Zásluhou České televise podařilo se mi zhlédnout režijní prvotinu známého herce a režisera Dejvického divadla Miroslava Krobota Díra u Hanušovic (2014). V mnoha směrech je film pokračováním Čtvrté hvězdy (2014), zdařilé miniserie sitcomů o tom, jak žijeme my Češi v Praze, resp. jeho komplementem popisujícím současný moravsko-slezský, nebo přesněji sudetský, venkov.

Film není authentický ani realistický, tak jako není zcela authentická a realistická ani Čtvrtá hvězda; pokouší se zachytit a ve vyostřené, někdy až do extremu zacházející projekci předložit divákovi obecné jevy současné české společnosti. Proto lze snímku odpustit zjevně nepřesný dialekt i to, že tak totálně ekonomicky i morálně zdevastovaná vesnice jako díra zřejmě ve skutečnosti nikde neexistuje, a v realitě by jí odpovídala spíše některá obec na východním Slovensku či na Ukrajině.

Film je to arci dobrý, ba místy vynikající, a to primárně smyslem pro detail, jímž upomíná, mám-li jmenovat jen několik podobných děl české provenience, Aloise Nebela (2011), Pusinky (2007) a zejména pak pozoruhodný snímek Signál (2012); stejně jako ony se vyznačuje rozporuplnými laickými reakcemi, jež vyústily na ČSFD v průměrné či spíše podprůměrné hodnocení. Tím se však nedejme mýlit, většina takto kritických diváků nebyla s to pochopit, že film jako každé umění může, a chce-li účinně sdělit to, co autoři sdělit chtějí, musí, zveličovat a karikovat.

Příběh snímku popisuje ubíjející život venkovanů v malé, postupně se rozpadající obci kdesi na Šumpersku (Hanušovice, ač širšímu publiku neznámy, jsou skutečným městem v této oblasti), odkud kdo mohl, dávno odešel, takže postupně zůstávají jen outsideři a loseři, lidé bez ilusí, ideálů a bez životní perspektivy. Jediné dvě postavy, které nad toto prostředí vyčnívají a nepřizpůsobily se mu, je stará hraběnka, snad jakýmsi nedopatřením neodsunutá Němka, a dojíždějící polský farář: ti jediní jsou nositeli jiné než pivní a televisní kultury, v jednom případě aristokratické a německé, ve druhém katholické. Pro jednu z postav, zdravotní sestru Jarunu, je vysvobozením, když si ji v závěru odváží starý, nemohoucí Němec Hans do Mnichova, ostatní zůstávají a dál, u piva a u televise, čekají na Godota a na smrt.

Miroslav Krobot, aniž by si toho možná byl vědom a aniž by tak činil záměrně, navázal na vynikající filmy italské poválečné kinematografie, které nesmírně sugestivně a citlivě vylíčily život chudého italského venkova. Taková byla například La strada (1954), první skutečně slavný film Federica Felliniho, ke které má, přes časový odstup více než půlstoletí, Díra u Hanušovic překvapivě blízko. V čem je arci největší rozdíl, je v absenci prvku vykoupení, jenž je v Silnici zprostředkován naivní, ale vnitřně čistou Gelsominou (Giulietta Masina): Krobot nám nikoho takového neukazuje, všechny jeho hrdinky jsou resignované a smířené s osudem stejně jako ostatní obyvatelé vesnice, a nejvýraznější z nich, promiskuitní hospodská Maruna (vynikající Tatiana Vilhelmová), omezuje svůj vzdor a rebelii na to, že odmítá být svou matkou nazývána kurvou; to ovšem jen proto, že za totéž pokládá i ji samotnou.

Co Krobot říct chtěl, řekl, a není jeho vinou, pokud nám po jeho filmu není dobře. Za sebe dávám plný počet bodů.

Aktualisováno.
S odstupem času mne napadlo, že možná film chápu principiálně a a limine špatně. Že vůbec není o sudetském venkovu, ale je to alegorie o celé zemi. Že v díře u Hanušovic žijeme všichni. Nepěkné pomyšlení!

Komentáře   

0 # gogo 2016-04-05 08:53

Já mám z takových děl spíš pocit, že to jsou představy paneláčníka o tom, jak to vypadá jinde, přičemž je přesvědčený, že to tak skutečně je, ač jediný kontakt s oblastí je skrze Maryčku Magdónovu. Nač by tam jezdil, nač by zjišťoval takový detail jako je řeč. Příště uvidíme výtečný snímek z amazonského pralesa, kde budou indiáni mluvit směsicí pražáckého a krkonošského dialektu. Příběh zreflektuje rozervanou duši tvůrce s jeho mátožnými představami o exotice. Pokud sežene sponzora, udělají se i exteriéry v Americe a pro atmosféru tam bude na stromě viset šimpanz. Do toho nějaký schematický dozvuk historických událostí.. třeba dojemný příběh o starém otrokáři, kterému zapomněli říci, že otroctví bylo již zrušeno.

Jste nicméně jediný člověk z mého okruhu, který ten snímek nepovažuje za odpad. Bylo by možná zajímavé, kdyby existovaly podobné zahraniční filmy zobrazující "reálný život" v ČR. Za takovou vlaštovku můžeme považovat propagandistické dílko komisaře OSN, které se setkalo s velkým úspěchem u domorodého obyvatelstva (zpravy.aktualne.cz/.../...)

Zajímalo by mne, co soudíte o filmu Habermannův mlýn.

0 # Tomáš Pecina 2016-04-05 10:43

Habermannův mlýn.

0 # Tomáš Pecina 2016-04-05 10:48

Zajímavý je rozdíl mezi schopností sebereflexe u Pražáků a venkovanů (venkov = ne-Praha). U Čtvrté hvězdy se Pražáci baví a nenapadne je cítit se uraženi a bránit se, že taková hovada jako ti na obrazovce přece většina z nich není. Venkované toho schopni evidentně nejsou, když je někdo ukáže jako vidláky, jsou nesmírně dotčeni.

+1 # gogo 2016-04-05 11:00

Jestli nebude rozdíl v tom, že zatímco vidlák Črvrtou hvězdu pochopí jako recesi a absurdní komedii, Pražák na Díru hledí jako na realitu.

0 # gogo 2016-04-05 11:23

Ohledně Mlýna se mi ulevilo...

0 # Tomáš Pecina 2016-04-05 11:30

Ale Čtvrtá hvězda žádná recese, tak to v pražských hotelích (téměř) vypadá! To je asi zas nějaká hluboká mýlka.

0 # gogo 2016-04-05 13:59

Nepotkal jsem kromě vás zatím nikoho, kdo by považoval Hvězdu za realismus.
O to ale nejde, vidláci si ze sebe legraci samozřejmě dělat umí - dokonce i Brňáci! Proto kdybyste chtěl najít nějakou analogii pro Hanušovické díry, muselo by to být nějaké dílko pokrokového autora cítícího civilizační převahu nad zaprděným pražákem. Něco typu jako když kdosi v USA v 90. letech psal jednoduchý návod na Východní Evropu, tak se inspiroval Rumunskem, ale psal o ČR. Běžné jsou tam povozy tažené osly a mnoho lidí se živí pastevectvím. Lidé i ve velkých městech neznají barevnou televizi atd...

Jinak nastaví třeba i kruté zrcadlo člověk znalý prostředí a něco jiného zplodí omezenec z pozice pociťované převahy, předstírající syrové umění.

0 # Tomáš Pecina 2016-04-05 14:56

Realismus asi ne, řekněme lehká humorná nadsázka.

Recepční jsou podobní tomu, kterého hraje Trojan, jsou běžní, že skoro každý krade, je normální, hlášky, jako že kuchyně je už tak špatná, že už to nechtějí žrát ani Němci, by klidně mohly v pražském hotelu zaznít. A lezení do zadku Číňanům jste právě viděl v přímém přenosu, v tom Čtvrtá hvězda jen časově předběhla realitu.

0 # gogo 2016-04-05 15:19

S tím lze souhlasit, zároveň si ale myslím, že to neplatí pro většinu pražáckých sond do venkovského světa. Bývají nesnesitelně mimoňské ve většině aspektů.

+1 # Anonymní 2016-04-05 11:49

Sám jsem chtěl napsat recenzi tohoto filmu, ale nějak jsem neměl sílu pustit si ten nesmysl ještě jednou.

Jediným rozeznatelným poselstvím (nebo záměrem režiséra) je zjevná nenávist k tomu kraji, a k lidem. Herecké "výkony" raději nehodnotím, musel bych mluvit o Taťáně Vilhelmové, mluvícím doposud neznámým pseudonářečím, která neumí vzít do ruky žádný pracovní nástroj. Momenty, kdy jakože kydá hnůj nebo kope tuším hrob, jsou perly moderní české ozvučené grotesky. V mém rodném dialektu se takovým lidem říká gramlavý. Když jste připomenul italskou poválečnou kinematografii, všimněte si, že v těch filmech herci běžné činnosti nepředstírají, o je ovládají a věříte jim to.

Nevím, které lidi to ti Pražáci hrají, ale lidi z podhůří Jeseníku to rozhodně nejsou.

Co se týká tamní reality. Za bolševika to bylo zaostalé, nebyly tu třeba telefony, ale jinak to jakž takž fungovalo. Byla pracovní místa a alespoň minimalistická vybavenost. Dá se říct, že potíže z odsunu Němců byly do značné míry překonány. Tzv. demokracie tomu dala opravu na prdel.

Pražáci samozřejmě nechápou, jak tam lidé mohou žít. Žijí si ve své socialistické bublině (2xvyšší veřejné náklady na obv. než zbytek ČR), vedou státotvorné řeči o zodpovědnosti a naprosto neomylně volí vždy ten největší ksindl politického spektra:)

cnemo

0 # Tomáš Pecina 2016-04-05 11:56

Slabá výmluva, poručíku. Pražáků, včetně dojížděčů, nejsou ani dva miliony, takže politiky volíte vy nám, nikoli naopak.

0 # abba Hilarion 2016-04-05 12:14

Což se ukázalo zejména při volbě praesidenta republiky, po níž spousta pražáků zjistila, že osoby v Praze nežijící mají též volební právo.

0 # gogo 2016-04-05 13:50

To bylo vůbec velké překvapení a mnozí se s všeobecným volebním právem pro potomky nevolníků nesmířili dodnes.
www.youtube.com/watch?v=C_SOrT5xc3c

0 # abba Hilarion 2016-04-05 15:07

abba Hilarion má veliké štěstí, že žije na poušti.

+1 # Otto 2016-04-06 10:55

... nějak jsem neměl sílu pustit si ten nesmysl ještě jednou

Máte pravdu, je to až neskutečná blbost, kterou rozhodně nelze srovnávat s vynikajícím it. filmem "La strada".

0 # Tomáš Pecina 2016-04-06 13:06

Jsou tam neskutečně zábavné gagy, na úrovni toho ze Čtvrté hvězdy, jak Trojan ve znakové řeči svědomitě tlumočí do každé věty několikrát vkládané "Ty vole". Příkladmo na hřbitově, kde se Hans ptá "Können Sie mir jemanden zuverlässigen empfehlen?", a Maruna česky reaguje "To teda nevim".

Samozřejmě, jak píšu, dívat se na to jako na realismus a nadávat na každý špatný úchop vidlí, není vhodný způsob, jak Krobota uchopit.

+1 # Otto 2016-04-07 19:34

Reakce Maruny ve filmu se mi stává také. Nejsem prof. tlumočník a při delším tlumočení se začínám plést. Na Čechy pak kolikrát mluvím německy a na Němce česky.

+1 # Tomáš Pecina 2016-04-07 20:17

Ale ne, tady je vtip v něčem jiném. Maruna se jakoby rozhlédne kolem sebe, uvědomí si, kdo ve vesnici žije, a resignovaně připustí, že najít ve vesnici kohokoli "spolehlivého" je jaksi nemožné.

+1 # Otto 2016-04-08 13:55

Aha, asi máte pravdu a já děkuji za vysvětlení.

0 # Anonymní 2016-04-05 16:23

Postavy zajisté karikaturou jsou; ale jako občan Hanušovic, který se po vysoké škole odstěhoval do míst s perspektivou, tyto karikatury vycházejí z reálných základů (tak, jako zručný karikaturista vám na portrétu zvětší nos pouze v případě, že jeho velikost je opravdu nadprůměrná).

Obyvatelstvo Prahy a sídlišt velkoměst (v českých poměrech Brno, Ostrava a podobně) v sobě nosí romantický obrázek nezkaženého venkova, kterému se já, jako člověk z tohoto venkova směju. Průměrný venkovan se už opravdu neživí zemědělstvím a nedrží tradice; jeho pracovních život je v nejlepším případě naplněn kariérou ve státní správě, službách a na to navázaných aktivitách (stabilita práce, tabulkové platy a jistý kariérní postup jsou na venkově obrovskou výhrou), v případě nejhorším venkovana čeká dojíždění do montovny. Býti živnostíkem znamená většinu času paběrkovat, není-li živnostník srkze nepotismus navázán na dodávání služeb státnímu či polostátnímu podniku. Volný čas, se z nedostatku jiných příležitostí, tráví chlastáním u příbuzných nebo před televizí. Toliko k předřečníkům, jak vypadá venkovský život.

Co se týče výtek ohledně nářečí. Oblast Hanušovicka, zejména sever od Hanušovic, byl po odsunu dosídlen lidmi z trojúhelníku Olomouc-Prostějov-Přerov a z Valašska. To, společně s nástupem masmédií, které udržují posluchače v kontaktu s obecnou češtinou, dalo vzniku zparchantělého hanáckého nářečí.



Hanušovičan

+1 # Tomáš Pecina 2016-04-05 19:19

I z diskuse pod mou recensí vysvítá, proč Díra na jedné straně dostala několik ocenění a na druhé ji tolik lidí má za odpad. Karikaturisté nemají snadný život, ani ti filmoví. Na druhé straně, důvody spočívající např. v tom, že Vilhelmová drží blbě krumpáč, nesvědčí o, kulantně řečeno, otevřené mysli.

0 # Anonymní 2016-04-05 22:54

Otevřená mysl:) No nevím. Jednou z celkem důležitých vlastností filmu ale i herectví je uvěřitelnost. Bohužel tady nevěřím ani to kydání hnoje.


cnemo

0 # gogo 2016-04-06 07:50

Je to asi otázka jak vkusu, tak umu. Umění karikatury tkví v tom, že aby si mohl tvůrce dovolit zdeformovat část obrazu, musí poměrně perfektně znát a umět vystihnout jeho podstatu.
Mně tahle pražácká tvorba venkovských existeniálních drama tak trochu připomíná snahy o existenciální drama Apačů, založené na četbě Karla Maye. Jistě to bude oceněno v Lucerně, ale na prérii by se asi dost podivovali.
Ale to je asi obecný problém filmařů, do jaké míry pojedou svoje cliché a ve své komunitě zažité předobrazy a do jaké míry budou chtít reflektovat skutečnost, třeba i s pomocí odborných poradců.
Když si přitom nepletou genry, tak mohou žít vedle sebe oba přístupy.

0 # Film o nás 2016-04-07 08:14

Skvělý film, ukazující sílu přírody, sílu a slabost člověka. Němci přišli, džungli zkultivovali, odešli a džungle se vrátila. Film ukazuje podstatu našeho národního charakteru, proto ho také většina nemůže pochopit. Bylo by proti přírodním zákonům, aby nižší pochopilo vyšší. Až budeme schopni přiznat si a poznat svůj skutečný charakter, budeme mít naději. Problém naší země zůstává stále otázka mravní (TGM). To už říkal Hus i Komenský, dodnes se o tom mlčí. Stále si pokrytecky idealizujeme historii i náš charakter, abychom mohli být na něco hrdi. Z řad českých Němců pocházelo 9 nositelů Nobelovy ceny, z 27 popravených českých pánů byly 2/3 německého původu. Zamlčovaná pravda o naší minulosti a charakteru je obratem, instinktivně napadána těmi, kteří nechtějí připustit ohrožení svých mylných představ. Dr. Emil Hácha měl pravdu: „Neštěstí našeho národa začalo rozpadem Rakousko-Uherska“. Stali jsme se rovnostářskou zemí bez hrdinů a silných osobností, proto ji ovládají charaktery v mnohém podobném těm z filmu.
Jan Šinágl, 7.4.2016
sinagl.cz/.../...

0 # gogo 2016-04-07 08:27

A vy osobně už jste se svým charakterem nějak pokročil?

0 # Anonymní 2016-04-11 22:37

Nebyl teď náhodou bratr "pyrotechnik" Šinágl v Indii?

0 # Anonymní 2016-04-07 16:06

A zase nějaký snaživý germanofil:) "Podstata národního charakteru", to jsou ta správná moudra, bezva:)

Morálka a TGM? Hňup, do se zpropagoval u sionistů na Hrůzové Anežce a za WWI se proslavil jako vlastizrádce a Wilsonův placený agent? Pak dostal geopoliticky nesmyslnou trafiku, co zbourala střední Evropu. A to budování vlastního kultu osobnosti za 1.rep., lehce dementní děda-tatíček (karikatura Franze Josefa) na bílem koni - námět pro špatný komix:)

Jeho kult (stejně jako ten Havlův) je založen na dědičném rektálním alpinismu naší "umělecké" i politické elity, která se snaží vytvořil dojem, že tito lidé byli ve své době nějakými "morálními" autoritami. Babi říkala, že kdy se masarykovci objevili u dědině bez ochrany, chlapi už věděli co dělat:) Donekonečna opisované názory různých tehdejších Čapků, ani dnešních napravených antichartistů (dnes již morálních velikánů třetího odboje) se však s většinovými názory občanů nesetkávaly.

Jediné, s čím lze souhlasit, je ten Háchův výrok. Stabilní a suverénní stát je velká hodnota.

0 # Anonymní 2016-04-07 21:33

Ze zvědavosti na páně Pecinův vkus jsem film zhlédl - a líbil se mi. K mému překvapení, neboť jím nedávno opěvovaný starý film Jáchyme,hoď-ho-do-stroje! mne moc nenadchl (ale dovedu si představit, že kdysi dávno zanechal na malém Tomáškovi hluboký dojem).
Pan Pecina vyzdvihuje hraběnku, faráře a samozřejmě zmiňuje Sudety. Jiní diskusanti jsou kritičtější a stěžují si na neautentické nářečí, na údajně špatnou práci s vidlemi, krumpáčem či lopatou, a na pražskou vizi vidláků. Jděte se vycpat, pánové kritici, experti na vidle a hnůj:-). Je to prostě dobrý film, u kterého si každý může myslit svoje.
Karel H

0 # Tomáš Pecina 2016-04-08 09:54

Jáchym je kombinace infantilního děje a geniálních gagů. Ku cti mu budiž, že tu infantilnost si zčásti nadiktoval tehdejší režim, který chtěl mít film z pracovního prostředí.

0 # Anonymní 2016-04-13 15:01

To měla být komedie? Moc vtipných sekvencí tam teda nebylo a jak píše Hanušovičan, ani být nemohlo. Ono to k realitě mělo opravdu blíž, než si umí většina představit a z každodenního chlastání a čumákování na TV moc vtipu vymáčknout nejde. Za mě to bylo unylé (jako život tam) a bez takové té zvědavosti, že když už mě to moc nebaví, tak mě aspoň zajímá, jak to dopadne. Tady ale nemělo co jak dopadnout, protože hlavní dějová linka prakticky nebyla, nebo byla o ničem.

0 # Philip Sudak 2016-05-19 00:34

Bolestí všech podobných filmů (pane Pecina, děkuji za tip, pustil jsem si to) vidí se mi, že hlavní hrdiny hrají herci, tj. lidé s příjmem několikanásobně překračujícím průměrnou mzdu, jemnýma rukama a hladkou pletí, mám-li to stručně uvést.

V tom je problém uvěřitelnosti karikatury a stěžejní důvod, proč na jedné straně dostávají tvůrci ceny (protože je hodnotí rovní, a těm jsou jejich herecké výkony uvěřitelné), a na druhé straně miserné hodnocení (protože tomu, kdo karikovanou realitu skutečně žije, a zároveň není karikaturou osobně dotčen, připadají herecké výkony miserné).

0 # Philip Sudak 2016-05-19 00:34

Tento komentář byl odstraněn autorem.

Aktualisovat komentáře
RSS kanál komentářů k tomuto článku

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)