No drobnej rozdíl bych tam viděl .. haknkrojc pozná každej, ale tváře jednotlivých revolucionářů či závadových osob už zpravidla jen jedinec, před kterym je další "propagace hnutí směřujícího .." celkem zbytečná

Dostáváme se poměrně daleko od působení sl. Kalibové, tak jen ve stručnosti.

"Ve Spanelsku obcanskou valku zahajila ona, podlevas 'd(e)mokraticka', vlada kdyz strany v ni zucastnene zahajily tridni valku proti casti obyvatel sve vlastni zeme."

Přečtěte si Poctu Katalánsku od George Orwella. Označovat změnu sociálních vztahů za třídní válku je poněkud přehnané. To potom můžete za třídní válku považovat i samotnou existenci obrovských sociálnch rozdílů tehdejšího Španělska.

"Pokud jde o Chile, tak Pinochet na posledni chvili zabranil marxistickemu prevratu. Ano, dava se mu na svedomi 3000 - 5000 mrtvych. Je to smutne, ale 5000 mrtvych je v porovnani s hromadami mrtvol, ktere po uchopeni moci v ramci tridniho boje nahromadil jeden kazdy marxisticky rezim, jen velice slaby odvar.
Navic, Alende se netajil svym marxismem a ten je z sve podstaty totalitni a v ramci sveho jasne deklarovaneho programu potlacuje (likviduje) skupiny obyvatel kvuli jejich prislusnisti ke spolecenske tride."

V Chile ovládané marxistickým prezidentem byl na poslední chvíli odvrácen marxistický převrat? To už mi zní logičtěji, že pět let předtím byla ČSSR na poslední chvíli zachráněna před západoněmeckým vpádem. Pracujte raději se zdroji na vyšší úrovni než měla TASS. Marxistická byla i Pařížská komuna nebo Německá revoluce z r. 1918, které nepotvrzují Vaše vývody o nezbytné krvavosti aplikovaného marxismu.

"Kdyby v Nemecku probehl tesne po volbach a zvolni Hitlera kancelrem puc, povstani, v ramci ktereho by bylo zastreleno take 5000 jeho nejblizsich ncistickych kumpanu, take byste to vnimal jako kravave svrzeni demokraticky zvolene vlady?"

Jak bych to vnímal já, není důležité. Faktem je, že za předpokladu, že Hitler byl zvolen demokraticky a jeho svržení by proběhlo krvavě, pak by o "kravave svrzeni demokraticky zvolene vlady" nepochybně šlo. Stejně tak jako probíhaly vojenské represe v Barmě, aby nedošlo k nástupu zvítězivších liberálů, nebo islamistů v Alžírsku.

R. Mikula

anonym z 0:23 .. k tomu neni potreba eufemismus:-) realita staci :-))
staci se podivat na nejjednodussi, nejpraktictejsi a nejpresnejsi sociologicky vyzkum, kteremu se rika: Hlasovani nohama :-))

za poslednich 70 let se statisice a miliony emigrantu valily a vali na ten prohnily vykoristovatelsky zapad.
Do zemi, kde si vladl vas "proletariat" a vyhubil vykostovatele z rad velkostatkaru a cirkvi se hnal akorat Deen Reed a Kim Philby :-))

A uprimne receno, v dobe kdy v tom zpuchrelem Spanelsku velkostatkari a cirkev vykoristovali proletariat to, uznavam, nebylo pro chude jednoduche.
No, ale byli na tom o mnoho lepe, nez v zemi Sovetu, kde sovetskymi marxisty umele vyvolany hladomor na Ukrajine zabijel neco mezi 2.5 - 3.5 milionu lidi.
Pokud jste o tom neslysel, nevadi. Znaji ho treba i na wiki: cs.wikipedia.org/wiki/Hladomor_na_Ukrajin%C4%9B

Neco mi rika, ze nejeden Ukrajinec ci jiny obyvatel marxistickeho raje, zeme sovetu, by byla radeji v zpuchrelem Spanelsku kde by trel bidu z nouzi pod jramem cirkve a velksotatku, nez umiral na hladomor, coby politicky prostredek redukce prislusniku odbojnych
narodu...
Ale nejen na Ukrajine. Tisice veznu sovetskych Gulagu, kteri treba zrovna v tom roce 1932 chcipali na stavbe Belomorskeho kanalu by asi atky radeji vykoristovani zpuchrelou cirkvi a velkostatky, nez moderni marxistickou vladu proletariatu, ktera je nechala udrit k smrti..

Jistě, "zostreni tridniho boje" ze strany západních imperialistů podobně odůvodnilo bratrskou pomoc československému a předtím maďarskému pracujícímu lidu.

Demokraticky zvolená socialistická vláda Chile bojovala především s maoistickými povstalci. Myslím, že celkem úspěšně.


Ještě jeden citát k Vašemu používání vědecké terminologie:
"Marxistický filozof Leszek Kołakowski nazývá éru od Marxovy smrti do komunistického převratu v Rusku 'zlatým věkem marxismu' v protikladu ke 'zhroucení', které následovalo s nástupem Stalina."
cs.wikipedia.org/wiki/Komunismus

Nepopírám, že Východní blok mohl v té době (poč. 70. let 20. stol.) působit jako světová hrozba. Reálný pohled ale ukazoval, že nebezpečí pro demokracii začíná přicházet z úplně jiného směru.

R.M.

Allende byl presidentem, ale svůj komunistický politický program nerealisoval.

Kdyby se mu podařilo tento program realisovat, mohl být dnes v Chile blahobyt téměř jako na Kubě.

Často mě napadá, jak někdo - a nemusí jít nutně o hlupáka - může věřit úplným hloupostem.

Předchozí dva příspěvky hloupě nepůsobí. Mají svou logiku a přinejmenším na první pohled se s nimi těžko přít. Přesto je jejich souvislost se skutečností velmi slabá. Místo ní ukazují dva jevy
- míru, jakou je autorův pohled na realitu daný jeho ideologickým zakotvením v neoliberálních dogmatech
- úroveň jeho znalosti dobových chilských reálií

Důsledkem pak jsou zjednodušující tvrzení a přirovnání potvrzující jeho světonázor.
Socialistický reformismus je nakonec vnímán jako ohrožení civilizace, podobně jako je svoboda projevu pro neonacisty vnímána bojujícími demokraty.

A nyní zkusme argumentovat historicky. Allendova vláda pouze radikalizovala pomalu postupující sociální reformy, o které se v té době Chile snažila už víc než třicet let. Socialisté a komunisté se stali členy vládnoucí koalice v r. 1937. O několik let později komunisté dokonce nakrátko vstoupili do vlády.

Po roce 1970 byli komunisté znovu ve vládě jako součást Lidové jednoty. Jejich pozice se svou silou ale vůbec neblížila postavení KSČ v rámci Národní fronty. Navíc uvnitř vládnoucí koalice patřili chilští komunisté spíš k umírněným. Lidová jednota ve stejné době čelila jak tlaku radikálů z Hnutí revoluční levice a stále bojovnější dělnické třídy, tak převaze pravicové a středové opozice v parlamentu.

Dosud jsem se nesetkal s důkazy, že by tehdejší levicová vláda porušovala demokratické principy nebo se k tomu chystala. Nebezpečná byla právě tím, že přes hospodářské neúspěchy ukazovala na možnost spojení socialismu a demokracie. Tedy nikoli proto, že by snad její moc směřovala k nastolení diktatury. Takovou možnost sice nelze zcela vyloučit. Podobně jako existuje teoretická možnost, že Československo bylo invazí Varšavské smlouvy zachráněno před vpádem z opačného směru.

Jiná by byla situace, kdyby se Allende např. chystal protiústavně rozpustit parlament nebo kdyby v zemi vypukla revoluce kubánského typu. Jinak nebezpečí "marxistické diktatury" zůstává výtvorem antikomunistické představivosti, pro jejíž subjekty má neskonale větší váhu než samotná realita.

P.S.: Z nemnoha dostupných materiálů na toto téma doporučuji tyto, z nichž jeden tvrdí, že Allende demokracii ničil:
Mrazivá pravda o Chile za vlády Salvadora Allende
, a druhý, o něco věcnější, že to s ní naopak přeháněl:
Chile - trocha historie

R.M.

Veškeré informace, které dokládají demokratický a právní způsob vlády Allendeho kabinetu jsou pro Vás podle všeho dílem KGB. Poté, co jsem o několik příspěvků výše volal po lepší kvalitě zdrojů o tehdejším dění v Chile než představuje úroveň informací agentury TASS, přicházíte s opravdu větším kalibrem - se zběhlými důstojníky této tajné služby. Navíc nijak nekonkretizujete, co z jejich materiálů má dokazovat nebezpečnost tehdejší chilské levicové vlády. Doplňujete to tvrzením o dezinformační kampani, která měla vylepšit Allendeho obraz u mezinárodního veřejného mínění. V čem měla být matoucí však neuvádíte. Jaký má potom taková argumentace smysl?

K informacím, které uvádím já cítíte jakožto k levicovým nedůvěru s odkazem na zmíněnou kampaň. To je ovšem dost nedomyšlené, protože můj zdroj se staví k Allendemu a jeho Lidové jednotě výrazně kriticky s tím, že dle něj upřednostňoval demokratické postupy na úkor dělnické třídy a socialistické revoluce.

Jak se ale vlastně stavíte k tomu, že Allende odmítal protiprávní zabírání velkostatkářské půdy, stejně jako obsazování továren jejich dělníky nebo že poslal armádu zastavit hornické protesty? Co Vám k tomu podávají soudruzi Mitrochin a Leonov za vysvětlení? Nevěříte mým informacím o Allendeho vládě, protože máte lepší, nebo protože Vám nabourávají jeho obraz jako komunistického revolucionáře?

Nejde spíš o to, že si demokracii před sebou jen držíte jako fíkový list, který má zakrývat Vaše přesvědčení, že socialismus je nutné zničit ať už se prosazuje revolučně, nebo parlamentně? A abyste si udržel morální převahu, potřebujete z každého demokratického socialisty, který má úspěch, udělat (přinejmenším potenciálního) diktátora (pokud ho nesvrhnou stalinisté, v takovém případě se o něm pak mluví jako o naivním snílkovi, který dopadl, jak dopadnout musel).

Zdá se mi, že lidé jako Vy neuznají svůj omyl. Utvrzovat se v něm je důležitější než nějaká pravda. Váš pohled na Pinocheta připomíná Castrův postoj k obsazení ČSSR Varšavskou smlouvou:
"Socialistický tábor nemohl připustit takový vývoj politické situace, že by se z něj jedna socialistická země vymanila a padla by do rukou imperialismu".
"lék byl dramatický, drakonický a bolestivý. Toto rozhodnutí lze vysvětlit jen z politického hlediska... Svrchovanost (Československa) musela ustoupit před důležitějším zájmem práv světového revolučního hnutí a boje národů proti imperialismu".

Proti demokratickému socialismu v Chile se stavíte zcela stejně. Víte, že argumentovat ohrožením kapitalismu nepůsobí tak dramaticky, takže konstruujete údajné ohrožení demokracie, které jakoby bylo ještě závažnější než skutečné odstranění parlamentního systému Pinochetem. To Vás ale až tak nepálí, šlo přece o záchranu kapitalismu, že.

Možná ve skutečnosti nejsme až tak daleko od tématu článku, pod kterým se tato diskuze nachází. Pokud se sl. Kalibová skutečně postarala o vyřazení T. Peciny z diskuze o svobodě projevu, pak měla možná jisté zábrany právě ohledně svobody projevu. Ty ale nejspíš lehce překonala přesvědčením, že ji takto vlastně chrání před nebezpečným živlem, který tuto svobodu smrtelně ohrožuje tím, že ji chce poskytnout i jejím odpůrcům, takže je nutno proti němu zasáhnout.

Podobně Castro schvaloval invazi z '68 s tím, že šlo o zásah proti nebezpečí, které bylo ve skutečnosti smyšlené stejně jako údajné ohrožení Chile komunistickou revolucí o pět let později.

Radek Mikula

Veškeré informace, které dokládají demokratický a právní způsob vlády Allendeho kabinetu jsou pro Vás podle všeho dílem KGB. Poté co jsem o několik příspěvků výše volal po vyšší kvalitě zdrojů o tehdejším dění v Chile než představuje úroveň informací agentury TASS, přicházíte s opravdu větším kalibrem - se zběhlými důstojníky této tajné služby. Navíc nijak nekonkretizujete, jaká fakta jejich materiálů přinášejí. Doplňujete to tvrzením o dezinformační kampani, která měla vylepšit Allendeho obraz u mezinárodního veřejného mínění. V čem měla být matoucí však neuvádíte.

Jaký má potom taková argumentace smysl?

K informacím, které uvádím já cítíte jakožto k levicovým nedůvěru s odkazem na zmíněnou kampaň. To je ovšem dost nedomyšlené, protože můj zdroj se staví k Allendemu a jeho Lidové jednotě výrazně kriticky s tím, že dle něj upřednostňoval demokratické postupy na úkor dělnické třídy a socialistické revoluce.

Jak se ale vlastně stavíte k tomu, že Allende odmítal protiprávní zabírání velkostatkářské půdy, stejně jako obsazování továren jejich dělníky nebo že poslal armádu zastavit hornické protesty? Co Vám k tomu podávají soudruzi Mitrochin a Leonov za vysvětlení? Nevěříte těmto informacím o Allendeho vládě, protože máte lepší, nebo protože Vám nabourávají jeho obraz jako komunistického revolucionáře?

Nejde spíš o to, že si demokracii před sebou jen držíte jako fíkový list, který má zakrývat Vaše přesvědčení, že socialismus je nutné zničit ať už se prosazuje revolučně nebo parlamentně? A abyste si udržel morální převahu, potřebujete z každého demokratického socialisty, který má úspěch, udělat (přinejmenším potenciálního) diktátora (pokud ho nesvrhnou stalinisté samozřejmě, v takovém případě se o něm pak mluví jako o naivním snílkovi, který dopadl, jak dopadnout musel).

Zdá se mi, že lidé jako Vy nikdy neuznají svůj omyl. Utvrzovat se v něm je Vás důležitější než nějaká pravda. Váš pohled na Pinocheta připomíná Castrův postoj k obsazení ČSSR Varšavskou smlouvou:
"Socialistický tábor nemohl připustit takový vývoj politické situace, že by se z něj jedna socialistická země vymanila a padla by do rukou imperialismu".
"lék byl dramatický, drakonický a bolestivý. Toto rozhodnutí lze vysvětlit jen z politického hlediska... Svrchovanost (Československa) musela ustoupit před důležitějším zájmem práv světového revolučního hnutí a boje národů proti imperialismu".

Proti demokratickému socialismu v Chile se stavíte zcela stejně. Víte, že argumentovat ohrožením kapitalismu nepůsobí tak dramaticky, takže konstruujete údajné ohrožení demokracie, které jakoby bylo ještě závažnější než skutečné odstranění parlamentního systému Pinochetem. To Vás ale až tak nepálí, šlo přece o záchranu kapitalismu, že.

Možná ve skutečnosti nejsme až tak daleko od tématu článku, pod kterým se tato diskuze nachází. Pokud se sl. Kalibová skutečně postarala o vyřazení T. Peciny z diskuze o svobodě projevu, pak přitom možná měla jisté zábrany právě ohledně svobody projevu. Ty ale nejspíš lehce překonala přesvědčením, že ji takto vlastně chrání před nebezpečným živlem, který tuto svobodu smrtelně ohrožuje tím, že ji chce poskytnout i jejím odpůrcům, takže je nutno proti němu zasáhnout.

Podobně Castro schvaloval invazi z '68 s tím, že šlo o zásah proti nebezpečí, které bylo ve skutečnosti smyšlené stejně jako údajné ohrožení Chile komunistickou revolucí o pět let později.

Radek Mikula

Ano, byl Googlem vyhodnocen jako spam a odstraněn.

"Až bude Vandas presidentem a vyhlásí podobně radikální program jako Allende..."

Co má, pro všechno na světě, společného Vandas s Allendem?

"...Pinochet zaslouží ocenění za cíl, nikoli za způsob provedení, kterým se od Allendeho nelišil."
"Českou wikipedii nepokládám za relevantní zdroj vůbec, články o Chile mají zjevný marxistický bias..."

Tak už konečně chápu, proč nevím nic o tom, jak Allende svrhl demokraticky zvolenou vládu, rozbombardoval prezidentský palác a zakázal opoziční politické strany. To on jakýsi bias marxistický z české Wikipedie.

Tak nevím, jestli mám, co do činění s žertem, provokací nebo jen s ilustrací svých předchozích vět:

Zdá se mi, že lidé jako Vy nikdy neuznají svůj omyl. Utvrzovat se v něm je Vás důležitější než nějaká pravda.
A abyste si udržel morální převahu, potřebujete z každého demokratického socialisty, který má úspěch, udělat (přinejmenším potenciálního) diktátora (pokud ho nesvrhnou stalinisté samozřejmě, v takovém případě se o něm pak mluví jako o naivním snílkovi, který dopadl, jak dopadnout musel).

Jářku, jestli nějaká fakta ukazují, že se Allende v čemkoli nelišil od Pinocheta, sem s nimi! Skutečnosti, které ukazují opak, jsou zatím odbývány poukazem na KGB nebo marxistickou Wikipedii.

Mimochodem netušil jsem, že přívlastek "marxistický" se může stát funkčně totožným s atributy "antisocialistický" či "antisovětský" - tedy odlišný od hegemonní ideologie.

R.M.

Tyto pikantní podrobnosti o jeho programu, se kterým vyhrál volby, pocházejí z jaké jazykové verze Wikipedie, prosím?

R.M.

No to již přestává vše! Tak Allende se chystal po komunsticku, resp. pinochetovsku implementovat komunistický režim. Dokázáno je to tím, že tak to komunisté dělají vždy.

Otázka toho, jakou měl stranickou příslušnost, jakou politiku zastávala Komunistická strana Chile, či vztah Hnutí revoluční levice, které se skutečně snažilo o revoluci, k jeho vládě jistě nepředstavuje nic, co by mohlo ovlivnit jednou daný názor.

Představuji si, jak by asi probíhala polemika s K. Kalibovou o svobodě projevu:
Nejprve fašistická propaganda a pak fašistické násilí tak a nejinak byl komunistický, vlastně fašistický režim implementován ve 100 % případů.

Pane Mikulo to je zbytečné. Zase jeden čtenář Johnsonových Dějin XX století který si z nich udělal něco na způsob Maovy Rudé knížky.

Dale Cooper

Kdo znárodňuje, ten krade. Kdo krade, ten vraždí. A pokud nevraždí teď, tak se k tomu jistě chystá. Potom je jasné, že Allende byl vlastně vrah, i když nikoho nezabil. Ostatně, co je lidský život proti soukromému vlastnictví, navíc americkému. Teď je nabíledni, co je třeba udělat s Chavézem a dalšími jihoamerickými zločinci, kteří jsou stále voleni zpozdilými domorodci, kteří se nechávají nalákat sliby na uzmutí cizího majetku, jakým jsou třeba jejich vlastní nerostné suroviny. Dokonce se ani nezajímají, co to udělá s "vnímáním Latinské Ameriky v očích zahraničních investorů", víc zde:
Častá znárodnění ohrozí investice v Latinské Americe, varuje Španělsko i Evropská komise

Podle dostupných informaci to vypadá, že okolo poloviny minulého století znárodňování opravdu nebylo výlučně zvláštností levice. Právě v Chile Lidová jednota jen dokončovala, co začali už křesťanští demokraté (táboritská inspirace?). Levice sice "znárodnila výnosné měděné doly amerických společností Anaconda a Kennecott, 51% těchto společností nicméně znárodnila již předchozí (křesťanskodemokratická) vláda, Allende znárodnil pouze zbývajících 49%". Jestliže společnost a její reprezentace do takové míry ztratily soudnost a úctu k soukromému vlastnictví, pak jistě musely být otřeseny samotné základy civilizace a chystat se zespolečenštění žen.

R.M.

Děkuji za tuto ukázku antikomunistické psychologie. Nyní bych k ní prosil trochu sebereflexe.

"Až do svých 23 letjsem byl šťastným (společenským) spoluvlastníkem veškerého nerostného bohatství ve své zemi, tedy jsem měl dostatek možnosti posoudit, jakým je člověku taková forma bohatství přínosem."

Opravdu skutečným spoluvlastníkem? Nebyla předpokladem faktického spoluvlastnictví přírodního bohatství demokratická forma vlády? Bylo, či nebylo tehdejší Československo demokratické? Pokud je na první otázku odpověď "ano" a na druhou "ne", tak to znamená, že nic takového posoudit nelze, protože společenské vlastnictví nerostných surovin bylo pouze formální. Není to jednoduché?

"Ano, Allende byl zločinec, který měl být postaven před soud, a Pinochetovo převzetí moci bylo legitimním uplatněním práva na sebeobranu demokracie a civilisace."

Nejde tady spíš o ukázku nelegitimní projekce legitimní nenávisti vůči diktátorskému režimu na politika, jehož socializační politika diktátorská prostě nebyla (alespoň to dosud nikdo hodnověrně nedoložil)? ? Za co konkrétně měl, svatá prostoto, být Allende souzen? Za svůj volební program? Za to, že ho ústavním způsobem plnil? Nebo za to, že opozice neměla v parlamentu dost hlasů k jeho odvolání?

A konečně: lze kritizovat důsledky koncepce bojující demokracie spočívající v trestním stíhání neonacistické propagandy, které často končí zproštěním obžaloby, a zároveň legitimizovat teroristické odstranění demokratického parlamentního režimu kvůli jeho levicové orientaci?

Na a o tom "uplatnění práva na sebeobranu demokracie a civilisace" by se jistě dalo zajímavě popovídat třeba s Klárou Kalibovou.

R.M.

Trochu postrádám vymezení oněch skutků - zločinů. Komunistická strana navíc patřila k umírněným složkám Lidové jednoty. Spolu s Allendem, který byl členem jiné strany se snažila bránit excesům.

R.M.

S Guevarou máte jistě pravdu. Kdyby byl humánnější a jeho oddíly technologicky vyspělejší mohl vyhladit nějakou tu vesnici prostřednictvím bezpilotního letounu nebo podobné civilizační vymoženosti.

O Allendovy a jeho myšlenkách toho víte tolik, až bych řekl, že jste mu musela dělat psychoanalytičku. Mohla byste tedy, prosím, upřesnit které že zločinné kubánské nebo sovětské zločinné metody prakticky jeho režim používal? Nebo se jako obvykle dozvíme pouze to, že jich sice nepoužíval, ale jen proto, že to ještě nestačil, ovšem nepochybně chtěl, protože to přece byl marxista? Případně že jejich užívání dokazují Allendeho návštěvy na Kubě a Castrovy v Chile? To by potom kromě jiného znamenalo, následuje tuto vytříbenou logiku, že na základě kontaktů amerických činitelů s představiteli Saudské Arábie můžeme konstatovat islamistický charakter politického systému USA.

A ohledně Allendeho hlavy v dlaních se ptám, k čemu byl potom zapotřebí fašistický puč, když byl stejně politicky vyřízený a během třech let by ve funkci musel skončit? Nebo na tom s ohledem na několik měsíců starý volební výsledek stran Lidové fronty zase tak zle nebyl?

Takže bylo třeba, aby se armáda inspirovala pozoruhodnou myšlenkou jednoho významného představitele demokratické politické kultury:

"Nevidím jediný důvod, proč bychom měli složit ruce do klína a nic nedělat, zatímco máme sledovat zemi, která se stává komunistickou v důsledku neodpovědnosti svého lidu."

Henry Kissinger, červen 1970
.
Pokud Vám některé položené otázky připadají záludné, tak na ně rozhodně neodpovídejte a co nejrychleji je zapomeňte.

Radek Mikula

(první část příspěvku, kterou se mi z technických důvodů nedařilo umístit dříve)

V článku, který se zabývá aférkou, jež dokumentuje úpadek demokratické kultury v Česku, jsme se zabývali mnohem dramatičtějším vývojem v Chile před čtyřiceti lety. Diskutéři, kteří usoudili, že tehdejší krize byla zároveň pokusem o komunistický převrat nebo jeho předzvěstí shromáždili řadu sugestivních tvrzení, která nedoplnili jediným faktickým argumentem, jež by jejich názor dokazoval nebo mu alespoň nasvědčoval.

Přispivatel OS mi přesto vytkl:

"Pokud se se vsemi argumenty, ktere se vam nehodi, vyporadate stejnym zpusobem, jako s mym navrhem dohledat si informace ktere k Chile rika general KGB Leonov, pak se jiz ale vasim najivnim fikcim, ktere zde propagujete, nedivim."

Taková úvaha je zvláštní. S žádnými argumenty, ktere se mi nehodi jsem se nevypořádával, ačkoli jsem chtěl. Žádné jsem totiž nenašel. Např. zmínka o znárodnění měděných dolů, která byla použita proti levicové vládě Chile, nic neříká o jejím úmyslu odstranit demokracii. Podobně výtka o nedohledaných informach generála KGB postrádá logiku. Proč je oponent prostě nepodal sám, když je má za tak cenné? Místo nich překopíroval odkaz na stránku Wikipedie, kde ale není o Chile ani slovo. Podobně ruské a španělské stránky nic o generálovi v souvislosti s Chile neuvádějí. Teprve slovinská verze takovou informaci přináší, ale nezjistíme z ní víc, než že v Chile působil. Teprve článek o Aleendem en.wikipedia.org/wiki/Salvador_Allende přináší údaje o sovětské hospodářské a (nerealizované) vojenské pomoci, jejichž zdrojem je gen. Leonov. O nic podstatného ale nejde.

Z fakt, která jsem ve svých příspěvcích zprostředkoval naopak jasně vyplývá, že třebaže se Chile vydala cestou od volnotržního kapitalismu, demokracie v ní protagonisty této cesty ohrožena nebyla, pokud pomineme, že se to stalo záminkou k fantasmagorickým obviněním ze snahy poslat Chile na kubánskou či sovětskou cestu. Je pravda, že v těchto zemích byl odstraněn kapitalismus volného trhu spolu se zavedením byrokratické diktatury a je pravda, že nová vláda s těmito zeměmi spolupracovala, ale to samo o sobě vůbec nedokazuje, že také plánovala zavést jejich politický systém. Kdokoli zde prohlašoval, že tomu tak bylo, byl požádán o argumenty. Marně.

Pokládám si otázku, jak může někdo tak přesvědčeně věřit něčemu, co nemůže dokázat. Jak si může vystačit s podezřeními, která jsou založena jen na divoké představivosti? Kde se bere to urputné prosazování vlastních názorů, polemizování s opačnými, které je spojeno s naprostou a důslednou nechutí reagovat na skutečnosti, které nezapadají do vlastních představ o politických událostech?

Adam Votruba v Deníku Referendum o nich napsal:
"Je to možná paradoxní, ale lidé své předsudky více brání před odporujícími fakty než před opačnými názory. Nositele opačného názoru je možno považovat za pomýleného, ten, kdo předkládá opačná fakta, budí už spíše dojem nebezpečného šílence."
Zdroj: Dva příběhy o Chile
Podstata problému je ve vnímání pravdy jako rušivého prvku, který bourá vytvořená schémata dobra a zla. Ty jsou spojena se zakořeněným antisovětským sentimentem, který se přenáší na vše, co má se SSSR skutečnou či domyšlenou souvislost. Tento sentiment je tak oslepující, protože byl vytvořen bolestnou a ponižující zkušeností s pseudosocialistickým systémem. To jeho nositelům nejen nebrání, aby přijímali jeho způsob uvažování, ale jakoby je to přímo nutí, aby se stali jeho mentálními souputníky.

"Ano, stále stejná písnička: kdyby Allendeho režim nesvrhli, vznikl by první skutečně dělnicko-rolnický stát a výspa té pravé, lidové demokracie na jižní polokouli."

Má to asi znít jako parafráze mých názorů. Zní to hezky, ale má to jistou vadu na kráse - otázkou dalšího směřování vlády Lidové jednoty jsem se nijak podrobně nezabýval. Pouze jsem odmítal, že s Allendem Chile reálně hrozila komunistická diktatura.

Jak by Chile pokračovala po socialistické cestě? Těžko říct, možností je několik.

1. Dostala by se někam tam, kde je dnes Venezuela. Tedy k sociálně kapitalistickému systému. Ekonomicky by možná byla někde mezi dnešní Venezuelou a Kubou. Znárodněny by byly banky, průmysl a část služeb. Zemědělství by pravděpodobně zůstalo v soukromých rukách. Maloburžoazie by čelila různým omezením, ale zároveň by byla chráněna před mezinárodní konkurencí. Politicky by se Chile blížilo dnešní Brazílii s její dominancí levice spojenou se silnou pluralitou.

2. Pokud by se vývoj nezastavil na prvním bodu, mohl by nastat přechod k demokratickému socialismu. Rolníci a řemeslníci by byli podporováni v zakládání družstev, která by začala hrát hlavní roli v celé ekonomice. Peníze by postupně byly nahrazovány různými podobami výměnného obchodu. Družstevní a dělnické rady by přebíraly řízení celého hospodářství ve spolupráci se státními a samosprávnými orgány. Demokracie by přestávala končit za branami závodů, ale naopak by se z nich do celé společnosti šířily zásady přímě demokracie. V souvislosti s tím by klesala role státu i politických stran. Lidské myšlení by postoupilo na evolučně vyšší stupeň.

3. Druhý, ale možná již první bod by způsobil řadu sociálních i politických potíží. Ty by zároveň vyvolaly rozkol v levici a její porážku způsobenou taktickými chybami vedení, osobními i skupinovými zájmy uvnitř levicové koalice. Důsledkem by byla Allendova porážka v prezidentských volbách v r. 1976 nebo vítězství pravice v parlamentních volbách o rok později, které by jí umožnilo Allendeho odvolat dvoutřetinovou většinou. Levice by tomu mohla předejít, tím že by začala dělat politiku typickou pro chilské socialistické prezidenty začátku tohoto století.



"Houby, nic takového by nev(z)niklo, jen další krvavá diktatura, která by chilskému lidu přinesla kubánské poměry a okolním zemím, kam by byl tento "úspěch" jistě vyvážen, risiko obdobného vývoje."

Naléhavě a opakovaně jsem žádal argumenty, které by ukazovaly na nebezpečí takového vývoje. Proč se tu stále znovu objevují předpovědi tohoto typu, aniž by byly podloženy silnějšími argumenty než jen výplody zideologizované fantazie? Kdo může poukázat na chilskou obdobu slovenské politická krize na podzim 1947 nebo rozehnání Ústavodárného shromáždění v sovětském Rusku? Nikdo, protože nic takového se nestalo. Allende se chystal v polovině září 1973 vyhlásit plebiscit o své vládě, kterým chtěl řešit vzdor části parlamentu proti své politice. Pinochet ho předešel.

"Komunistická strana Chile byla legitimní, i její program byl legitimní, ale okamžikem, kdy se při jeho prosazování začala dopouštět zločinů, se stala zločinnou organisací, proti které bylo na místě mocensky zasáhnout. Pokud k tomu nebyly způsobilé státní orgány, protože ty komunisté zčásti ovládli, zčásti paralysovali, pak i vojenským putschem (je to obecný princip, cf. čl. 23 naší Listiny)."

Vidět zločiny tam, kde nejsou, může vést k zajímavým závěrům. Potíž nastává, když je třeba je konkretizovat. Přesto hodnotím tuto argumentaci jako nejlepší, s jakou jsem se zde střetl. Kdyby byla historicky podložena, fungovala by velmi dobře. Skutečností totiž je, že politika ultralevice a také některých složek Lidové jednoty vládu i prezidenta destabilizovala, zvláště když to platilo do jisté míry i o jeho vlastní straně. Komunistům slouží ke cti, že jich se to netýkalo, protože za ním stáli jednotně.