Milý slavnostní deníčku!

Usedám dnes k tobě, abych s plnou vážností a vědom si… ne, počkej, já to tak nemyslel, to se jen nemohu přepnout z režimu frasí do normální mluvy. Že se ti taky ten link líbí? Mezi námi, já být předsedou, tak na tohohle zlatoústého Jana Hubomela Žvanimíra-Holečka vezmu bejkovec a honím ho Prahou tak dlouho, až všechny ty svoje žvásty a floskule zapomene a začne psát, jak mu mozek narostl. Jo, deníčku, to bývaly doby, kdy se nepoctiví pekaři máčeli ve Vltavě, cizoložnice vystavovaly na pranýři a pitomce bylo zvykem veřejně fackovat, viď?

Napadá mě, že to poslední vydrželo vlastně až někdy do začátku 20. století: rozhodně o tom píše Jaroslav Hašek v dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona, kde vzpomíná, jak se stranická delegace vypravila na schůzi partaje znepřátelené kamsi do Nuslí, a když tam Hašek dostal slovo a hned úvodem si postěžoval, že zatímco jeho předřečník byl přivítán halasným aplausem, před jeho vystoupením vládne ticho, dál už ho neposlouchali, celá delegace dostala společně a nerozdílně přes hubu a poté, vyhozena ze sálu, vzájemně se podpírajíc a ubezpečujíc, že morální vítězství je na její straně, odebrala se zpět na Vinohrady.

Řekni, deníčku, tobě by se nelíbilo, kdyby se takhle transparentně a pod kontrolou veřejnosti vyřešila třeba Drobilova affaira?

Ale proč do tebe píši: začal další rok a já si předsevzal, že přece jen udělám stranickou kariéru. Musím jen trochu pozměnit styl svých zápisků, neboť takto mají někteří moji ctihodní kolegové pocit, že jejich úsilí znevažuji a místo abych vzdával hold jejich neskonalé moudrosti a vpravdě dějinné velikosti, činím si z plodů jejich ducha blázny.

To se musí změnit! A už mám vzor, jemuž se chci podobat: místopředsedu KDU-ČSL Mariana Jurečku. Má taky svůj blog, a v něm nedělá nic jiného, než svou partaj chválí. Vezmi třeba tu pasáž o Luxovi: ten čestný muž a archetyp poctivosti, jakmile nazřel, že v ODS se děje cosi podivného v oblasti financí, neváhal obětovat všechny prebendy a okamžitě svou stranu odvedl do oposice, kde – to už ale blogger, nejspíš z nedostatku místa, neuvádí – hrdinně setrval celých několik dlouhých týdnů (a veškerá vládní křesla si přitom navíc i v oposici ponechal).

Nebo vezmi ten závěr: Je třeba si uvědomit, že má-li politická strana opravdu svobodně hájit svůj politický program, pak nesmí být závislá na financování z pochybných výběrových řízení! Nové vedení lidovců zprávou o mimořádných členských příspěvcích vydalo jasný signál, že jde cestou zajištění finanční stability strany především z vlastních řad. To, že nyní KDU-ČSL není v PS a nemá účast ve vládě, jí dává šanci se právě touto na výsost transparentní cestou vydat. Pokud se to podaří, získá KDU-ČSL obrovskou konkurenční výhodu před stranami, které v současnosti v PS jsou.

Není to báječné, umět podat volební debakl jako konkurenční výhodu? Propadám skleslosti, protože takhle krásně a vzletně se o Konservativní straně psát nikdy nenaučím, a nezbyde mi než setrvat u svých přízemních, nesofistikovaných představ, za něž bývám stranickým vedením pravidelně kárán.

Začít bych mohl třeba u té tiskové zprávy. Jak že to tam píšeme? Je potřeba být pravdiví a čestní! Tak, deníčku! Apeluji na tebe, buď pravdivý a čestný!

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)