Můj milý, přísně tajný stranický deníčku!

Dnes ti prozradím něco, co si mezi sebou mí spoluúdové vyměňují potajmu, nejčastěji na procházce parkem poté, co mobilní telefony nechají v autě a límce svých svrchníků vyhrnou tak, aby na minimum snížili risiko odposlechu směrovým mikrofonem (představ si, chceš-li, Deepthroata, anebo tu schůzku prokurátora s tajným informátorem z filmu JFK, u Lincolnova památníku ve Washingtonu).

Deníčku, v letošních volbách nebudu volit Konservativní stranu. Nemohu dát svůj hlas té roztodivné směsici kašparů, obzvláštníků, potrhlíků, politických desperátů, nerecyklovatelných renegátů dávno zaniklých mikrostran, mimoběžníků a vůbec mimoňů a mimoní, kteří naši Stranu tvoří. Promiň, ale nejde to.

Těžké rozhodnutí padlo poté, co jsem zděšen zhlédl náš předvolební klip (existuje i dvouminutová verse, tu si taky pusť, sborová invokace Volte Konservativní stranu! à la Šmoulové vstoupí, myslím, do dějin české volební kinematografie).

Dílo pro nás vytvořil pan Vadas a ač se snažil, seč mohl, smutnou pravdu o nás nevyretušoval. Celé to komposičně stojí na verbálním sdělení našeho nového předsedy. Ten vypadá, jako by do něj právě zastrčili monočlánek: jeho projev by se dal beze změny použít v kursu Antirétorika aneb Jak mluvit, aby vám lidé zaručeně neuvěřili. Skoro bych řekl, deníčku, že po takovém sales pitch by pan předseda neprodal láhev mattonky uprostřed Sahary.

Pamatuješ si, deníčku, na ty televisní reklamy na dárcovské SMSky, co se vysílají po každých povodních? Jak tam pan Lukavský, tuším, tklivě vyzývá občany k účasti na charitě, a jak si mobilní operátoři z darované částky opět charitativně vezmou pouze svůj standardní poplatek (jehož výše, jak kdosi spočítal, je v poměru k přenesené informaci vyšší než náklady na transfer dat z Hubblova teleskopu)? A jak už nikdo nikdy nekontroluje, co se s těmi penězi stane?

Tak právě na ně jsem si vzpomněl, když jsem sledoval předsedův projev. Takhle přece nikoho o ničem nepřesvědčíš! Naše sdělení musí být cosi na způsob: Tato společnost je stále těžce nemocná, a chceme ji léčit. Nemáme a neznáme žádné zázračné léky, jen to, co se v minulosti osvědčilo: slušnost, poctivost, odpovědnost. Cokoli, deníčku, jen ne to, co ten bateriový pan předseda předvedl!

Nyní tedy budu vybírat mezi ostatními stranami, a jak jsem zvolil, ti zase někdy – tajně – napíšu.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)