Autorem blogu je 
Musí to být věru povyražení pro redaktory Janem Čulíkem nelítostně kritisované České televise, dočíst se o další krisi, která postihla redakci jeho Britských listů. Usnesení z mimořádné valné hromady
tohoto deníku si nezadá s oficiálními komuniké ÚV KSČ z let nejtužší normalisace. Dozvíme se zhruba tolik, že odpovědní se sešli, podiskutovali a vyměnili si názory (rozuměj za ten předsedův, resp. šéfredaktorův), načež setrvali v delší přátelské debatě…
Protože Britské listy znám velmi důvěrně z doby, kdy jsem s nimi spolupracoval jako jejich redaktor, celkem dobře chápu, jakou frustraci musí v posledních letech Jan Čulík prožívat. Jeho medium, které podle jeho vlastních proklamací vzkvétá a do širého světa voní svou demokratičností a liberalismem, bylo nevratně zaškatulkováno jako krajní levice
a přestože mnozí je čtou, jen málokdo to dozná a co je hlavní a co musí bolet nejvíc, vůbec nikdo z něj necituje. Britské listy již více než pět let existují jen v podobě jakési mediální zombie, něčeho, co sice nepřestalo vycházet, ale čeho dobrý ton velí se štítit.
Chyba je ovšem jen a pouze u samotného Čulíka, jeho chaotismu, nekoncepčnosti a neschopnosti opustit posice, v nichž ustrnul ve druhé polovině 90. let, a rhetoriky, jíž se několikrát po sobě diskreditoval. Těžko může být kritikem ostatních novinářů někdo, kdo není schopen rovnoprávné diskuse s ostatními a kdo se musí mocensky zaštiťovat směšnými systémy pravidel typu 1) rozhodovat budeme demokraticky hlasováním; 2) kdykoli se výsledek hlasování nelíbí šéfredaktorovi, platí názor šéfredaktora
.
Jana Čulíka je mi v tuto chvíli téměř líto: svým Britským listům věnuje již 15 let nemalé pensum úsilí, redigováním stráví každý den několik hodin, a výsledkem je posměch, který může stěží kompensovat cca dvacet tisíc korun měsíčně, které Čulík ze sponsorských příspěvků pro svoji potřebu tacite inkasuje.
Na druhou stranu nelze než konstatovat, že má to, co si svým samolibým, mentorským chováním vysloužil: jeho ješitnost z něj udělala komickou figurku, kašpárka, u kterého zataháš za korálek na nitce a bavíš se tím, jak figurka vesele rozhazuje ručičkama a nožičkama. Škoda, jako novinář a intelektuál měl určitě na víc.
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
E pluribus Čulík aneb Nad další krisí v redakcí Britských listů
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2584
Komentáře
Jinak myslím, že to je docela trefná analýza. Britskými listy si občas celkem rád "listuji", ale když začne ta jejich interní politika prosakovat na povrch, je to většinou tragi(komi)cké...
Nemyslím však, že by jejich dosavadní veřejný obraz byl vysloveně tragický. Viz kupříkladu zmínku v Salonu Práva z minulého týdne:
"Možná i zásluhou šoku z globální ekonomické krize jsou navíc jasněji slyšet i individuální hlasy, které už nějakou dobu upozorňovaly na zásadní rozpory ve vývoji moderního kapitalismu, včetně nebezpečí, které globální kapitalismus reprezentuje ve vztahu k demokracii. Hlasy filosofů a sociologů mimo hlavní proud (neo)liberálně-tržního paradigmatu, jako jsou Jan Keller, Michael Hauser, Erazim Kohák, Miloš Pick, Pavel Barša, Martin Škabraha, Ondřej Slačálek nebo Marek Hrubec, jsou pojednou slyšitelnější.
Více prostoru, dokonce i v neoliberálně uhranutých médiích hlavního proudu, se také v poslední době dostává zahraničním levicovým intelektuálům, jako jsou Slavoj Žižek, Noam Chomský, Anthony Giddens, Jürgen Habermas nebo Naomi Klein.
A přibývá publikací, které se odklánějí od zavedených ´pravd´ českého myšlení o současnosti. Kromě tradičních platforem, zejména Práva, Listů, A2 a Literárních novin, je možné sledovat stále častěji zajímavé intelektuální diskuse i v internetových publikacích, jako jsou Deník Referendum, Britské listy či stránky Socialistického kruhu (Sdružení pro levicovou teorii)."
Návrat levicového diskurzu: Čeká nás konflikt kapitalismus versus demokracie?
Předpokládám, že nyní se dozvíme, že uvedený výčet médií i osobností potvrzuje desperátský status Brických listů, případně, že Jiří Pehe je stejně směšná postavička jako Jan Čulík...
R. Mikula
Eh, to inkaso pro vlastní potřebu je v účetnictví tacitováno jak?
Viz dnešní blisty a "Další trapný apel Britských listů o finanční příspěvek od čtenářů"... vypadá to bledě... Tak je to, když někdo, zvlášť v posledních letech, zaměřuje redakční politiku výhradně na skupinu čtenářů, kteří mají bytostný odpor k tomu, aby za něco co je přeci veřejné platili, nedejbože ze svého
... a taky když někdo utrácí za absurdní "sociologické průzkumy" (viz "Průzkum postojů čtenářů BL k dnešnímu režimu v Česku s porovnáním s režimem před r. 1989") - udělat na toto téma průzkum v sociologické skupině "čtenáři britských listů" je jako udělat mezi čtenáři odpor.org seriózní sociologický průzkum o tom, jaký byl Adolf Hitler...
OR
RSS kanál komentářů k tomuto článku