Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Paní Klára odchází
KVS (nyní opět jen KS) napsala blogpost na rozloučenou, čímž mne – poté, co jsem si inkriminovanou diskusi přečetl – utvrdila v přesvědčení, že fungující diskuse na blogu vyžaduje jistou péči bloggera, jinak zplaní a zhrubne a zvrhne se ve virtuální lynch. Jsem cholerik a taková Tužka
by u mě dopsala hodně rychle, ostatně Maxe jsem odtud před půldruhým rokem vypakoval za neporovnatelně jemnější trolling, než co si nechala líbit KS.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Blog
- Počet zobrazení: 15830
L'oiseau
Něco speciálně pro Guye Peterse: titulní píseň z francouzského seriálu pro děti Sébastien parmi les hommes. Zpívá René Simard.
Vzpomínám si, že tento seriál (první část pod názvem Sebastian a Bela, druhou jako Sebastian mezi lidmi) vysílala Československá televise v době, kdy mi bylo něco kolem čtyř let, a moc velký dojem na mne tehdy neudělal, jelikož se tam vyskytovali pořád jen psi a koně, a víceméně nic, co by mělo kola, křídla nebo aspoň motor.
Ale tahle píseň je ve své jednoduchosti krásná.
Aktualisováno.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Film a televise
- Počet zobrazení: 2074
Z deníku straníkova XXV
Milý sváteční deníčku!
Tak jsem tedy splnil, co mi uloženo, a v minulém týdnu jsem oslovil tři známé opinion-makery ohledně podpory a propagace naší Strany (ne, mýlíš se, tato podpora a propagace zatím není trestná!).
První diplomaticky odpověděl, že o návrhu začne uvažovat, až Konservativní strana začne dělat konservativní politiku – což, jak asi chápeš, přislíbit nemohu – druhý se vyjádřil neuctivě a nazval přitom jednoho z našich místopředsedů strašlivým blbem (oponoval jsem a vysvětlil, že místopředsedů máme několik a kdyby všechny poznal, svůj jednostranný názor by zajisté korigoval), a třetí, deníčku, no ani se raději neptej; rdě se, nemohu ti ani intimovat, kam mě ten sprosťák opinion-maker poslal!
Už to tak vypadá, že opinion-makeři se stávají opinion-makery hlavně díky nezávislosti svého úsudku a chceme-li ovlivnit ty, kteří utvářejí veřejné mínění, musíme tak učinit vlastní prací a vlastními výsledky.
Uplynulý rok, deníčku, byl pro Stranu další annus horribilis; myslím, že to byl první rok, kdy hodnota značky Konservativní strana
klesla do záporných hodnot, čímž rozumím, že kdyby totéž co my dělala jinak pojmenovaná strana, dopadla by lépe. Stali jsme se, a to především zásluhou předchozího předsedy, synonymem politické neschopnosti, mediální nemotornosti a šaškovství, leč, stokrát běda, nikoli do té míry, aby nás lidé začali volit z popudu zábavnosti.
Významný byl i pro nás dva, protože poprvé jsi mi byl zakázán, abychom nenarušovali harmonickou volební kampaň, která, jak uvedeno výše, poté plynule přešla v harmonický volební debakl.
A kde je hlavní chyba? Vzpomínám si na jednu scénu z monty-pythonovského filmu Life of Brian. Judith přiběhne do místnosti, kde právě zasedá People's Front of Judea (nebo Judean People's Front?), se zprávou o tom, že Briana sebrali a chtějí ho ukřižovat, a vůdce Reg vykřikne: Right! This calls for immediate – discussion!
.
Tak přesně to je, deníčku, naše Strana: institucionální autismus, nezájem o to, co se ve společnosti děje, místo toho plané theoretisování, mlácení prázdné slámy a chrlení výstupů, které mohou zaujmout jenom svým mimoňstvím
a směšností.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1355
Z deníku straníkova XXIV
Milý deníčku!
Ledva vstav, opět k tobě usedám, vědom si velikosti chvíle, jež nastala: v hlavách největších z velkých údů Strany se zrodil Velký Plán. Vím, jsi sarkastický a nebezpečně sečtělý deníček, takže hned poznamenáš cosi o tom, že Velký Plán se zrodil též v hlavě starosty Barthélemy Piéchuta (v českém překladu Bartoloměje Pěšinky) a jistě vím, jak to dopadlo. Vím, deníčku, Chevalliera jsem taky četl (a docela bych řekl, že se jím v zápiscích do tebe i trochu inspiruji), jenže tohle, to nebude žádný – s prominutím – obecní pissoir, nýbrž plán, který změní od základu českou politiku a možná i obraz světa, jak ho známe; je to cosi brisance Kapitálu nebo Mein Kampfu!
Představ si, deníčku, že naše strana se zpopularisuje přesvědčováním opinion-makerů! Byl nám k tomu rozeslán Manuál, sepsaný tím vůbec největším údem naší Strany.
No dobře, já vím, udržet v odstavci jednotný font se dnes probírá v hodinách informatiky ve vyšších třídách mateřské školy, ale prosím, nelpi na formě, deníčku, a vychutnej si ten obsah!
Jen si to představ: úderná jednotka straníků si rozdělí potenciální opinion-makery podle počátečního písmene a vyrazí do útoku. Oslovení se mohou bránit, jak budou chtít, ale při vhodné argumentaci není pochyb, že nakonec budou asimilováni (tedy chci říct: podchyceni v adresáři a zaspamováni), a od té chvíle nebudou dělat nic jiného, než pět chválu na Stranu a její velikost. Jak prosté, jak geniální!
Netuším, deníčku, která písmena mi budou přidělena, ale upřímně, cosi nikoli nepodobného děsu mne obchází už teď. Nemám talent tatínka Poppera z knížek Oty Pavla, který dokázal prodat elektrický vysavač i v domácnosti, kde nebyla zavedena elektřina, a absolutně se mi příčí někomu lhát, takže budu muset oslovené oběti říct cosi ve smyslu: Hej, pane/paní, nechtěl byste o nás něco pěkného napsat? Jsme úžasná politická strana, která dosáhla v posledních volbách skoro 0,1 % hlasů, a vaše psaní naznačuje, že byste mohl být naším sympathisantem [ještě dobře, že se to bude odehrávat takříkajíc distančně, protože vznětlivější opinion-maker by mi mohl v tomto bodě dát jednu do zubů]. Tak si, prosím, prostudujte náš jedinečný web a když budete chtít, budeme vás zásobovat našimi tiskovými zprávami, které nikdo nečte, a posílat vám náš měsíčník, který já sám házím nerozlepený okamžitě do koše. Domluveno!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1494
Z deníku straníkova XXIII
Milý stranický deníčku!
Bylo mi naznačeno z nejvyšších stranických míst, samozřejmě jen velmi decentně a citlivě, že bych do tebe měl začít psát positivněji a s větším enthusiasmem, protože jinak stranickou kariéru nikdy neudělám a zůstanu navždy pouhým enfant terrible, které když už to vůbec dotáhne do tiskové zprávy, pak bezmála na zapřenou a s členstvím skrytým v posledním odstavci.
Budu se tedy nad sebou muset zamyslet, protože být navždy nosičem vody pro slavnější a zasloužilejší údy, to bych přece jen nerad. Ano, přiznávám neskromně, deníčku, až zestárnu, případně zemřu, chtěl bych mít své místo mezi stranickými velikány. Je to úctyhodný seznam: co na tom, že ne všechny vyobrazené osobnosti žijí a některé straníky nejsou buď vůbec, nebo minimálně nikoli vědomě! Způsob, jak je tento pantheon zkonstruován, dává tušit, že stejně dobře by do něj mohl být zařazen i velký Tullius zvaný Cicero, a to nemenším právem než řada dalších vystavených výtečníků.
Avšak zažeňme marnivé touhy a zkusme se řídit doporučením psát o Straně v positivním duchu. Například o tom, co se nám za dobu, co jsem údem, podařilo… Jak asi tušíš, deníčku, ty tři tečky skrývají rozpačité mlčení. Ano, je to tak, nepodařilo se nám vůbec nic, ani to nejmenší, jen přežít a fenomenálně prohrát všechny volby, do kterých jsme se zmobilisovali k nedůstojné účasti.
Tak tedy jinak: jaké ambiciosní plány máme a co pro nejbližší dobu chystáme? Také nic, nebo rozhodně nic, co by bylo širší údské veřejnosti známo.
Nu, deníčku, tenhle zápis neskončí dobře: ať se dívám na Stranu z jakéhokoli úhlu, positivně ji pojmout prostě nedokážu. Náš program je voličům k smíchu, naše osobnosti veřejnost vnímá jako trapné kašpary, stranický web je udělán tak, že by ho mohla převzít libovolná učebnice webdesignu do sekce Deset nejčastějších chyb při návrhu internetové presentace
, naše tiskové zprávy u příjemců už dávno vyvolávají jen pavlovovský reflex stisknutí tlačítka Smazat, a politiku, kterou jsme se pokoušeli prosazovat, nám s úspěchem sebrali a do Parlamentu se s ní dostali Kalousek se Schwarzenbergem.
Řekni mi tedy, věrný ty můj deníčku, co mohu pochválit a kterým směrem se napřít k enthusiastickému a emfatickému popisu, aby mí nadřízení údové byli spokojeni? Já vážně nevím!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1149
35 / 75