Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Češi jsou národ citlivý a zranitelný, snad z těch moderních evropských, s možnou výjimkou Srbů a Rusů, vůbec nejzranitelnější. Stačí málo a neštěstí je tu: takové, jaké se přihodilo anglickému bohemistovi Robertu Pynsentovi, který v rozhovoru pro Lidové noviny vztáhl kradmou ruku na jeden z pilířů samotné české státnosti a kulturnosti, Karla Čapka. Protože jsme se přesně na toto thema rozepsali již před osmi a půl lety, nemůžeme se nyní dopustit soudů významně jiných, než tehdy, aniž bychom riskovali výčitku názorové nepevnosti.

Snad tedy jen doplníme, že Pynsent se nemýlí, pokud hodnotí Čapka jako autora malobourgeoisního; v angličtině používaný termín petty bourgeouisie obsahuje příznačné adjektivum petty, jež se sem sice dostalo z francouzského petite, nicméně jeho přenesený anglický význam, tedy malicherný, banální, je pro Čapka jako dělaný: Čapkovo téměř celé dílo literární je vskutku banální až k trapnosti, a pokud jde o Čapkovo působení v praktické politice, kde se po celou I. republiku engagoval, tam nelze spisovatele hodnotit jinak než jako osobu mravů téměř odpudivých.

O tom arci Pynsent nehovoří, omezuje se na literaturu, a i když bychom asi namítli, že několik Čapkových divadelních her přežilo svou dobu a určitá část jeho essaiů a feuilletonů si dodnes uchovala cenu, což je s odstupem skorem celého století od jejich napsání nutno hodnotit než jako úspěch, v zásadě je to tak, jak v rozhovoru řekl.

Na okraj podotkněmež, že ne zcela se již ztotožňujeme s některými jeho dalšími názory, kupř. Kunderu, minimálně v jeho největším díle, vidíme diametrálně jinak než anglický bohemista (naopak např. s názorem na Jaroslava Durycha plně souzníme).

Komentáře   

0 # Tomáš Krystlík 2018-08-28 22:46
Karel Čapek byl neoficiálním šéfem rozsáhlé udavačské sítě Hradu a napsal i proslulý esej Proč nejsem komunistou. Myšlenky jím vtělené do této úvahy vůbec neznamenají, že byl demokrat. Když v roce 1923 Čapek prohodil před Antonínem Švehlou, že dát národ dohromady znamená omezit, odstranit stranictví, Švehla jej okamžitě sepsul: „Vy jste také jeden z těch intelektuálů, kteří káží o svobodě a demokracii a při tom by chtěli vyhoditi strany!… Odstraniti strany, to jest právě zásada diktatury, ale demokracie znamená strany.“ V létech 1931–1932 ve své korespondenci s Tomášem Masarykem Čapek prezidenta naléhavě nabádal, aby rozpustil parlament, zavedl diktaturu, stavy a fašistickou vládu jako v Itálii. Pak napsal 17. 6. 1936 v moskevské Pravdě v souvislosti s přípravou „stalinské“ ústavy SSSR: „Sovětský svaz není jen nejsvobodnější zemí: je to země vytvářející nový typ demokracie, Sovětský svaz vyzdvihuje vysoko nad štít demokratické zásady, popírané v některých zemích… Hned teď, po uveřejnění návrhu nové ústavy SSSR, je možno říci, že v dějinách Evropy začíná se nová éra. Nová sovětská ústava znamená pokrok pro celý svět. Zejména hluboko na mne působí, že návrh nové ústavy SSSR nedělá rozdíl mezi rozličnými národy. Nová sovětská ústava nejenom uskutečňuje hesla Veliké francouzské revoluce, ale rozvíjí je i dále, ovšem na jiné sociální základně. Tím se SSSR stává dědicem a pokračovatelem evropské kultury.“
+1 # Tomáš Krystlík 2018-08-29 17:41
Proč je Čapek považován za pilíř cz-kulturnosti? Protože existuje tradiční český mýtus o cz-jazyce jako o nejcennějším dědictví našich předků, ergo nejskvělejšími syny a dcerami národa jsou všichni, kteří měli profesně co do činění s cz-jazykem, vidno podle těch, kteří jsou pohřbeni na vyšehradském Slavíně. Neblahé to dědictví po d-filozofovi Johannu Gottliebu Fichteovi, který razil myšlenku, že jen národ s původní řečí má právo na vlastní stát. Dodnes Češi přeceňují roli literatury, spisovatelů, básníků, divadla, filmu, herců, zpěváků.
Hlavní roli povýšení Čapka na největšího cz-literáta a „pilíř“ však sehrály jiné věci. Od počátku obrození chyběli romanopisci, protože cz-národ, „národ synů služek a kočích“, jak o něm za 1. republiky kriticky prohlásil velký přítel Čechů Bruce Lockhart, rozsáhlé literární útvary nepotřeboval, takže žádné velké romanopisce cz-literatura neměla a nemá, pro plebs bylo třeba psát nekomplikovaně a v kratších literárních útvarech. Durych byl obdivovatel černoprdelníků, Sedláček, kterého cituje Pynsent, zase bojoval ve světové válce ne nesprávné straně. „Pilířem“ cz-kulturnosti musel být někdo, kdo adoroval „tatíčka“ Masaryka, a TGM ho recipročně uznával (Pátečníci). Vhod přišla také Čapkova smrt, mohlo se také tvrdit, že zesnul žalem nad koncem 1. republiky.
-1 # Jan Novák 2018-09-01 14:38
Každý vzdělaný člověk seznámivší se s Rukopisem Královédvorským a Zelenohorským, snadno rozezná, že se mýlíte. Že totiž v dobách, kdy se Němci ještě na stromech dorozumívali krkáním, Čechové už psali básně. A zatímco Němky mohly své prsty strkat nanejvýš prasatům do řiti, ztepilé Češky dávno nosily zlaté prsteny. O Pynsentech a jiných Britonech ani nemluvě. Ti v té době místo koňů používali kokosy a vrcholem jejich válečnického umění bylo, že na sebe pokřikovali "Ni!".
-3 # Báša 2018-09-01 18:41
Pane Nováku. Není náhodou, že se zde takováto díla objevují a rovněž není náhodou, že první kdo reaguje je člověk, který si tak dlouho hraje na historika, že svým... erm... textům i začal věřit.
Všechna tato svěží ublognutí jsou součástí procesu, na jehož konci by měli Češi, jako národ bez kultury a minulosti, požádat hodné Němce o odpuštění, že nesprávně pochopili německou snahu o pozdvižení tohoto bezcenného českého národa z bahna a zapomenutí, kde snahy o vystřílení nebo převýchovu ve... workshopech, byly vlastně jen snahou o pročištění genofondu. Samozřejmě, že tento server není ve svých snahách osamocen, vzpomeňte jen různé snahy o adorování chcíplých esesmanů a vzorných SS vesniček, případně zvyšování počtu nul za první číslicí sloužící k vyjádření hrůz odsunu voličů Henleinovy sudetoněmecké strany zpět tam, kam celou dobu chtěli. Tedy do Říše.
Není to tedy tak, že zatímco si staří Germáni malovali prdele na modro a souložili s domácím bravem, Češi už měli svou kulturu. Ne ne!
Součástí tažení samozřejmě nakonec musí být i uznání udatným propagátorům, jež pouze tací hulváti a hrubiáni jako já mohou nazývat renegáty, a popření platnosti starého rčení, že poturčenec horší Turka.
-1 # Tomáš Krystlík 2018-09-01 21:52
Pane Bášo, kdybyste nebyl cz-nacionalista, našel byste si zdroje, ze kterých jsem opisoval: z děl cz-historika Antonína Klimka a děl cz-literárního vědce Vladimíra Macury. Nabádání TGM k fašismu je z knižně vydané Čapkovy korespondence. Jediný můj soud je tvrzení, že podmínkou stát se "pilířem" byl vzájemný respekt s TGM a vhodné načasování smrti.
0 # Jan Novák 2018-11-02 18:31
Shledav svůj původní komentář pro hypertrofii metacitační ironie pro mnohé příliš jednovrstevným, ba pro některé komentátory snad i matoucím, pojal jsem přesvědčení, že jest mi vyjádřiti se obšírněji k problematičnosti intelektuální identifikace se s Pynsentem, jenž postaven zde byl co nezpochybnitelný arbitr s odvoláním se na jeho vzdělání a ostrovní původ, ve skutečnosti však je hlavním důvodem jeho povolání do zbraně jeho duchovní souznění s názorem ctihodného měšťanosty Tomáše Peciny. Skutečně si však onen bohemista z Engelandu zasluhuje více sluchu než kupříkladu Stefan Zweig, jenž neváhal vyjádřiti se v příkrém rozporu s názory Pynsentovými, když ve svém odsudku literatury malých národů pravil: „Čapek je výjimka, Hašek omyl“?
Nepokládám nyní svá slova do dalekých hlubin serveru Tomáše Peciny k obhajobě Karla Čapka, leč z niterné potřeby býti povinován principům mravnosti a symetrické geometrie kritické diskuse, která mne nutí zasahovat v řád věcí, jež by trvat neměly.
Nelze si nepovšimnout značného nepoměru mezi prostorem, který diskutující věnují nevábnému karakteru Karla čapka, a vakuem mlčení o morální hnilobě Jakuba Demla, jehož nejen Šlépěje jasně hovoří o rozporu mezi krásou jeho poesie a mravní pustotou jeho nitra. Však jistě, kritický pohled na literaturu by neměl být ovlivněn studiem charakteru jejího tvůrce, tento spravedlivý loket měl by ovšem býti dopřán oběma stranám.
S ohledem na dobové pučení, kvašení a proudění, které ovlivňovalo soudobou literaturu, zejména ve střetu s Velkou válkou, jeví se Pynsentův problém s „maloburžoazním Čapkem“, ať již skutečně „malo“ či „fádně“, obtížně pochopitelný, pokud si ovšem laskavý čtenář v jeho sdělení nepovšimne několika detailů, kupříkladu zmínky o okolnosti, jež učinila bohemistu právě z Pynsenta, an byl shledán nezpůsobilým pro studium velkých jazyků a doporučeny mu kultury zaostalých primitivů. V řadě druhé není bez významu datace jeho studií do šedesátých let plastového století, v nichž zůstal intelektuálně retinován až do dnešních dnů, a to včetně fixace na „maloburžoazní“ kategorie všehomíra. Škarohlíd mohl by poukázat i na nešťastný původ z Engelandu, jehož divadelní kritika dosud sluje neschopností plně akceptovat fakt, že Kupec benátský („poddanského“) Shakespeara není obžalobou Shylocka, ale jeho obhajobou.
Však zanechme hledání záminek k diskreditaci Pynsenta z Engelandu, který dozajista nemá chyb více než Vy nebo já. Jest mi nyní zaměřiti se na problematiku zpracování tématu Velké války. Pynsent chvályhodně vyzdvihuje Alfonse Sedláčka, an byl se svými Jednoročáky skutečně možná i lepší Haška a jeho Švejka, kde však, pro všechny svaté katolického nebe, zanechal v hlubinách národní amnesie Josefa Váchala s jeho metafyzicko-válečně-martyrským dílem „Malíř na frontě“? Nevím a mou mysl osud krásné literatury obestírá chmurami.

Pokoj všem lidem dobré vůle, ať již ze stavu prolétského, inteligence či (malo)buržoazie přeje
Jan Novák Bachofen von Echt
0 # Tomáš Pecina 2018-11-02 18:55
Že Zweig nepochopil Haška, je mi novinkou, ale rozhodně nepřekvapující: Němci Švejka obecně nechápou, mají ho za prosťáčka a veskrze humornou figuru, což přirozeně k jeho pochopení nepostačuje. Ostatně nepochopili mnohé jiné, příkladmo Kafku. Čapek byl svou prvoplánovostí a jednorozměrností daleko víc v souladu s tehdejšími literárními kanony, takže byl logicky v německém kulturním okruhu oceňován víc než jiní.
0 # Jan Novák 2018-11-02 20:38
Nelze mi toto popříti. Však Zweiga vybral jsem pouze náhodou, ostatně je mi to osoba spíše nepříjemná, ať už jako karakter nebo literát. Jeho interakce s Hostovským jest příznačná. Leč mě nešlo ani tak o Čapka a Haška jako takové, ale o pomíjivost věcí, lidí, stavů a tedy i soudů. Neradno býti striktním kritikem, jak dnes dobře ví nobilita ohrožená vymíráním a degenerací.

Jan Novák Bachofen von Echt
0 # Jan Novák 2018-11-03 10:41
Strašný zdál se mi té dnešní noci sen, v němž viděl jsem sám sebe, an do svého komentáře vrývám špičkou meče jméno Demlovo namísto skutečně diskutovaného Jaroslava Durycha. Potem zbrocen procitnuv a vymotav se z baldachýnu, doběhl jsem, dosud v noční košili a s čepcem na hlavě, ke svému počítacímu stroji, abych si obsah snu ověřil. A vskutku, zaměnil jsem ty dva autory lehkovážně, byť vzhledem k jejich duchovnímu spříznění dosti pochopitelně. Naštěstí není třeba měnit ničeho kromě jména autorova a samozřejmě toho, že ony sliny plné žluči u Durycha nelze nalézt ve Šlépějích.
0 # Tomáš Pecina 2018-11-03 11:00
Mně to bylo hned divné a zdálo se mi, že jste s tím Demlem mimo. Jaroslav Durych byl rozporuplnou osobností, arci i v mém vidění ční literárně vysoko nad Čapkem.
0 # Jan Novák 2018-11-03 11:41
V této věci nemoho s Vámi nesouhlasit ni souhlasit. Dávno totiž pozbyl jsem schopnosti jasně rozlišovat, snad v důsledku sepjetí s kontinuem stovek let literární existence mého rodu, jež dokládají měnlivost očekávání a soudů. Nejsem s to posoudit, co činí literaturu velkou a co malou. Podezřelou je mi i základní premisa představená ve Vašem předchozím článku na obdobné thema, podle níž velký autor má mít své opus magnum ve formě velkého románu. Snad máte pravdu, ale snad má pravdu Karel Poláček (ačkoli očekávám, že i jej zařadíte mezi autory maloburžoazní), podle kterého velký autor dokáže příběh vměstnati na malou plošku. Nevím kde je pravda. Domnívám se, že tu zná pouze Hospodin, se mnou však po cestách nechodí a se mnou ji nesdílí. Nicméně, znovu bych rád zdůraznil, že mi nešlo primárně o obhajobu literárních kvalit Čapka či kohokoli jiného, pouze o vyrovnání určité asymetrie diskuse.
Za záměnu Demla a Durycha se omlouvám, však jsem již zmínil prokletí rodové degenerace, která se plíživě projevuje i tímto způsobem.

Už jste vlastně podrobil analýze Vašeho ctěného kritického oka a ducha sestavu Kánonu 100?

Jan Novák Bachofen von Echt

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)