Tak nám prý opět zjednoduší pravopis. Odhlédna od toho, jak dopadlo několik posledních zjednodušení
, obavami mne naplňuje zejména zápal, s nímž jazykoví teroristé sdružující se ve zločinné organisaci slovoucí Ústav pro jazyk český (Akademie věd ČR, v. v. i., přičemž k posledně uváděné zkratce bych uměl sestrojit mnoho věru přiléhavých interpretací) ke svému sociálně-inženýrskému úkolu přistupují.
Nikoli, že by arci nebylo co a proč zjednodušovat. Patalie s velkými písmeny vznikla v době kulminujícího národního poblouznění (aka obrození), kdy čeština ve snaze vzdálit se od němčiny, po vzoru ruštiny a polštiny, zvolila francouzský model psaní velkých písmen, leč neučinila tak dostatečně důsledně, zachovavši nesystémově kapitalisaci u (některých) jedinečných entit.
Vzdělaný Francouz tak nemá problém a nenapadne ho napsat cokoli jiného než gare de Nord nebo aéroport de Paris-Charles-de-Gaulle, ale také mont Blanc, neboť ví, že velká písmena se píší pouze na začátku vlastních jmen. Čechu jest tápat: jak připomenuto ve shora citovém článku, máme nádraží Praha-Smíchov, ale Letiště Praha-Ruzyně (pro Pravdu a Lásku: Letiště Václava Havla), přestože nádraží i letiště jsou entity nejedinečné nejen celosvětově, ale i v rámci této zdravým rozumem opuštěné země. Naopak u ulic a náměstí se čeština přidržuje francouzského vzoru a máme proto náměstí Míru nebo třídu 5. května. Výsledkem je takový chaos, že má-li vzdělaný Čech napsat, že podání učinil na Hlavní/hlavní poště, to si snad raději zřídí datovou schránku.
Rozumný systém kapitalisace má angličtina, kde se mi snad nikdy nestalo, abych musel nad velkým písmenem přemýšlet. Němčina s francouzštinou (a také např. ruština, která se francouzského vzoru drží konsistentně) jsou na tom jen o málo hůř, protože pravidla jsou jednoduchá a jasná a sporných případů minimum.
Odstrašujícím případem je naopak slovenština, která vyrazila cestou úplné chaotisace pravopisu a začala psát s velkými písmeny např. i zákony, např. Občianský zákonník. Cosi mi napovídá, že úsilím českých jazykoborců můžeme být v brzké době o něco východněji i my.
Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Velká písmena
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 5086
Komentáře
cnemo
Je debilní, že patrně neexistuje jediná generace rodičů, kteří by se řídili stejnými pravopisnými normami jako jejich právě školou povinné dítě. Ono se to ale konec konců týká i dějepisu a dalších pavěd. U toho jazyka je to ale nejvíc k vzteku.
I když jsem se smířil s tím, že bez násilného řešení formou genocidy jazyko"vědců" a vypálení budovy do základů nelze očekávat zklidnění situace, a jsem tedy připraven na další a další jazykozvěrstva, stále mě děsí dvě představy:
1. Po zaplevelení mediálního mluveného slova pražským nářečím trnu hrůzou, až bude totéž provedeno s psanou spisovnou formou. Už mám ale připravenou odvetu - budu pak psát vlastním nářečím, byť bude potřeba doplnit nějaká písmena. Ale ve skrytu duše věřím, že sejdu z tohoto světa dřív, než bude HKV pravopis zaveden do praxe.
2. Sjednocení Y/I. Toho bych se při troše smůly dožít i mohl. Bili tam ženi i muži se psi a bili se jak psi.
(Prof. PhDr. František Trávníček, český bohemista a profesor českého jazyka na Masarykově univerzitě v Brně, akademik ČSAV)
Zásadní rozdíl mezi primitivním fanouškem Baníku (pyčo) a slovutným jazykobrusičem je ten, že fanoušek má tolik soudnosti že nepožaduje, aby se jeho slovník a pravopis stal normou po celé ČR.
Názvy smluv a jiných mezinárodních instrumentů by se měly psát s velkým písmenem, vyjma situace, kdy nejde o instrument samotný, ale o shodu, a kdy dává malé počáteční písmeno smysl: tedy kupř. "měsíc po mnichovské dohodě", kdežto "území odstoupená na základě Mnichovské dohody".
RSS kanál komentářů k tomuto článku