Je obecnou vlastností lidského vnímání, že záležitostem aktuálním je přisuzována relativně vyšší důležitost než věcem svou povahou dlouhodobým. Proto tolik emocí a paniky nad výsledkem voleb, který v řadách příznivců pravice neočekávali ani ti největší pesimisté.

Skutečnost je daleko méně drastická. Volební výsledek se dotýká pouze krajských zastupitelstev, jejichž význam je nevelký, a jedné třetiny senátorských postů. O něco víc "koryt" pro levici, o něco méně pro pravici, to je vše.

Drtivost porážky bude mít ovšem důsledky dovnitř stran, které prohrály. Jednak se ukázalo, že Česká republika je a zůstane pevnou součástí ruské zájmové sféry a pokusy Topolánkových a Havlových lidí změnit to katastrofálně selhaly. Radar nebude, voliči preferují koncept, který je jim presentován jako "neutralita". V důsledku toho nemůže nedojít ke změnám ve vedení ODS, zpět k moci se dostanou Klausovi lidé, kteří vědí, čí zájmy musí hájit, aby v tomto specifickém prostředí a v této hře obstáli.

Dále se ukázalo, že KDU-ČSL se spojila s partnerem, který jí není schopen dát pro další období záruku pětiprocentní parasitické existence. Na tom ovšem dnešní lidovci stojí, s toho nemohou slevit. Proto bude muset odejít i Čunek, který stranu diskreditoval víc než kterýkoli její předseda od doby Josefa Bartončíka. Nemusel by se povést ani obvyklý a dobře nacvičený manévr, při němž tato strana zhruba v polovině volebního období mění orientaci a stává se otevřenou pátou kolonou oposice: není vůbec jisto, zda o ni bude ČSSD po vítězných volbách stát.

Stranou mrtvou tak spolehlivě, jako byla před minulými parlamentními volbami US-DEU, jsou nyní Zelení. Někteří politici, jako Bursík nebo Liška, se zřejmě pokusí o vlastní recyklaci v jiném uskupení, ostatní vysokou politiku opustí navždy. A upřímně, velká škoda to nebude.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)