Autorem blogu je 
Film Lidice (2011) režiséra Petra Nikolaeva, k jehož zhlédnutí jsem se odhodlal až tento týden, byl pro mne zklamáním po všech stránkách a ze všech hledisek.
Největší slabinou díla je patrně scenář Zdeňka Mahlera, deskriptivní, nudný a z hlediska historické věrnosti krajně pochybný.
Zajímalo mne, jak se Mahler dokáže vypořádat s historiky ne úplně objasněnou otázkou, proč byly ke krvavé odplatě za atentát zvoleny právě Lidice. Tradiční česká verse s dopisem na rozloučenou adresovaným dělnici v Pálově slánské baterkárně Anně Marusczákové naráží na několik problémů:
- Je známo, že mezi záchytnými adresami v Protektorátu, které měli parašutisté k disposici, bylo mj. šest v Lidicích, zatímco např. v celé Praze jich bylo deset. Jestliže podle Mahlera tato okolnost nehrála při výběru žádnou roli, musela to být obrovská, neuvěřitelná náhoda.
- Není věrohodně popsáno, jak se továrník Jaroslav Pála dostal k dopisu. Vrátný, který jen tak bezdůvodně rozlepí dopis adresovaný dělnici, to je za daných okolností deus ex machina, vysvětlení, jemuž nelze věřit. Šéf vyšetřovací komise gestapa Heinz Pannwitz ve svých zápiscích tvrdí, že Pálovi předala dopis sama Marusczáková, a že dopis obsahoval informaci o tom, že se v Lidicích skrývají parašutisté (jež se ukázala být nepravdivou); i to je podivné, ale podstatně věrohodnější. Nevíme ovšem, kam se tento druhý dopis ztratil.
- Autor dopisu Václav Říha nebyl z Lidic, nýbrž z Vrapic – a z Lidic nebyla ani Marusczáková – a jediné, co je s Lidicemi spojuje, je fingovaný vzkaz zaslaný rodičům jednoho z emigrantů, v té době sloužícího u československé jednotky v Británii. Proč tedy Lidice? A jestliže byly Schultzem a Böhmem vybrány víceméně náhodně, proč ten nepoměr v počtu konspiračních bytů (úkrytů) v Lidicích?
Mahler neodpovídá, pouze fabuluje, a to značně nevěrohodně (např. historka o gestapem podstrčené vysílačce nemá s realitou nic společného). Nevěrohodný je ostatně i příběh hlavního hrdiny, synovraha Františka Šímy, který díky svému uvěznění lidické události jako jediný z mužů přežil. Jak poukázali mnozí recensenti přede mnou, tato postava je ethicky sporná a její osud bychom museli vnímat spíš jako kuriositu, ne jako hlavního hrdinu historického dramatu.
Nevalné jsou výkony herců, z nichž nezaujme prakticky nikdo, hudba je instantně zapomenutelná, dialogy nudí.
Může mi někdo vysvětlit, proč byl tento film vůbec natočen? Nejjednodušší vysvětlení je, že se blížilo výročí, k němu se našly peníze a tomu odpovídá i výsledek: film vznikl prostě tak, že se shromážděné peníze proinvestovaly
, v naději, že emotivní výlučnost námětu filmu zajistí aspoň určitou míru komerčního úspěchu.
Komentáře
Pokud vím, tak Z. Mahler scénář Lidic psal už někdy hodně dlouho před rokem 2007, než byl nerealizovaný scénář oceněn Cenou Sazky. Bylo to takové jeho milované dítě, jeho životní sen.
Tenhle scénář dlouho nemohl najít producenta, protože takové historické látky se v této zemi každý děsí, prostě to zavání drahotou a průserem.
Nicméně ujala se toho Alice Nellis, která má velmi dobré vazby na různé grantové fondy a také nelze odřeknout grant něčemu, co se zabývá Lidicemi. Hlavní důvod vzniku je pouze ten, že se prostě na ten film podařily sehnat peníze, bez podmínky, aby se vrátily zpět.
Pak se režie Alice Nellis vzdala, proč, to není úplně jasné, oficiální důvod je nemoc. Látky se nechtěl nikdo zhostit, protože prostě průser na krku.
Až se objevil Petr Nikolaev, který je známý tím, že scenáristům nenaslouchá a očekávat u něj dobrý výsledek je horší jak si vsadit v ruletě na sloupec. Razantně změnil anticírkevní vyznění Mahlerova scénáře. Ve scénáři lidičtí muži u zdi pokřikují na faráře, kde je jeho bůh. V Nikolaevově verzi se modlí... Závěrečná scéna, kdy si hlavní hrdina koupí lístek do autobusu na zastávku "Lidice" aby pak mohl efektně chodit po louce je pak přímo Nikolaevova práce.
Samotný film je spíš dokladem o úpadku či přímo vymizení filmové dramaturgie. Ne že by dramaturgové neexistovali, ale oni nic neví. Drtivá většina scenáristů se podobá nadšeným amatérům a nutno říct, že také tvoří za amatérských podmínek.
(což je absurdní, ale pro filmový svět typické, jakmile je látka zakoupena, tak se scénáristou se už nikdo nebaví)
Nicméně i původní Mahlerův scénář, nepřepisovaný Nellis a Nikolaevem měl jisté slabiny a navzdory tomu, že byl vyvíjen dlouhá léta, tak nikdo nebyl schopen na slabá místa upozornit.
Postupně ale odeznívá vlna filmařů debutujících v 90. letech, kdy byla pro "úspěch" jiná kriteria (sociální kritismus, vyhranění se proti soc-realitiské doslovnosti, zabývání se marginálními problémy=individuální umělecká výpověď, staní na správné straně barikády (komunista fašista=apriori zločinec) atd. aj.)
Zanedlouho by se měla etablovat skupina debutujících v nultých letech (a tím získat šanci natočit něco dražšího), tak snad přijde nějaká změna.
Tyto filmu nejsou v české distribuce k sehnání, vlastně ani černé stažení z internetu není možné, měl jsem je možnost vidět díky charakteru mé profese.
Docela dobré filmy dokážou natočit samozřejmě Američani, Britové a Němci. Svým způsobem zajímavé a kvalitní, i když pro Evropana docela nesrozumitelné, jsou filmy v čínštině a japonštině. Ne náhodou jsou kvalitní věci tam, kde je státní podpora minimální.
Znám mechanismy, kterými takový český film vzniká. Odvážím se tvrdit, že současný systém vylučuje produkci filmu vysoké úrovně a pokud se objevila nějaká alespoň trochu kvalitní věc, tak je to spíš systému navzdory.
Filmař, který má rozum, se na to vykašle a jde dělat do televize nějaké pořady a inscenace nebo si otevře Megasekáč (ten vlastní absolvent FAMU
Dokud nebudou v oboru prachy, tak je to zlý. Obor bez prachů láká jenom amatéry.
"Dokud nebudou v oboru prachy, tak je to zlý. Obor bez prachů láká jenom amatéry."
Není v tom trochu rozpor?
Hledě na popularitu "socíkové" filmové a TV tvorby, jeden by řekl, že kvalitní filmovou produkci zajistí jedině dobrotivý (nad)stát...
Používání adres příbuzných zahraničních vojáků (a takoví v Lidicích žili) nebylo sice nejbezpečnější, ale v zahraničí bez rozsáhlého spojení s domovem neměl plk.Moravec moc na výběr. Adresy často selhávaly, někteří doporučovali třeba své lásky, které se ale zatím již stihly provdat atp.
Vysílačku měl podstrčit parašutista Gerik, naivní Slovák, který se vzdal gestapu právě po selhání několika kontaktů i odmítnutí pomoci od náhodně oslovených občanů v Praze.
hedvicek.blog.cz/1207/vypisuji-financni-odmenu
by vás mohlo zajímat. Komentáře jsou rovněž na úrovni.
Oldřich
Podrobnosti též zde.
Oldřich
Oldřich
Ještě o weekendu to pravda nebyla.
Jinak jste opět skončil ve spamu, vp. Kreutzfeld, zřejmě byste měl změnit poskytovatele připojení.
RSS kanál komentářů k tomuto článku