Takhle nějak mohl vypadat pád komunismu v Československu, kdyby byl pomalejší. Představuji si to živě: na televisní obrazovce se objevuje generální tajemník Jakeš a chválí obyvatelstvo, že sice proti straně a vládě demonstrovalo, ale jasně se přitom distancovalo od zkrachovanců a zaprodanců z Charty '77.

O čem mluvím? O včerejší návštěvě premiera Petra Nečase v Novém Boru. Gigant tam prý pravil: Chtěl bych velmi zdůraznit, že si vážím, že občané Nového Boru se nepřidali k těm demonstracím, které organisovaly neonacistické skupiny typu Dělnické strany. Svůj občanský protest vyjádřili naprosto odděleně. Pro jejich obavy z rostoucí kriminality má prý ale, jak uvádí ČTK, pan premier pochopení.

Pak se ještě Nečas neopomněl obout do Lukáše Kohouta, se kterým jednat nebude, jelikož je hochštapler (tedy Kohout, nikoli premier).

Napadá mne, že na příkladě Nečasovy arogance lze dobře demonstroval rozdíl mezi politikou v Americe a v (kontinentální) Evropě: zatímco v USA je politik placeným služebníkem občanů, v Evropě je stát pokračovatelem monarchy a občané jsou proto politikům podřízeni; ministerský předseda, případně president jako nejvyšší úředník země, je jejich šéfem a občané ho musejí poslouchat. Jen na politikovi je, zda a s kým bude jednat, pokud neuzná obyvatelstvem vybrané parlamentáře za svého majestátu hodny, má daně platící luza prostě smůlu a musí se víc snažit, aby si zvolila zástupce pozornosti svých politiků hodnější.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)