Tak tedy budeme mít novou politickou stranu, prý – již okamžikem svého zrodu – parlamentní. Protože tak trochu znám své pappenheimské, nesdílím nadšení, či minimálně předvznikový optimismus některých komentátorů.

Ano, nový politický subjekt má v systému, který je založen na negativním hlasování (k volbám chodí jen naštvaní a volí ty, kteří je naštvali méně než jiní), velkou šanci na úspěch. Je to efekt Unie svobody, případně Fischer-, resp. Švejnar-efekt.

Ale: i když noví dokáží průměrného voliče, jehož si, na rozdíl od slovutných agentur pro průzkum (a, přiznejme si, ovlivňování) veřejného mínění představuji poněkud stereotypně spíš jako průtokový ohřívač piva než jako cokoli jiného, přesvědčit o své odlišnosti od starých, jejich nabídka potenciálním politikům bude poměrně chudá v porovnání s tím, co jim nabídne jejich strana stávající.

Před oposiční smlouvou bylo vše jinak, tehdy bylo prebend a trafik na rozdávání daleko méně, takže mnozí poslanci strany, která očekávala volební pokles, mohli jako s jistotou počítat s nutností hledat své uplatnění na trhu práce (případně v lobbyingu). V dnešní době už je to jinak, a tak ODS dokáže nezvoleným poslancům nabídnout principiálně víc, než na kolik by si mohli dělat naději po riskantní změně dresu.

Jen vzpomeňme ČSSD Grossovy éry – pnutí uvnitř strany bylo velké, vedení tíhlo spíš ke středovému liberalismu než k socialismu, a přesto se strana nerozdělila. I ten nejposlednější z jejích poslanců totiž věděl, že strýček Stáňa se o své věrné, bude-li nejhůř, postará.

Nové straně nebude schopna pomoci ani přízeň presidenta Klause. Vtip je v tom, že zatímco euroskepticismus je vírou neúspěšných, konservativismus je spíše ideologií sebevědomého individua, takže položit nové straně do základu tyto dva koncepty je v prostředí chudé členské země EU do jisté míry snahou smísit oheň s vodou. Český volič vidí, jaký prospěch jeho zemi přinesl vstup do Evropské unie, a změnit toto vnímání v opak nesvede ani ideologický kouzelník Klausova střihu a formátu.

Druhý důležitý problém je otázka suverenity, tzn. otázka, když ne s EU, s kým tedy? Libertas se bude muset dříve nebo později postavit k problému umístění americké radarové základny na českém území, a opět, obě řešení jsou pro ni ztrátou: Nesouhlas znamená vymezení vůči ODS, ale zároveň ztrátu těch voličů, kteří právě v této otázce Topolánka podporují (nezapomínejme, že je tu stále ještě 30 % populace, která se k radaru staví positivně, a to jistě nebudou kmenoví voliči KSČM nebo ČSSD). Souhlas má silnější logiku, ale bude pak taková strana akceptovatelná pro na Rusko silně orientovaného Klause, jehož podpora je pro novou stranu zdaleka nejsilnější devisou a jejím raison d'être?

Dokážu si představit příval prázdných žvástů, které nás zakrátko zaplaví ("strana skutečně moderní, technologická, strana 21. století, noví lidé, nové myšlenky, nová příležitost, nové sebevědomí…"), dost dobře mi ale není jasné, jakými prostředky chce Petr Mach svých pět procent dosáhnout: tolik Klausových fanynek mezi voliči určitě není a ti ostatní, průtokoví či jiní, si s nabídkou stávajících parlamentních stran převážnou měrou vystačí.

Komentáře   

0 # cnemo 2008-12-12 23:32

Pane Pecinu, trochu mi připomínáte jednoho rytíře velmi smutné postavy:) Kapr si rybník nevypustí. Nestačila vám aféra okolo soudcovských platů, které jako jediná složka státní správy páni soudci vysoudili na zbytku daňových poplatníků? Nicméně, pokud vás to baví přeju dobré nervy a alespoň částečný úspěch=zázrak.

0 # cnemo 2008-12-12 23:48

Jejda, omlouvám se, komentář měl být u tohoto článku

0 # Tomáš Pecina 2008-12-13 07:57

To nevadí, s vaším názorem se stejně dá jen souhlasit, takže jeho nesprávné umístění není způsobilé ovlivnit další diskusi a je proto celkem lhostejné, kam byl postován

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)