Autorem blogu je 
Dort oben wunderbar
Ihr gold’nes Geschmeide blitzet,
Sie kämmt ihr gold’nes Haar.
Když se tento čtvrtek nedaleko od skály Lorelei na Rýně potopila loď s dvěma a půl tisíci tunami kyseliny sírové, téměř každému se vybavila legenda o krásné pěvkyni, jež, sedíc při západu slunce vysoko na skále a rozčesávajíc si vlasy zlatým hřebenem, svým okouzlujícím zpěvem narušovala bezpečnost a plynulost lodní dopravy na přilehlém toku.
Miroslav Macek známou Heineho báseň Lorelei přeložil, já jsem si vzpomněl hlavně na to, jak jsem se kdysi, před nějakými pětadvaceti lety, docela náhodou dostal k Heineho sbírce básní Buch der Lieder a co to pro mě znamenalo.
Do té doby jsem byl vychováván v představě, systematicky budované komunistickou propagandou, že Němci jsou zaostalým, agresivním národem, který nebude nikdy s to dosáhnout kulturní a vůbec civilisační vyspělosti nás, Slovanů, a jehož příslušníci se mezi sebou dorozumívají nepěkným, nelibozvučným, chrochtavým a primitivním jazykem, jenž se sice na školách jaksi z povinnosti vyučoval, ale jen proto, aby se s námi ti troglodyti, nejkrásnějšího a nejsložitějšího jazyka světa nemocní, byli vůbec schopni domluvit.
Tuto představu posilovaly televisní pořady typu Ein Kessel Buntes nebo němčinu neuměle napodobující zpěv Karla Gotta, a samozřejmě celá serie Krkonošských pohádek
pro dospělé, různých Němých barikád, Atentátů a Vyšších principů, které – s různou mírou věrohodnosti a umělecké hodnoty – obraz Němce jaké méněcenného primitiva v Češích celá desetiletí utvrzovaly.
Buch der Lieder byl obstojný šok, a moje gymnasiální průpravou implantované představy o velikosti Tyla, Nerudy nebo Hálka vzaly rychle za své, jelikož jsem, konfrontován s brutální realitou, pochopil, že česká literatura 19. století měla jediného básníka, který se kvalitou té německé aspoň přibližoval, totiž Máchu.
I sám Heine si s nacionalismem užil své, a totéž platí o jeho díle. Protože byl Žid, nacisté jeho dílo zčásti proskribovali, zčásti vydávali za lidovou poesii – to ostatně znají i Češi, jejichž národní klenot, Prodaná nevěsta, měl po několik desítek let libreto, které se napsalo samo, protože libretista, Karel Sabina, byl pasován na zrádce národa.
Lorelei je mi tedy upomínkou, jak hluboce se člověk může mýlit, jestliže místo kritického myšlení a studia authentických pramenů dá na to, co ho učili ve škole a co mu ukazovali v televisi.
Komentáře
Ale jedno mi nejde do hlavy - jak jste mohl na gymnaziu poznat kvalitu basni? Na to je potreba trosku vic zkusenosti, ne?
Jen dodam, ze uroven kritickeho uvazovani o svete je v Nemecku na uplne jine urovni nez zde - coz se pozna napriklad na urovni novinarstvi...
jg
Jasně, že ve 30 už se na tou koukáte jinak než v osmnácti. Ale třeba mezi S. K. Neumannem a Janem Skácelem lze rozlišit i na gymplu (to byl hypotetický příklad, samozřejmě, jinak mi je jasné, že zrovna ten Skácel na tehdejším gymplu nepřipadal v úvahu).
Neco jako kdyz se skolacka ktera cetla levne divci romanky, liba poprve. Ackoliv nemela doposud zadnou praktickou zkusenost, presto bytostne citi, ano, toto je to prave orechove, toto je ONO.
Ceska poezie ma take sve kouzlo, je celkem mlada, nemuzeme ji prirovnavat ke kulturam, ktere mely nepretrzity historicky a jazykovy vyvoj a jejich citove vyjadreni melo vice casu na uzrani. Proto i mnohe nemecke basne pusobi silneji.
Lorelei je take typicky nemecka pisen, melancholicka..
Az jednou... Dostali jsme se ke Karlu Hlavackovi
jg
Těm jsem zase nikdy neporozuměl já. Nikdy jsem nepochopil, proč když někdo chce vyprávět příběh, proč se dobrovolně svazuje rýmem (a často tak díky tomu vypadá směšně).
Chápu, že historicky to svůj význam mělo pro lepší zapamatování při ústním předávání. Ale třeba taková Dalimilova kronika (aspoň v té verzi kterou znám) mi opravdu přijde jako hodně velká fraška.
A musím říct, že i můj dojem z Eddy a Kalevaly byl tímto trochu narušen.
Konec, žádné mazance!"
No samozřejmě, ale právě že s tou přidanou hodnotou je to takové vachrlaté. Zejména díky vývoji, protože dnešní poezie je úplně jiná. A zatímco Edda a Kalevala jsou cenné především díky své určité historické a národně obrozenecké podobě, u Křestu ... jde zase o něco jiného.
Úžasný stát, obdivuhodný. Počátek jeho úpadku má dnes rovněž výročí: 1871.
Zrušení Prusska jako státu, které zapříčinil ten šílený Rakušák s uhrančivýma očima, bylo tregedií nejen německou, ale evropskou.
M.D.
To je jako rikat, ze Cesi nejsou narod sluzek a kocich, protoze postavili Prahu. A spravne jste pripomnel, jak Zide trpeli a byli pronasledovani zdaleka nejvice.
Proste Krkonosske pohadky ma kazdy narod v tomto regionu. V jedne knize, kterou jsem cetl, tak Krakonos ma za oponenta jakehosi odporneho skreta, ktery se jmenuje Rybrcoul, coz je myslim zpotvorenina puvodniho nemeckeho Krakonosova jmena Rieberzahl.
Jen klidně říkejte, že jsou. Prahu postavili Němci, Francouzi a Italové. A jeden geniální Slovinec.
I babtisticky Amici vi ze byl Nemec a bohabojny protestant on se modlil k Panu Jezisovi!! Nasledoval Napoleona a neee Mojzise a postavily mu kasnu Loreley v New Jorku !!!
S tím problém nemám, Prahu postavili vedle Italů, Francouzů, jednoho Slovince a Čechů i příslušníci českého národa německého jazyka (němečtí Češi, nebo, jak se jim nesprávně říkalo za Beneše, čeští Němci), příslušníci téhož politického národa, k němuž patřím, tedy moji krajané.
Ostatni basne, s kterymi jsem se stretl mi proste prisly trapne, nevystihly asi me pocity bych mozna rekl.
Zatimco Hlavacek se mi libil, bylo to takove opravdove, nepateticke.
jg
To je nesmysl. V češtině nerozlišíte Böhmen a Tschechen.
Čeští Němci je naprosto správné a historické označení. Od konce 19. století je nahrazeno výrazem Sudetští Němci, což je sice smutné, ale musíme to respektovat.
Jistě. Jakýmsi pokusem to vyjádřit bylo „českoslovanští Češi“. Faktem ale je, že čeština (už tím, jak se v 19. století konstituovala) tenduje k tomu považovat slovo Češi za synonymum slova Tschechen.
Urážlivé? Jazyku nejde poroučet.
RSS kanál komentářů k tomuto článku