nemohli arci tušit, že věci dospějí tak daleko.
Podotýkám, že v kolektivu neoblíben jsem od dětství: když jsem jako malý něco hrozného provedl, musel jsem si za trest jít hrát ven s ostatními dětmi, a vůbec největší hrozbou bylo, že bych měl jet na pionýrský tábor. Cca od dubna do června, kdy hrozba přihláškou byla aktuální, jsem proto byl to nejposlušnější dítě v celé RVHP. Facebook je pro mě, obávám se, reinkarnací téhož principu, a co hůř, na disociální rysy své osobnosti jsem hrdý.
Chyba není ve výběru přátel
, jak jsem se zprvu mylně domníval. Mezi těmi jsem provedl dvě čistky formou noci dlouhých nožů a jednu noc bartolomějskou, a konečná sestava, nějakých sto pět kusů, byla plně uspokojivá, samí milí, inteligentní, přátelští a chápaví lidé. Ovšem i přátelé mají své přátele a to je tedy, až na výjimky, vážně sbírka idiotů přímo výstavních! Zbavit se jich na Facebooku nelze, takže jsem se každou chvíli dozvěděl, příkladmo u postu o počítačích nebo o literatuře, jaký je ten Pecina trouba, že se zastává nácků (případně že je sám nácek), jak se vůbec může zastávat těch odporných Sudeťáků (není-li sám odporný Sudeťák), a že je vůbec s podivem, že mne mí přátelé mezi přáteli trpí.
Řekl jsem tedy Dost!
, a nyní přemýšlím, zda by nebylo možné, abych nebyl už úplně společensky vyoutovaný, provozovat aspoň nějaký cimrmanovský Facebook Na mýtince. Přátele bych si ponechal, ti mi nevadí, ale zásadně bych nečetl, co napsali, sám bych nic nepostoval, a úplně optimální by bylo, kdyby se mi v nastavení podařilo omezit možnost zobrazit můj profil tak, že bych k němu měl přístup jen já.
Nějaké nápady, milí čtenářové?
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Facebook II
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Počítače
- Počet zobrazení: 3806
Komentáře
Ted mam ucet druhy. Mam jen tri kamarady, a jen gp ma zajimave prispevky.jg
starej konzerva
Pokud jsou veřejné.
Je to něde v nastavení a domnívám se, že bych musela dotyčného přímo zablokovat, aby nešlo nic.
Ne, plně postačí omezit okruh čtenářů.
Vídám tam nahoře v pravém rohu když něco napíšeš, ale nesleduju to. M.
Jen u cizích.
odkdy Vy někomu na veřejnosti tykáte???
Nechal jsem se unést kouzlem okamžiku.
Zesměšňovat ušlechtilou a tradiční orthografii dokáže jen primitiv.
Např. na *kurzu či *diskuzi není nic ustáleného; to jsou patvary z roku 1993.
Šlo pouze o domněnku, že je to tak v duchu tohoto webu správně.
K tomu stačí použít kvalitní slovník: „French stéréotype, from stéré- stere- + type. First Known Use: 1817“
Věřím, že se vyjadřuji jinak slušně, gramatické hrubky po sobě také nezanechávám, takže váš jazykový výklad s dodatkem a typickou vztahovačností, mne nechává na rozdíl od vás klidnou
Zde se podle PČP píše velké v.
Kromě toho některá slova cizího původu, zdomácněla natolik, že se začala česky skloňovat i psát. Leckdy to vede k nesmyslným konstrukcím (např. slovo protežovat spousta lidí píše s ě). Tenhle boj se nedá vyhrát z principu věci.
Tím ale nijak neobhajuji kurzy a diskuze, to je vřed na jazyku, jen prostě si myslím, že nelze z principu věci dostát všem zásadám pro psaní slov z cizím původem a zároveň z nich neučinit neohebné patvary.
Mně je tahle (tj. Petersovská) pravopisná úchylka sympatická, ale vím, že spoustu lidí přivádí k zuřivosti.
Tak to se omlouvám, měl jsem za to, že se posmíváte, ale vy jste jenom tak hloupá.
Podle mne ne. Skutečně zásadní pravopisná reforma byla v roce 1848. Před ní se vrátit nejde, na gegj a wánoce by si lidé již nezvykli.
nelze z principu věci dostát všem zásadám pro psaní slov z cizím původem
Ottův slovník naučný to zvládl, proč bychom neměli i my?
Mimochodem nějací pologrammoti mě skutečně museli splést s tím "horisontem".
Věra Nováková
RSS kanál komentářů k tomuto článku