Autorem blogu je 
Milý stranický deníčku!
Snad je to jen onou divnou melancholií letošního podzimu, ale obestírají mne jakési chmury a stále více se v duchu obírám myšlenkou, že bych uchopil husí brk a intimoval jím Straně, že jsem právě přestal být jedním z jejích údů. Představuji si, jak vrchní stranický aparátník (nazývejme jej bez rozlišení sekretář-tajemník-kancléř) obálku rozlepí a, osušiv slzu dojetí, chopí se gumy a pevnými, jistými tahy vyradýruje moje jméno z Knihy údů, asi tak, jako na začátku Amelie Poulain činí Monsieur Eugène Koler, vrátiv se z pohřbu, se jménem a telefonním číslem zesnulého přítele Emila Maginota. Pak bych ještě požádal o vydání členské legitimace, abych ji mohl řádně vrátit, a bylo by hotovo.
Vím, bylo by to pak pro tebe obtížné období, kdy by ses musel rekvalifikovat buď na deníček nestraníkův, nebo na něco docela jiného, ale útrapy, jež mi údství způsobuje, se stávají stále tíž snesitelnými. Kupř. si vezmi naši poslední tiskovou zprávu (ne, deníčku, to nebylo vtipné! poslední míním prozatím poslední). Tedy poslední tiskovou zprávu. Jak určitě víš, dvé poslankyň jiné strany, cca o dva řády úspěšnější než Strana, podalo trestní oznámení na Zdenu Mašínovou pro schvalování trestného činu. Neobyčejná drzost, v tom se shodneme, ale naše Strana, místo aby poukázala na to, že to jsou ty logické a neodvratné konce, jestliže máme dodnes kontinuitu s komunistickým právním řádem a naprosto nesmyslně jsme i do nového trestního zákoníku pojali trestný čin schvalování, prohlásila, že KSČM je nutno zakázat, arci nedodávajíc, že když ve volbách to nejde, budeme hledat jiné cesty.
Ono to možná půjde i bez resignačního listu: pod novým vedením se naše Strana začíná vyskytovat mezi těmi vrstevnicemi, které nesplnily všechny zákonné povinnosti stran účetnictví a budou vládou navrženy na rozpuštění; zřejmě k tomu nedojde, jistě je ti jasné, že by to znamenalo největší přeskupení sil na politické sceně od r. 1989, ale ta možnost je prostě lákavá…
Budu pro dnešek končit, deníčku, vyřiď, prosím, ode mne svým kolegům pěkné a uctivé pozdravení.
Kupředu ni krok!
Aktualisováno.
Dnes jsem své rozhodnutí – po zralé úvaze – realisoval. Žádný další Deníček proto nebude.
Komentáře
jsem toho názoru, že rozhodnutí je to tak osobní, že nepřísluší ho hodnotit, snad jen že mě to mrzí. Připadá mi, že si odporuje Vaše kolektivní NE (komunistům) v justici a ANO v politice. O DS skoro nic nevím, ale fakt je, že měřeno počtem vrahů DS nemůže komunistům konkurovat. Můj jediný důvod proč v KONS zůstávám jsou někteří lidé, kterých si hluboce vážím - i s vědomím, jak tento postoj problematický, vzpomenu na Demlův postřeh, že je obtížné být knězem, když většina lidí je má za hlupáky nebo pokrytce. Přeji vše dobré. Jan Matějka.
RSS kanál komentářů k tomuto článku