Autorem blogu je 
Rok od roku stává se obtížnějším vysvětlit těm, kdo onu dobu nezažili, jak bylo za Husáka
. Absurdita tehdejší doby, již jsme všichni cítili a která se zejména v posledním desetiletí existence komunistického režimu stávala takřka hmatatelnou, se přetavila v její dnešní nevysvětlitelnost. Není jednoduché postihnout normalisaci po stránce čistě jevové, a srozumitelně artikulovat, co jsme tehdy cítili, je ve vztahu k nepamětníkům téměř nemožné.
Pokusil se o to, arci setrvav víceméně právě jen na oné jevové hladině, na svém blogu Daniel Vávra, a byl usvědčen z řady nepřesností: skutečně, počítače nebyly v 80. letech dostupné jen černým dovozem a v obchodech i v restauracích skutečně byla k dostání coca-cola, třebaže jako luxusní produkt, v ceně nějakých pět korun za čtvrtlitr.
Jevově kombinovala normalisace dva prvky: politicky to byl okupační režim se vším všudy, hospodářsky se jednalo o rozvinutou ekonomiku nedostatku. Pocitově, zejména mezi mladší generací, která se už nedokázala identifikovat s legitimisačními mythy komunismu, dominoval pocit odcizení, tedy pocit ukradli jste nám budoucnost
. Ta budoucnost, která byla pro nás připravena a z níž se nezdálo být úniku, leda do emigrace, připadala nám neskutečně odpornou.
Je zajímavé, jak v odporu proti sobě dokázali komunisté sjednotit prakticky všechny mladé lidi. Těm, kteří měli karierní ambice, ať už v jakémkoli oboru, vnutila systém nomenklaturní gerontokracie, průměrným otravovala život všeobecným nedostatkem a aktivitou ideopolicie, jež brutalitou neměla daleko k té dnešní, šlachtovské, a byla zaměřena proti ještě širšímu spektru nežádoucích názorů a proti téměř celé alternativní, tedy nekomunistické kultuře.
Byla to právě ekonomika všeobecného nedostatku, která té době dala tvář. Podle oficiální ideologie měli být elitou národa špičkoví dělníci, např. horníci. Ve skutečnosti jí byli lidé, kteří si zajistili přístup k nedostatkovým komoditám, a ty dokázali směňovat za jiné, stejně nedostatkové, příkladmo řezníci, zelináři, instalatéři, automechanici, lékaři. Roli hrála i schopnost suplovat podomácku ty služby, které buď nebyly nabízeny vůbec anebo jen jako nekvalitní a obtížně dostupné. Bylo to nesmírně neefektivní a důsledkem byl úpadek hospodářství, protože společnost, ve které jeden konstruktér navrhne nekvalitní pračku a dva miliony spotřebitelů si ji pak doma improvisovanými prostředky a ve volném čase opravují, představuje neuvěřitelné plýtvání prostředky. A až komicky nekvalitní bylo vše, od zápalek po letadla.
Průvodním znakem normalisace bylo rovněž všeobecné odduchovnění společenského diskursu. Jeho nejdůležitější kanály ovládali komunisté a ti, majíce svou dobu za vyvrcholení a (šťastný) konec dějin, připouštěli toliko positivní
umění, jež samozřejmě žádným uměním být nemohlo, protože podmínkou vzniku uměleckého díla je jeho authentičnost, a ta byla programově – politicky a mocensky – zakazována. Proto je umění 70. a 80. let dvojí: oficiální, gottovské až michalo-davidovské, hloupé, rozjásané, i když formálně poměrně kvalitní a kupodivu též relativně nadčasové, a disidentské, temné, nesrozumitelné a občas až sektářské: jeho dnešní reflexe mezi mladou generací je pěkně zachycena v Hřebejkově filmu U mě dobrý, kde otec, v podání Jiřího Schmitzera, komicky marně usiluje vštípit svému synovi lásku k Plastikům.
Je tohle vysvětlitelné někomu, kdo to nezažil na vlastní kůži? Když nota bene byly ty sociální jistoty, každý měl práci, jistotu slušného důchodu, při troše snahy i právo na vlastní byt?
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Jak to bylo
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Historie
- Počet zobrazení: 3922
Komentáře
Obdobně to je i s dalšími režimy, posouváme-li se po časové ose 20. století zpět. Třetí republika (1945-48), pokládaná českými historiky za ne zcela dokonalou, ale přece jen za demokracii, nebyla vůbec demokratická, a to i když pomineme vyhánění, okrádání neslovanských menšin a znárodnění. Kdo dnes ví, že strany Národní fronty od jejího vzniku až do jejího konce nesměly přejít do opozice, protože by je ministr vnitra byl ihned povinen rozpustit. Opačně nesmělo ministerstvo vnitra povolit novou politickou stranu, která by zcela nesouhlasila s programem NF. Neví to ani scénárista seriálu ČT České století, historik specializující se na české dějiny 20. století Pavek Kosatík, protože se ve čtvrtém dílu několikrát diskutuje (i Gottwald s vedením KSČ) přechod stran, jejichž ministři v únoru 1948 demitovali, do opozice. To je na pováženou.
I první republika byla jen zdánlivě demokratická, ale od začátku pouze na papíře. Zcela chyběla demokracie pro skupiny a spolky, pokud nebyly národnostně české. Pozemková reforma, jazykový zákon, zákon na ochranu republiky (to jsme teprve v roce 1923!) a další následující zákony demokracii formálně i reálně zcela degradovaly.
Budete-li takové věci o první a třetí republice vykládat průměrnému Čechu, nepřesvědčíte ho stejně, jako když se o to budete snažit vyjmenováním záporů normalizace.
U Gotta záleží na tom, jestli mu napíšou líbivou písničku, případně u přejatých aspoň text. On už tu kantilénu nazpívá dobře.
David ... to je taková popová dechovka. Sice mě otravoval v mládí podstatně víc, než teď, ale na jeho obranu je potřeba říct, že současné hvězdy (Justin) nejsou o nic menší sračkaři.
Prostě do masmédií se dostávají ti, co projdou nějakým sítem. Někde tu úlohu hrály komise a vedení Supraphonu, jinde politika nahrávacích studií. Dnes si myslím, že je schopen vlastní tvorbu produkovat v elektronické podobě naprosto každý. Takže by se zdálo, že budeme obklopeni super kvalitou. A stačí si pustit rádio nebo hudební stanici a vyvalí se kýbl sraček.
Ještě větší sranda je vést debatu o reáliích 70-80. let s mladým člověkem ze západní Evropy. Oni si myslí, že u nás ani nekvetly stromy.
Např. ve Francii se momentálně vede debata, zda se ve středu má vyučovat nebo ne a pokud ano, co s děckama přes týden, když budou končit ve škole dřív, než rodiče. Objevují tam školní družiny
Ono bude stačit dalších 30 let a pamětníci, nepřátelé historiků, vymřou nebo zdementní natolik, že bude možné opět zatřít kousek historie politickým emailem.
Gogo: Davida bych nepodceňoval! Jako musikant je velmi kvalitní, je to schopný hitmaker a proto v té své scéně kraluje. Něco jiného je jeho lidský postoj a profil - a ono "NE!" právě tomuto (nebo Gottovu) postoji mne na Plasticích nekonečně imponovalo, nikoli to umění, kterému stejně jako Ty moc nerozumím.
Horší to bylo po nástupu do zaměstnání, kdy musel člověk ze svého světa vylézt. Ale i tu jsem měl ohromné štěstí na lidi i prostředí.
Ekonomiku nedostatku jsem až tam moc nepociťoval, otec patřil k těm, co mají v šedé ekonomice co nabídnout (což také činil), takže žádné fronty na banány:) Jeho pozdější přechod do stavu živnostenského přinesl navíc jen povinnost vést účetnictví:) Bolševikům lze vyčítat, že neudělali nic podstatného proti ekonomické izolaci, ale za udržení 15 mil minitrhu v chodu, si zaslouží několik nobelových cen. Byla v principu válečná ekonomika.
Co se týká Plastiků, vždy jsem je považoval za nejhorší možnou uměleckou šmíru a ten názor trvá. Dodnes nevím, jestli to tak przní schválně, nebo jsou opravdu tak neschopní. Nějak jsem si nevšiml, jak se zasloužili v boji proti bolševismu, co vymysleli, co udělali kromě toho, že žili poněkud nezvyklým životem, kterým by ale asi žili za každého režimu. Za daleko podstatnější považuji trampskou, country, písničkářkou a folk scénu, tam byli skutečné osobnosti a dokonce občas i s hudebním nadáním. Důkazem je i jistá nadčasovost, na rozdíl od ujetých Plastiků jejich hudba vydržela až do dnešních dnů.
Primárně to však s Plastiky nezvládli bolševici, protože stačilo uzavřít lidi na jejich koncertě a oni by je po několika hodinách zlyčovali sami:) Zparodovat takové diletanty by mohlo být i zábavné:)
cnemo
Miloslav Ponkrác
Bohužel mám čím dál pocit deja-vu.
parlamentnilisty.cz/.../...
Závěry typu „Češi jdou po ceně a pro jsou zde šunty“ bych nejdříve prověřil cenami a kvalitou zahraničního zboží a pak až teprve to tvrdil.
Pokud jsem byl v zahraničí, tak cena zajímala každého občana snad každého státu.
Například výprodeje ála Černý pátek v USA rozhodně nenechává Američany chladnými.
A dokonce Vám, pane mM, prozradím sladké tajemství, krámky se šmejdy najdete všude na světě.
Ale kopnout si do Čechů je na tomto serveru tradičně módou.
Miloslav Ponkrác
Kolik to je procent, Pankráci? Ze všech lidí co v CZ znám, jezdí jeden nakupovat do Německa a druhý do Polska. Přijela mi sem do Alp návštěva a všechno si vezli z Čech. I jakousi (prý dobrou) vodu v lahvích.
Co se prodeje šuntu týče, tak zde nemáme žádné vietnamské tržnice.
Takze, nerad bych se vas dotknul, ale v teto veci jste zcela mimo misu a to uz zjevne nejaky ten rok...
Otto: Nezlobte se, moje zkušenosti jsou opačné.
To, že Češi nenávidí Němce je evergreen pana Peciny a okolních diskutérů. Vytváří se tu matrix posilující toto dogma přesně podle Festingerovy teorie kognitivní disonance.
Ostatně, je to vysoce módní v současné době vinit Čechy z rasismu, xenofobie, nenávisti, tož si kopněte taky, budete v mainstreamu. Sem tam dokonce za údajný rasismus i někoho zavřou.
Miloslav Ponkrác
Jasně a dárky nosil děda Mráz.:D
Yossi
life.ihned.cz/.../
Petr V
Sice máte v zásadě pravdu, ale takhle to neformulujte. Na druhé straně, dnes všechno z toho (kromě hudby) dovážíme právě z "komunistické" Číny.
Petr V
RSS kanál komentářů k tomuto článku