Milý stranický deníčku!

Bylo mi naznačeno z nejvyšších stranických míst, samozřejmě jen velmi decentně a citlivě, že bych do tebe měl začít psát positivněji a s větším enthusiasmem, protože jinak stranickou kariéru nikdy neudělám a zůstanu navždy pouhým enfant terrible, které když už to vůbec dotáhne do tiskové zprávy, pak bezmála na zapřenou a s členstvím skrytým v posledním odstavci.

Budu se tedy nad sebou muset zamyslet, protože být navždy nosičem vody pro slavnější a zasloužilejší údy, to bych přece jen nerad. Ano, přiznávám neskromně, deníčku, až zestárnu, případně zemřu, chtěl bych mít své místo mezi stranickými velikány. Je to úctyhodný seznam: co na tom, že ne všechny vyobrazené osobnosti žijí a některé straníky nejsou buď vůbec, nebo minimálně nikoli vědomě! Způsob, jak je tento pantheon zkonstruován, dává tušit, že stejně dobře by do něj mohl být zařazen i velký Tullius zvaný Cicero, a to nemenším právem než řada dalších vystavených výtečníků.

Avšak zažeňme marnivé touhy a zkusme se řídit doporučením psát o Straně v positivním duchu. Například o tom, co se nám za dobu, co jsem údem, podařilo… Jak asi tušíš, deníčku, ty tři tečky skrývají rozpačité mlčení. Ano, je to tak, nepodařilo se nám vůbec nic, ani to nejmenší, jen přežít a fenomenálně prohrát všechny volby, do kterých jsme se zmobilisovali k nedůstojné účasti.

Tak tedy jinak: jaké ambiciosní plány máme a co pro nejbližší dobu chystáme? Také nic, nebo rozhodně nic, co by bylo širší údské veřejnosti známo.

Nu, deníčku, tenhle zápis neskončí dobře: ať se dívám na Stranu z jakéhokoli úhlu, positivně ji pojmout prostě nedokážu. Náš program je voličům k smíchu, naše osobnosti veřejnost vnímá jako trapné kašpary, stranický web je udělán tak, že by ho mohla převzít libovolná učebnice webdesignu do sekce Deset nejčastějších chyb při návrhu internetové presentace, naše tiskové zprávy u příjemců už dávno vyvolávají jen pavlovovský reflex stisknutí tlačítka Smazat, a politiku, kterou jsme se pokoušeli prosazovat, nám s úspěchem sebrali a do Parlamentu se s ní dostali Kalousek se Schwarzenbergem.

Řekni mi tedy, věrný ty můj deníčku, co mohu pochválit a kterým směrem se napřít k enthusiastickému a emfatickému popisu, aby mí nadřízení údové byli spokojeni? Já vážně nevím!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)