Tuhle hru hrajeme s Janem Šináglem už snad pět let: on vždycky řekne, že něco je ve vzduchu, že cítí změnu, zkrátka že lidé jsou už tak naštvaní, že to prostě dál nejde, a že letos se to konečně stane. Já mu odpovím cosi ve smyslu, že poslední spontánní iniciativou v této zemi bylo husitské hnutí – a kdoví jestli – a ocituji Karla Havlíčka: Víte, kdo snáší červená vejce? Češi: ti snesou všechno.

Letošní volby tuto tendenci potvrdily: ačkoli Ústavním soudem poskytnutá prodloužená, jež vyústila v quasipermanentní, mimořádně nechutnou volební kampaň, dala tu nejlepší příležitost pro nástup nové politické garnitury, přes 85 % voličů přesto sáhlo k jistotě těch samých politiků, které měli doposud a na které si tolik stěžovali, ať už v původních, nebo v recyklovaných politických uskupeních. Pochybnou útěchou byla možnost ty s nejhorší pověstí odkroužkovat, což je ovšem vrchol voličské resignace: dobře, tak tedy budu volit tu vaši zkorupmovanou partaj, ale aspoň mi dovolte vyjádřit, co si o jejích politicích myslím. Ve své podstatě obdoba myšlenkového schematu poloviny 60. let: Strana – a myšlenka – jsou v pořádku, jen někteří lidé jsou špatní a ty postačí vyměnit. Smutné, nikoli však nečekané.

Tyto volby neskončily patem, byť se tak stalo víceméně jen náhodou. Kdyby Paroubkova ČSSD vedla o trochu méně agresivní kampaň a kdyby Zemanovci a/nebo KDU-ČSL vedly kampaň o trochu agresivnější, pat by se dostavil.

Nelichotivou visitku vystavil voličům fenomenální úspěch recyklantů sdružených v TOP09. Ubi bene ibi patria (tedy partia) – loyalita nemá v mysli českého voliče místo, efekt nového koštěte funguje stejně spolehlivě jako fungoval před 14 lety v případě Unie svobody.

Dá se analysou volebního výsledku zjistit něco víc? Řekl bych, že nikoli: zdánlivě pravicová inklinace voličů je fakticky jen důsledkem způsobu, jak provedla svou kampaň největší levicová strana, a rozdělení pravice v triadu konservativní, liberální a populistické sekce je spíše jen vnějškové, neboť je přirozenou reakcí na převažující negativní volbu nevyspělého voličstva: volili se ti, kteří jsou nenáviděni nejméně; v tomto smyslu ovšem vyšla levice naprázdno, když její ne-paroubkovská sekce skončila těsně pod pěti procenty.

Tuto zemi, troufám si predikovat, čeká teď období dosud největšího rozkvětu korupce, protože volby v roce 2010 zřetelně demonstrovaly, že voliči se s tímto stavem smířili jako s fact of life, zhusta si zřejmě ani neuvědomujíce, proč je korupce škodlivá i pro ně osobně. A před volbami postačí napsat si na billboard, že proti ní rázně zasáhneme, anebo, je-li naše firma už příliš zkompromitovaná, opustit ji a založit novou…

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)