Můj milý stranický deníčku!

Snad ti bylo divné, proč jsem k tobě tak dlouho neusedl a nesvěřil se ti s dojmy z naší stranické činnosti, jenže ono vlastně nebylo o čem psát: Strana se chystá do voleb a jak je jejím zvykem, své už tak téměř k absolutní dokonalosti přivedené mimikry ještě zintensivnila, takže je-li normálním stavem, že o její existenci neví 999 z 1000 voličů a 99 ze 100 novinářů, v předvolebním boji jsme se stali nenápadnými i vůči vlastnímu údstvu.

A je to dobrá taktika! Podívej se na takovou ODS – dva měsíce před volbami její předseda trochu vlídněji promluví s novináři z jakéhosi Luje a už je to z toho polízanice, že by straník zaplakal. Nám se to stát nemůže. Ostatně jsme v rámci předvolební konsolidace sil předsedu opět vyměnili, a ten nový je osobností takového kalibru, že o rozhovor s ním zaručeně nepožádá nejen Lui, ale, obávám se, ani výroční věstník dobrovolných hasičů ze Zálesní Lhoty.

Vzpomeneš-li si ještě, milý deníčku, na naši akci "Udej svého spolustraníka", tak ta byla nakonec završena výsledkem skvělejším, než se očekávalo: podle autoritativního odhadu pana kancléře máme něco mezi 50 a 60 údy. Způsob sčítání straníků přinesl ovšem ten nezamýšlený následek, že podobně jako kdysi StB spolupracovníky má i Konservativní strana údy vědomé a nevědomé, přičemž těch vědomých je něco mezi patnácti a dvaceti.

A tak v tom předvolebním kvasu, jak tak sleduji intelektuální performance našich předních údů, přemýšlím: nedalo by se to nějak zařídit, deníčku, abych se stal i já straníkem nevědomým?

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)