Ač jsem se v minulých týdnech, seč moha, snažil ucpat všechny informační kanály, jimiž by k mému vnímání mohla proniknout kampaň před presidentskými volbami, zahanben přiznávám, že můj úspěch byl toliko částečný: želbohu, vím, že Karel kníže ze Schwarzenbergu nosí trenýrky a nikoli slipy (díky, TV Novo!), item že Miloš Zeman používá mobilní telefon značky Aligátor, vyslovení kteréžto s oblibou doprovází poněkud infantilním, leč působivým gestem.

Snad jsem přesto uspěl i ve své snaze sledovat dění jaksi ve vyšším plánu, a všímat si toho, co je podstatné a význam těchto voleb přesahuje.

Primo tu máme politického novorozence, hodného knížepána Karla, jenž, sestrojen neméně umně než filmová Sirael, povstal pod rukama mediálních magů, na jejichž pokyn se opět po několika týdnech rozplyne a stane se znovu onou nevábnou surovinou, ze které vzešel. Produkt jest zajímavý zejména tím, že je téměř dokonalým vtělením a antithesí protrahovaných českých komplexů, tak jako jím byli i dva nejvýznamnější z jeho předchůdců ve funkci, na niž aspiruje, Masaryk a Havel. Škoda, že ve druhém kole tento kandidát neuspěje, tato politická pohádka je tak zajímavá, že by si zasloužila pokračování.

Secundo, ukázalo se, že český národ je doposud nesmiřitelně rozdělen v otázce mezinárodní orientace země, a že vstup do západních struktur si lidé neinternalisovali a zčásti kverulantsky, zčásti oportunně je v rámci tuzemského diskursu znovu a znovu zpochybňován. Za všechno špatné může ta Brusel, a vadí nám dokonce i to, když bruselští úředníci kritisují českou korupci a pozastavují z toho důvodu eurodotace: korupce je sice špatná, ale naše, česká, a – jak by řekl Bátora – raději zkorumpovaného Čecha než sebepoctivějšího cizáka z Bruselu/e.

Zeman = Moskva, Putin, KGB a Lukoil, Schwarzenberg = Washington, Berlín, Vatikán, Tel Aviv a Bilderberg. Tyto jednoduché rovnice bychom neměli podceňovat, české politické uvažování se v těchto a podobných vzorcích točí již bezmála dvě stě let. Západ zároveň obdivujeme, a zároveň se vůči němu cítíme nutkavou potřebu znovu a znovu kriticky vymezovat, zpravidla zjistíme-li, že naše pověst tam není tak dobrá, jak jsme si namlouvali (ba co hůř, nejsme tam obdivováni, nýbrž v lepším případě ignorováni, v horším vysmíváni).

Nebudu své čtenáře napínat; jak jsem už naznačil, nad Bilderbergem tentokrát vyhraje Lukoil, a těšit nás může jen to, že strýček Putin s námi nemá v příštích letech nijak agresivní úmysly. Rusku vyhovuje mít Českou republiku takovou, jaká je teď: tedy zdánlivě na půl cesty, ale ve skutečnosti jen s povolenou opratí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)