Typický český podnikatel-restauratér nebo kavárník se dozvěděl, že je výhodné poskytovat ve svém podniku wifi připojení, protože tím může přilákat víc hostů. Jelikož je to podnikatel český, zvolí některou z variant:

1. Žádné wifi nezřídí, ale nakoupí velké nálepky s nápisem, že v podniku je bezplatné připojení, nalepí je na vchodové dveře a personál instruuje, aby se hostům omlouval za dočasný výpadek Internetu.

2. Wifi zřídí, v nejlevnější dostupné variantě, obvykle s extremně slabým wifi transceiverem, který pokryje signálem jen část lokálu, a aby mu snad nikdo nemohl krást bandwidth, chrání přístup loginem a heslem, které servírky na nastříhaných lístečcích roznášejí hostům. Kromě toho ještě nařídí zapnout všechny ochrany, které software routeru poskytuje, a tak např. zakáže všechny porty mimo http, takže kdo by si chtěl třeba stáhnout mail, má smůlu, POP3/IMAP-pakety neprojdou. Wifi je tak téměř nepoužitelné, ale obrat se přesto zvýší, aniž by se hostům přímo lhalo do očí tak jako v předchozí variantě.

Existují podnikatelé, kteří postupují normálně, tzn. zřídí přípojku s dostatečnou rychlostí a silou signálu a nijak ji neblokují, ale ti jsou, minimálně v Praze, v brutální menšině.

Já ovšem vůbec nechci psát o kavárnách a o wifi Internetu, ale o něčem docela jiném. Právě tak jako podnikatel druhého druhu totiž postupovaly Lidové noviny, které se rozhodly zpoplatnit obsah elektronických vydání.

Předně stanovily cenu, která je blízká ceně předplatného za tištěné vydání, tzn. 250 Kč měsíčně, a to přesto, že v nákladech za noviny je zdaleka největší položkou jejich výroba, od papíru přes tisk po distribuci a remitenda. Snad někdo z věrných tenhle deal akceptuje, ale musí při tom mít nutkavý pocit, že je vydavatelem nestydatě okrádán.

Za druhé si Lidovky nelze přečíst jen tak, ale pouze ve speciálním – patrně javovém nebo ajaxovém – prohlížeči, který na displayi vytvoří úzkou nudli a v ní dovolí obrazem tiskové strany pohybovat a zoomovat. Motivem tohoto paranoidního DRM je strach, že by si snad vychytralí čtenáři předplatili jedny noviny a ty pak sdíleli s jinými. Papírové noviny si můžete uložit, půjčovat, zajímavé články v nich případně oskenovat, elektronické smíte jen číst a po dobu, po kterou si platíte předplatné, můžete navíc do archivu.

Výsledkem je, že Lidovky, které měly slušnou chanci dostávat tu a tam něco z mých peněz (např. kvůli pondělní rubrice Právo & justice), neinkasují kromě zkušební desetikoruny ani halíř, protože nedokázaly být ani dostatečně fairové, ani přiměřeně velkorysé, a navíc mne urážejí tím, že ve mně vidí potenciálního zloděje a nestydí se tak ke mně chovat.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)