Přibližně od r. 1949 začalo Rusko, nebo, chcete-li, Sovětský svaz, posílat do Československa tzv. poradce. Kolik přesně jich bylo, není našim historikům známo: v této souvislosti bývá řeč o několika desítkách až stovkách lidí. Jak úspěšné byly tyto osoby coby poradci, známo rovněž není; přiznejme fairově, že politickým procesům s nepřáteli komunistické strany dodaly náležitého lesku. Co však dokázaly výborně, bylo pochopit českou mentalitu a podat o ní zprávu své vysílající tajné službě. Plody této mise přetrvávají dodnes, a proto, chceme-li pochopit, za co – nebo, přesněji řečeno, proč – dostal minulý týden v Moskvě Puškinovu cenu zpěvák Jaromír Nohavica, musíme si vysvětlit, jak jsou Češi v Rusku vnímáni.

K tomu nepotřebujeme přístup do tajných materiálů ruské rozvědky, úplně postačí otevřít si některé z prokremelských medií, jakým je příkladmo Aeronet nebo Sputnik, a číst v něm s porozuměním, s uplatněním methody, která je v informatice známa jako zpětné (reversní) inženýrství.

První, čeho si můžeme povšimnout, je vnímání Čecha, minimálně toho, jenž je cílovou skupinou těchto medií, jako zakomplexovaného, arci zároveň sentimentálního a zbabělého primitiva. Zbabělost kombinovaná s dějinnými mindráky je základní vlastnost, na niž ruské zpravodajské služby v České republice svou propagandu staví: proto účinkují příkladmo zprávy, že se Putin zlobí a hrozí vyvoláním atomové války (fakticky je to nesmysl, bohudík už cca 70 let), nebo články o revanšismu sudetských Němců – logicky, každý Čech ví, že Němci byli po válce okradeni, a má hrůzu z toho, že by chtěli ukradené zpět.

Další důležité thema je téměř orientální závislost Čechů na hlavě jejich státu, která zůstává jejich nedotknutelným a milovaným tatíčkem, naprosto bez ohledu na to, kdo Hrad momentálně obývá. Vynikajícím úspěchem bylo uzákonění přímé volby presidenta: takové volby lze ovlivnit ještě snáz a ještě levněji než volbu parlamentní, stačí vybrat vhodnou, vděčnosti schopnou (případně k vděčnosti přinutitelnou) osobu a je tu vlivový kanál nesmírného dosahu. Kdo bude příštím českým presidentem, nevíme, ovšem už nyní je jisto, komu bude za své zvolení vděčit.

Komplexy ve vztahu k Západu, kam by obyvatelé České republiky rádi patřili, avšak reálně patřit stěží kdy budou, jsou vynikajícím způsobem zužitkovány v protievropské kampani. Evropská unie je líčena nikoli jako bohaté, civilisačně a kulturně vyspělé společenství zemí, nýbrž jako dekadentní, zbytečnou byrokracií prolezlý a ke zhroucení se blížící moloch. Reálný problém s imigrací je zveličen mimo veškeré myslitelné proporce, takže, díky amplifikaci přes sociální sítě, si dnes cílová skupina skutečně myslí, že Němci ztratili kontrolu nad svou zemí a kancléřku Merkel, až na výjimky v podobě neomarxistických blouznivců, z duše nenávidí. Otázku, proč ji tak dlouho volili, si ovšem recipienti kremelského vlivového zpravodajství nekladou: jak by také mohli, kritického myšlení nejsou schopni, toliko domnělé revolty proti mediálnímu a mocenskému establishmentu. K této fiktivní Evropě existuje přirozeně protipol: Rusko, kde jsou věci stále tak, jak mají být, a jak je chceme my, Češi, mít.

Na pozadí takto ovlivňované mentality je pak třeba hodnotit nebývalý úspěch ruské propagandy, jímž bylo udělení Puškinovy ceny českému zpěváku. Úspěch je to velký, srovnatelný snad jen s tzv. think-tankem Evropské hodnoty, entitou, která udělala pro diskreditaci Evropské unie v této zemi víc než kdokoli druhý (udělovala-li by se v Moskvě medaile Užitečný idiot dekády, nemohl by ji obdržet nikdo jiný než Jakub Janda).

Nevíme, jak pracné bylo Nohavicu k vlastní diskreditaci přimět, a rovněž neumíme odhadnout, nakolik trapně se cítil, když před Putinem odříkával nevalnou ruštinou (přízvuky, zejména ve druhé části, měl snad v polovině případů špatně) tributum na thema большая честь. To není důležité, význam má, že se gesto stalo a adresáty bylo přijato tak, jak přijato být mělo: že i Jarek je s námi, že se nebojí postavit pražské kavárně.

Co se v Kremlu událo, je, obávám se, daleko větší průšvih, než se nám v tuto chvíli zdá.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)