Milý deníčku!

Omluv, že jsem si ti tak dlouho nesvěřil, ale po jarním volebním úspěchu se naše Strana stáhla do vnitřního oboru a o samotě rozjímajíc, řešila, co se sebou.

Zato teď se dějí velké věci: představ si, že příští víkend budeme mít mimořádný volební sněm!

Ano, máš pravdu, skutečně konservativní strana by měla sněmovat přibližně stejně často, jako mívá římskokatholická církev koncil, a pokud jde o funkce, ty by měly být bez výjimky doživotní a dědičné, ale nějak v nás vybujely zhoubné zárodky modernismu a těžko, přetěžko jim čelit.

Co hůř, deníčku, na funkci předsedy kandidují dva údové současně! To tu v dějinách Strany nebylo a bojím se, že to naší pověsti dál uškodí: no dokážeš si představit, že by se mladý Ludvík XIV., budoucí le Roi Soleil, musel o trůn ucházet v jakési volbě!?

Znám oba kandidáty osobně, a jsou to opravdu velcí a zasloužilí údové: prvním je čerstvě odstoupivší kancléř, druhým dosud neodstoupivší místopředseda, který už předsedou po jistou dobu byl (nebo si to o sobě přinejmenším myslel: jak víš, deníčku, hodně věcí v naší straně probíhá na ryze subjektivní, ideální úrovni).

Řekni, můj věrný deníčku, kterého si mám vybrat? Čí kandidaturu podpořit? Jak asi chápeš, moje postavení ve Straně je takového druhu, že komukoli vyslovím veřejnou podporu, téměř s jistotou volbu prohraje – to je velká odpovědnost a nerad bych před soud dějin předstupoval obtížen vinou lehkomyslí.

Nu, do sněmu je ještě deset dnů, zkusím je využít co nejplodněji a ještě se ti ohledně svého rozhodnutí ozvu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)