Autorem blogu je 
 |
| Sony Vaio Pro 13 |
Operační systém Windows jsem opustil v roce 2006. Byl to rozchod po vleklé partnerské krisi, během níž jsem se ukázal uživatelem totálně a terminálně nehodným velikosti tohoto systému, seznav se neschopna ocenit jeho přednosti, jako např. to, že díky asynchronnímu spouštění služeb je každý boot windowsů zcela unikátní, resp. pokaždé se po něm nespustí něco jiného, nehledě na to, že vlivem samovolné degradace byly Windows do půl roku po instalaci nepoužitelné a vyžadovaly kompletní reinstalaci, spojenou s napjatým očekáváním, co přestane fungovat tentokrát.
Toužil jsem po jednoduchosti, stabilitě a produktivitě, jež jsem, spolu s vlídným porozuměním, nalezl v linuxu, resp. v jeho grafickém desktopu Gnome. Ten, zejména po upgrade na versi 3 (Gnome Shell), mám za krajně zdařilý a použitelný systém, který uspokojuje superflue všechny mé uživatelské potřeby, přičemž fakt, že je užíván na méně než 1 % desktopů, vysvětluji si dobrodružností a inherentním masochismem lidské populace, jež touží být svými počítači ovládána, ponižována a terorisována, majíc za dostatečnou kompensaci, když jim občas na displayi na pozadí proběhne zhola zbytečná, leč efektní animace (Wow!); ano, jsem názoru, že kdyby Microsoft byl provedl modrou obrazovku smrti
animovaně, nebyla by globálním uživatelstvem nenáviděna, nýbrž milována a vyhledávána.
Běda však, neboť vyhoď Windows oknem, dveřmi se ti vrátí.
Pořídil jsem si, po dlouhém vybírání, notebook Sony Vaio Pro 13, hardware, který se mi velmi líbí a jen málo mu mohu vytknout: procesor generace Haswell mu konečně zajišťuje vyšší výdrž než od zásuvky k zásuvce
, display s rozlišením 1920×1080 není znatelně horší než ten v mém stolním monitoru, slušná je klávesnice a touchpad a 4 GB RAM a 128GB SSD, připojený přímo na sběrnici, bez SATA, a tudíž extremně rychlý, rovněž přesně odpovídá tomu, k čemu chci stroj využívat, to vše v obalu z uhlíkových vláken a v hmotnosti jednoho kilogramu. Existuje i jedenáctipalcová verse, o 200 gramů lehčí, pro niž jsem se arci nerozhodl, hlavně z důvodu nepohodlí malé klávesnice.
Notebook měl nainstalované Windows, ve versi 8 Pro, a když už jsem si je zaplatil, řekl jsem si, že se podívám, jaký pokrok soudruzi z Redmondu za těch sedm let udělali.
První dojmy jsou strašlivé, ano tvrdím, že kdosi z teamu redmondských programátorů musel mít vskutku zlé dětství, že se nyní lidstvu tak krutě mstí. Systém, ve snaze sblížit zařízení s klávesnicí a bez ní, přichází v jakési duální podobě, desktopové a tabletové, což arci neznamená, že byste jednu a tu samou akci mohli provést dvěma způsoby, podle toho, jak své zařízení ovládáte. Omyl: chcete-li kupř. editovat vlastnosti uživatele (standardní je opět vytvořen s oprávněním administrátora, tzn. jakákoli bezpečnosti, sbohem a šáteček), děje se tak v desktopovém prostředí – a to nelogicky na dvou různých místech, z nichž druhé je neintuitivně přístupné po pravém kliku na Počítač
– ale pokud byste náhodou potřebovali uživateli změnit heslo, musíte do prostředí Metro a do dlaždic, protože odjinud to provést nelze.
Naprosto šílená je nesourodost uživatelského rozhraní, které přichází snad v deseti různých grafických modelech (mým oblíbeným jsou charms
, dlaždicovitý pruh vjíždějící zprava do desktopu) a vrcholným bodem je překlad interfacu do češtiny: v tom překladateli se, domnívám se, sešli v dokonalé symbiose a harmonii idiot s ignorantem.
Windows předstírají, že jsou operačním systémem pro běžného, netechnického uživatele. Nemyslím: první, co jsem se pokusil udělat, byla instalace VNC serveru TigerVNC, abych mohl s notebookem pracovat vzdáleně. Nebyl jsem však spokojen, a aplikaci jsem proto odinstaloval. Jaké bylo arci moje překvapení, že jeden soubor zůstal na disku, byl zalockován a nedal se smazat, a i po rebootu nmap hlásil, že notebook odpovídá na portech 5800 a 5900, tedy tam, kde byl – a už by neměl být – server VNC. Nezpůsobně kleje jsem, vypomoha si Googlem, nalezl, kde se ve Windows vypínají služby, server zastavil a poté jeho executable včetně adresáře vymazal. Běžný
uživatel by měl arci smůlu: nechtěného softwaru, který nainstaloval, by se nikdy více nezbavil.
Podobně BitLocker, což je řešení Microsoftu pro šifrování disků a dalších datových úložišť, a pro mě jakožto člověka, který žije nebezpečně, angažuje se veřejně a očekává proto domovní prohlídku každým dnem, holá nezbytnost. V notebooku je hardware pro TPM, a s ní i možnost uložit šifrovací klíč relativně bezpečně (ponechme stranou komický detail, že Windows nabízejí jako standardní možnost uložit klíč na účet Microsoft
– tam budou tajná data uživatelů jistě v nejlepších rukou!). Klíč jsem tedy uložil do TPM, ale navzdory očekávání se nezobrazila možnost chránit ho PINem, takže se klíč natáhl při každém startu Windows, poskytuje tak ochranu pouze před zlodějem, který by ukradl samotný disk a zbytek notebooku majiteli ponechal. Vygoogloval jsem, že musím změnit položku v registrech, ve snadno dohledatelném klíči Windows Components\Bitlocker Drive Encryption\Operating System Drives\Require additional authentication at startup
. Jak snadné a intuitivní, pro běžného uživatele vyslovený ráj!
Do větších akcí, např. do snahy něco na notebooku skutečně dělat, jsem se arci zatím nepustil, leč stane-li se tak, budu ctěné čtenářstvo na tomto místě pravidelně informovat.
Komentáře
Na hlavním PC mám kupř. program pro ovládání mikroskopu - je možné, že bych mohl snímač rozchodit i pod linuxem. Prostě spousta low-end zařízení je dělaná jen pro windows a jejich použití pod linuxem (nativní/open drivery či pod wine) je komplikované nebo rovnou nemožné.
Jednu dobu jsem bootoval do Kubuntu často(a z té doby Kubuntu zůstalo v Grubu jako primární systém), ale poslední dobou je to stále řidčeji. Jako uživatel Opery jsem byl spokojený s možností duálního užívání win/lin, jenže od jisté verze udělali soudruzi z Norska ostrý řez a změnili strukturu uložení dat, takže někdejší symlinky přestaly fungovat a ani to nevypadá, že by zůstala jakási dualita mezi soubory. Je otravné při přebootování tahat stejné maily a muset je znovu procházet.
Finálnímu přechodu na linux vždy cosi bránilo a dualboot není pro mnoho aplikací dostatečně transparentní.
Když k tomu připočtu zbytek domácnosti preferující windows, je rozhodnuto.
Trápí mne ale i jiná věc a to roztříštěnost platforem. XP, linux, iOS, Symbian, výledově i Android a k tomu proprietální klon linuxu na NASu pro ARM. Jsa bez veřejné IP adresy, používám pro spojení přes NAT pro x86 win+lin) N2N, jenže zrovna NAS ani iOS tohle nepodporuje. Určitou nadějí by bylo užití IPv6, ale tam jsou zase jiné neřešitelné problémy.
Když Nokia kdysi dávno předvedla Maemo a slíbila MeeGo, doufal jsem, že časem proklestím přebytečné platformní výhonky a zařízení mi budou šlapat podle jedněch not.
Děsím se ale představy, že by to byly W8.
Máte naprostou pravdu, že roztříštěnost platforem je otravná a frustrující. Každý výrobce vás chce uzamknout do svého ekosystému, ve kterém mu budete nucen platit další a další peníze za něco, co jste už v minulosti, většinou několikrát, zaplatil. To pokládám za vůbec největší výhodu linuxu: nejste nikdy nucen k upgradu jen z marketingových, ne technických důvodů. Vůbec nejnemravnější je pak žádat peníze za ten samý produkt pro nový HW, který si koupíte. To už není ani cena, to je Microsoft tax.
Android je pro mě také velký problém: jako programátorovi se mi nelíbí, a přesto se zdá, že se mu nevyhnu, protože alternativou jsou právě Windows 8. MeeGo zemřel na svou kvalitu: pro Microsoft bylo levnější ho zlikvidovat penězi, než mu konkurovat. I když jsem zpočátku nebyl z Nokie N9 nadšen, postupně jsem změnil názor: je to i po dvou letech od uvedení nejlepší systém pro mobilní telefony, který byl kdy vytvořen.
V době, kdy jsem uvažoval o kompletním přechodu na linux, jsem také zkoumal možnosti běhu Garmin 60Cx + Mapsource. Bohužel...
Virtualbox s nainstalovanými Windows je řešení taktické (a praktické), nikoliv strategické - striktně vzato jde o standardní instalaci windows, pouze na virtuálním stroji. Je to jak pěstovat lebedu v pařeništi.
Přiznám se, že ač sám v IT pracuji, tak jsem to po několika hodinách vzdal. Možná tedy pro člověka, který se léta linuxem zabývá je to maličkost - postahovat ovladače, kde co zkompilovat, vyřešit závislosti, nakonfigurovat... Jinak bohužel nefunkčních věcí je víc - např. přes usilovnou snahu se mi stále nepodařilo rozběhat některé základní pluginy v prohlížeči Firefox, takže různý aktivní obsah stránek se nezobrazuje. Ano - jistě to "nějak" jde, ale instalace Firefoxu pro windows a případné automatické dotažení pluginů je otázka 5 minut max a pár kliknutí. V téhle skvělé tři roky staré Linuxové verzi je to vše ruční záležitost, takže aby kvůli takovéhle blbině člověk měsíc studoval co a jak v Linuxu...
Petr V
Heslo, které hrubou silou vyluštil, vůbec nepotřeboval (diskový oddíl nebyl zašifrován, šlo o přístupové heslo do systému), a o tom, které se mu vyluštit nepodařilo, napsal tohle:
V průběhu znaleckého zkoumání bylo znalcem zjištěno, že uživatelský diskový oddíl je chráněný šifrováním proti neoprávněnému přístupu, které bylo vytvořeno za pomoci programu DriveCrypt, jak dokumentuje např. následující snímek části obrazovky předloženého počítače s výzvou k vložení hesla, která je zobrazena po spuštění počítače.
Vzhledem k sofistikovanému způsobu a hloubce krytování dat použitých v programu DriveCrypt, není současnými technickými prostředky možné provést dešifrování dat metodou tzv. hrubé síly, vzhledem ke značné časové náročnosti. Existuje sice několik teoretických metod k získání hesla k šifrovaným datům, ty jsou však v praxi velmi těžko proveditelné (např. hluboké zmrazení operačních pamětí, ve kterých je pro porovnání heslo na krátkou dobu uloženo, jejich přenesení do jiného systému a načtení obsahu). Lze tedy konstatovat, že bez znalosti přístupového hesla, či vlastnictví přístupového souboru, není možné získat přístup k šifrovaným datům, což přináší i jisté nevýhody, kdy při ztrátě hesla či přístupového souboru jsou ztracena i šifrovaná data, stejně tak při poškození pevného disku by nebylo možné rekonstruovat obsah pro záchranu dat.
Skoro bych měl chuť mu ten mrazicí spray koupit a poslat; s ohledem na to, že předtím byly počítače několik týdnů vypnuté a zapečetěné v pytlích, by příslušná pasáž posudku mohla být náramně zábavná. A třeba by přimrzl!
Tyto informace jsou veřejně dostupné ( tj. kolik posudek stál a jeho obsah ), tj. lze jej vyhledat ( kde? ). Díky za info...
Informace o cenách posudků jsou dostupné každému podle zákona č. 106/1999 Sb. Stačí si o ně policii napsat. Obsah posudku je dostupný pouze OČTŘ a stranám trestního řízení.
RSS kanál komentářů k tomuto článku