Již více než týden je ve funkci poradce ministra školství Ladislav Bátora, veřejný nepřítel číslo jedna. Každý den vyhlížím z okna, kdy se před základní školou v naší ulici začnou rotit davy chlapců a dívek, již oděni ve vlastenecké kroje, sborově hajlujíce a pějíce Čechý krásné, Čechy mé, počnou podnikat nájezdy na romskou populací osídlené domy v okolí. Zatím však nic, žádná viditelná změna.

Co se v minulých týdnech odehrálo a co lze souhrnně označit termínem bátoriáda, je možná vůbec nejvýraznější polistopadovou manifestací jevu sociology nazývaného morální panika. Nebezpečí, ať skutečné nebo zcela virtuální, je zveličeno do té míry, že se domněle stává, naprosto disproporčně, společností nejvíce diskutovaným a obecně vnímaným, hlavním a nejzásadnějším problémem dané doby; v historii bylo důvodem morální paniky příkladmo obvinění z čarodějnictví, moderním příkladem může být pedofilie nebo politický extremismus.

Funguje tu kladná zpětná vazba: protože je nebezpečí tak bezprostřední a závažné, je třeba nasadit do boje s ním mimořádné prostředky, a ty zase pomohou odhalit latentní zdroje nebezpečí tam, kde jsme je předtím netušili. Myslím, že není třeba ve výkladu pokračovat, známe to asi všichni, ostatně morální paniku zpodobnil výtečně Otakar Vávra v Kladivu na čarodějnice.

Do vyhánění Bátory se zapojili ti, na jejichž racionalitu bychom ještě před dvěma měsíci vsadili krk. Například Liga lidských práv, doposud politicky neutrální občanské sdružení, které se nebálo postavit za příznivce Dělnické strany, když vloni po jednání o rozpuštění strany utvořili před NSS spontánní demonstraci a policie je neoprávněně rozehnala. Bátoriáda ale byla na mladé a naivní ochránce lidských práv příliš silnou kávou, a tak podpis jejich představitelky nalezneme pod hloupoučkou výzvou české sekce Amnesty International. Ostuda je to velká a ztráta dobrého jména patrně nevratná; je nicméně jejich, ne naším problémem.

Naším problémem je ovšem primitivismus a excitabilita velké části české společnosti, která je, zdánlivě nepoučena dějinami, schopna ztotožnit se s iracionálními tvrzeními iniciátorů a udržovatelů morální paniky, a stejně snadno, jako se dnes davy identifikují s požadavkem odchodu L. Bátory ze státní služby, mohou se zítra ztotožnit s čímkoli podobně pomýleným. Nikdo z nás neví, kdy a kvůli čemu se i on sám stane novým Bátorou.

Nejde tu proto o věcnou stránku kontroverse, ale o to, jak snadno je dav manipulovatelný. Stejně jako v případě bátoriády se vytváří a udržuje při životě morální panika boje proti extremismu, jejíž je bátoriáda větví (v našem městě náckové prostě pochodovat nebudou, a je úplně jedno, že na to mají z ústavy právo!), pedofilie (pedofily je potřeba doživotně isolovat, anebo přinejmenším vytvořit jejich jmenný seznam, který bude každému přístupný na Internetu!), pervasivní romské kriminality (do té čtvrti by se žádný Čech neodvážil, a kdo tam bydlí, musí být už proto zločinec), nebo potenciálně třeba risika imigrantů, kteří berou českým dělníkům práci a je proto ospravedlnitelné podpalovat jejich ubytovny.

Bohužel, uplatnit ve vypjatých situacích kritické myšlení je schopen málokdo, většina pravidelně dává průchod davovým instinktům, jež sice poskytují prvotní euforii, avšak tu posléze nevyhnutelně střídá pocit zahanbení a racionalisace, hledání dostatečně konejšivé sebeomluvy.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)