Milý stranický deníčku!

Jak asi tušíš, po prohraných volbách vládne v naší Straně mír a klid: všichni jsme s tím jaksi počítali, všichni jsme věděli, že jinak to ani dopadnout nemůže, a všichni jsme správně a jednotně našli viníka – primitivního českého voliče.

Pan předseda ohlásil resignaci, ale nějak se k ní nemá; minulý týden zorganisoval cosi na způsob členské schůze. Zda někdo přišel, nevím, ono je celkem nepříjemné vysvětlovat panu předsedovi z očí to očí, že odstoupení znamená, že odstoupivší ztratil funkci, ze které odstoupil, a neměl by ji tedy dál vykonávat. Nevím, jestli jsi v kontaktu se sociálnědemokratickými deníčky, ale pokud ano, věz, že řešíme úplně stejné problémy jako sociální demokrati: kam s předsedou, který se má za příliš významnou a zasloužilou osobnost, než aby mohl být vyslán, jak tak pěkně říká kolega Bohumil Doležal, po balistické dráze do výslužby.

Za první republiky pro ten účel měli senát, praktické to zařízení, kam se odkládali emeritní politici. Náš Senát je k tomu ale nepoužitelný, protože takový emerita tam nemůže vejít z vůle své strany, nýbrž musí být zvolen, což bývá potíž – znáš přece české voličstvo, místo, aby celoživotní zásluhy expapalášovy ocenilo, říká si, že si snad už nakrad' dost, a najust zvolí někoho jiného, než by strana potřebovala.

Dalším problémem je, že pan předseda politicky kulminoval mlád, a na vstup do Senátu by musel ještě několik let počkat.

Zbývá trafika v diplomacii, jenže ne každý se na tuto karieru hodí, mnozí politici, jak asi víš, deníčku, hovoří plynně nejvýš tak sprostě (třebaže z cizího jazyka mají na spřátelené universitě státnici).

Už to tak vypadá, že nám pan předseda zůstane a pokud mu nenajdeme dostatečně lukrativní vyžití, povede nás i do příštích voleb.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)