Gnome 3

Linux jsem začal používat v r. 1996, tedy v době, kdy se linuxová jaderná protoplasma teprve začala propojovat s dalšími komponentami GNU a vytvářely se první použitelné, nebo minimálně instalovatelné, distribuce. Začal jsem s distribucí Red Hat a u té jsem, v podobě Fedory, zůstal dodnes: což je s podivem vzhledem k tomu, že je to ze všech běžných distribucí zřejmě ta vůbec nejrevolučnější.

Tyto revoluce přicházejí nečekaně a nepřipraveným uživatelem jsou schopny docela podstatně otřást. Fedora 15, která je zatím v beta-fasi a vyjít by měla za měsíc, 24. května, připravila kontroversní inovaci v podobě Gnome 3 a zároveň, pod kapotou, přešla na systemd.

Druhá z naplánovaných novinek ruší letitý systém inicialisačních skriptů SysV a nahrazuje ho systémem abstraktních jednotek, které mohou odpovídat lecčemus, např. runlevelu, souborovému systému, socketu nebo službě. Což zní podobně, jako kdybychom vytvořili abstraktní pojem zahrnující uživatele, síť, počítač nebo soubor, ale prakticky je to velmi účelné, celkem jednoduché – a skutečně, systemd funguje, přestože ho provází ne úplně dobrá pověst a vzpomínka na to, že z verse 14 musel být, doslova za pět minut dvanáct, ve fasi testování beta verse, narychlo stažen.

Uživatelé Fedory se budou muset odnaučit jednoduché příkazy typu service network start, chkconfig postfix on, init 3 nebo jednoduchou editaci souboru /etc/inittab a místo toho si zvyknou psát systemctl start network.service, systemctl enable postfix.service, systemctl isolate multi-user.target a (hrůzostrašné) ln -sf /lib/systemd/system/graphical.target /etc/systemd/system/default.target, ale co by konservativní člověk neudělal pro pokrok!

Horší je Gnome 3 (přesněji jeho komponenta Gnome Shell), už proto, že se jím ničí prakticky deset let budovaný look-and-feel prostředí Gnome a výsledek začíná poněkud připomínat pokus o kombinaci Windows 7 s Mac OS X.

V prostředí Gnome, které používám téměř od jeho vzniku, jsem si zvykl mít osm ploch, uspořádaných vedle sebe, a na každé mít spuštěné určité specifické aplikace: na první password manager a widgetové gkrelly pro sledování stavu počítače i dvou serverů, na druhé browser, na třetí mailového klienta, na čtvrté Nautilus a v něm dokumenty na file-serveru, na páté virtuální stroje, a tak dále, a k tomu guake s cca devíti automaticky otevíranými a inicialisovanými záložkami.

Teď to nejde, plochy se otevírají dynamicky podle potřeby, a co hůř, aplikace nelze minimalisovat a na plochu nelze umístit žádný obsah; $HOME/Desktop sice existuje, ale jeho obsah se na ploše nezobrazí, je to úplně obyčejný uživatelský adresář. Na druhou stranu, z hlediska práce s aplikacemi je Gnome 3 svižné, praktické a pohodlné, rozhodně se neopakovala blamáž se čtvrtou versí KDE, která byla implementována předčasně a mnohé přinutila přejít k jiným desktop managerům.

Zatím jsem tedy na vážkách. systemd se mí líbí a rychle jsem se s ním naučil pracovat, ale pokud si něco začnu s Gnome 3, bude to trochu podobné, jako bych přešel na Windows 7: více uživatelského pohodlí, více efektů (eye candy), ale mnohem méně kontroly nad tím, co a jak na počítači dělám.

Akualisováno.
Několik screenshotů z experimentování (1, 2, 3).

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)