Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Co je to letos s okurkami!?
Snad je to nezvykle teplým koncem listopadu, rozhodně si nevzpomínám, který rok by se tak pozdě po sklizni okurek urodilo tolik zpráv, které bývají zveřejňovány tradičně toliko v době, kdy dovolenými prořídlý a nedostatkem materialu sužovaný redakční personál novin vděčně publikuje cokoli, co mu přijde do rukou.
Tak příkladmo v Prvních zprávách objevili na obloze nebezpečné kondensační stopy; kdyby se udělovala Nobelova cena za pitomost, mají ji jistou.
V Kouřimi zase prý odkryli památník středu Evropy
.
Ano, v tomto městě skutečně leží průsečík padesáté rovnoběžky a patnáctého poledníku (sám jsem tam byl, potvrzuji i fotografií). Z hlediska astronomie je ovšem toto místo naprosto bezvýznamné, protože volba nultého poledníku je zcela arbitrární, daná místem, kde v Greenwichi kdysi postavili hvězdárnu, a rovnoběžka vymezující přesně pět devítin vzdálenosti od rovníku k severnímu polu je rovněž fakticky nahodilá (mimochodem, proč pravý úhel dělíme právě na 90 úhlových stupňů, je dodnes nevyjasněno).
Inu, jako ti delfíni…
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2247
Z deníku straníkova XXII
Můj milý deníčku!
Velké změny se dějí se Stranou pod novým vedením: Zatímco doposud jsme vydávali nemožně formulované tiskové zprávy i k těm sebeminuskulosnějším událostem, přičemž jejich dopad na veřejné mínění byl, přiznejme si, spíše omezený (resp. v historii Strany se dosud nestalo, že by některá z nich skončila jinde než v redakčním koši), teď jsme, vedeni novým předsedou, konečně vydali něco, co je vysoce aktuální a co má šarm, styl a švih.
Nu posuď sám, v plném znění (pravopisné chyby jsem, z úcty k údovi, který to sepsal, ponechal netknuty):
Městské sdružení Konzervativní strany v Praze 1 se připojuje k protestu proti koalici ODS a ČSSD v Praze. Přihlásili jsme se k petici na internetu, kterou organizuje sdružení Změňpolitiku.cz. Vadí nám chamtivost a drzost ODS a cesty které vedly k rozdělení Prahy do obvodů, které poškodilo v říjnových volbách nás a ostatní malé strany. Naskýtá se otázka o jaké zájmy v koalici vlastně jde a nakolik si může nárokovat důvěru občanů. Voliči by se měli více přiklonit k čistýmmalým stranáma důvěřovat nám.
My máme dost sil a prostředků odmítnout v politice nedemokratické a
extrémistické síly.
Podpořte nás!
MUDr. Jan Fořt,
předseda městského sdružení
Konzervativní strany
Praha 1
Uznej, deníčku, nad tímhle český žurnalista padne na onu část těla, o níž je mezi vzdělanci zvykem hovořit metaforicky (a které plebs říká jednoduše prdel). Otázka, co dát zítra na titulku
, je vyřešena!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1443
Z deníku straníkova XXI
Milý stranický deníčku!
Tak jsme měli sněm. Nakonec, jak sis asi povšiml, jsem se rozhodl volbu nového předsedy neovlivňovat a svého kandidáta si ponechat in pectore.
Vítězem volby je dosavadní místopředseda. Jeho protikandidát, dotud kancléř, tajemník a sekretář – nevím přesně, co všechno, tak si některé funkce, prosím, případně škrtni – získal cenu útěchy, doživotní členství v Generální radě (ty jsi věděl, že máme Generální radu?). Nu, můj nápad s doživotností funkcí v naší Straně se tedy zjevně ujal…
Nenavštívil jsem sněm a nechal si záměrně ujít všechny ty plamenné projevy ohledně krásných zítřků Strany pod příslušným vedením, maje na to, kam Strana směřuje a do jaké hmoty se několik posledních let hrouží, dosti vyhraněný názor, o který se však s tebou, slušně vychovaným deníčkem, bohužel nemohu rozdělit.
Za problém stranického vedení bych označil téměř existenciální nesoulad mezi chtít
a moci
: ti, kteří něco umějí, nemají motivaci ve stranické politice se angažovat (což je v pořádku, skutečný gentleman přece nebude trávit svůj čas něčím tak nízkým jako je politika!), ti, kteří by se Straně věnovat chtěli, to zase neumějí, a tak jejich upřímně míněné úsilí končí v lepším případě bez efektu, v horším vede k takovým blamážím, jako byla naše poslední volební kampaň.
Víš, deníčku, skutečný stranický leader musí být něco jako kombinace Kalouska a Luxe: jde za vítězstvím jako buldok, zradí kohokoliv a spojí se třeba s čertem, jen když z takové koalice kouká o něco víc funkcí ve státní správě (a tedy i úplatků) pro spolustraníky. Skutečný leader musí vykazovat známky posedlosti politikou v klinickém stupni, a odstaven od funkce musí viditelně trpět tak, jako právě trpí Zeman nebo Paroubek.
Takové vůdce mezi sebou nemáme, většina z nás jsou spíš uhlazení gentlemeni střihu Mr Bankse z musikálu Mary Poppins než churchillovsky zatvrzelí bojovníci: zkus si, deníčku, představit, jak by to dopadlo, kdyby našeho předsedu (nového nebo starého) vyfotografovali s doutníkem!
A tak naše Strana bude pokračovat v klopotné cestě tam, kam doposud, o čemž mi bude potěšením podávat ti ve svých zápiscích příležitostné zprávy.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1434
Balený vzduch
Vzpomínám si, že jsem před časem někde na internetu – už ani nevím, jestli na českém nebo zahraničním – viděl soutěž o to, kdo pošle do redakce vyfotografovanou nejnesmyslněji zabalenou zásilku. Škoda, že nepočkali, měl bych horkého kandidáta na titul…
Společnost TME Czech Republic s. r. o. mi poslala pět krystalů 13,56 MHz (o celkové hmotnosti 5,5 g), které nutně potřebuji k dokončení nového projektu s Arduinem, v krabici rozměrů, které ve mně vyvolaly důvodnou obavu, že kdybych si u nich objednal multimetr, dodají mi ho po železnici v samostatném kontejneru.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2724
Státní svátek trapnosti
K podivnému výročí, narozeninám státu, který vydržel dvacet let a který nebyl zhruba polovinou svých obyvatel chtěn a milován, bývá zvykem udělovat ceny a metály. Zvykli jsme si, že presidenti, kteří jako nástupci monarchů vyznamenance vybírají, málo hledí na obecné mínění a vyznamenávají osoby sobě blízké, buď názory, nebo politickou afiliací.
Trapné bývá, když vyznamenaní se pokoušejí tento fakt zastřít a předstírat, že byli vyznamenáni za své skutečné zásluhy. Tak letos Eva Zaoralová, funkcionářka karlovarského filmového festivalu: Já to beru, že to, co dělám, dělám jako svého koníčka a ještě jsem za to placená. Ale nečekala bych, že to pro někoho znamená nějakou opravdovou zásluhu,
řekla Zaoralová Mladé frontě.
A nebude ten metál spíš za to, paní Zaoralová, jak příkladně s panem Bartoškou pokaždé lezete na festivalu Klausovi do zadku?
Někdy se za svého presidenta stydím méně, jindy více. Dnešek patřil bezesporu do té druhé kategorie.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 2352
36 / 75