Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Krutý Žert
Kunderův román Žert jsem četl před drahnou řadou let, takže krom základní synopse si z něj mnoho nepamatuji. Vzpomínám si jen, že si mi zdál dost nekunderovský, sujetem i stylem příliš jednoduchý, poselstvím relevantní snad jen pro ty, kteří sami 50. léta a stalinismus prožili. Nevěděl jsem, že román skrývá i druhý, netušený plán.
Hlavní hrdina, Ludvík, intelektuál s četnými autobiografickými rysy autora, řeší v Žertu svůj vztah k člověku, jenž ho v době stalinismu udal a způsobil mu tak vyhazov z university a další, blíže nespecifikované obtíže. Ludvík, s nímž se čtenář snadno identifikuje, se rozhodne pro pomstu, avšak ta se nezdaří tak, jak si předsevzal: život v Československu 60. let nebyl dějištěm Hraběte Monte Cristo a Ludvík nebyl žádný Edmond Dantès.
Zjištění, že reálný Kundera nebyl tím, kdo byl udán, nýbrž tím, kdo udal, staví celý román do zcela jiného světla, a v jiném světle ukazuje i motivaci Kunderovy isolace od české společnosti po pádu Železné opony. Milan Kundera bezesporu věděl, že protokol o jeho udání se zachoval, a nechtěl ze sebe učinit trapnou modlu, kterou by Češi nejprv s halasem v kraji obvyklým vyzdvihli a poté se stejnou kulisou a stejnými fanfárami strhli.
Habeunt sua fata libelli, tvrdili už Staří Římané…
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Literatura
- Počet zobrazení: 2772
Jaký je nejlepší francouzský film 50. let?
Těžký výběr, ale zřejmě psychologický snímek Ascenseur pour l'echafaud režiséra Louise Malla (IMDB, YouTube), s fantastickou hudební improvisací Milese Davise v titulcích, s Jeanne Moreau a s hereckými výkony, jaké dnes už nebývají k vidění. Ačkoliv v době vzniku tohoto díla (1958) byla francouzská nouvelle vague ještě v plenkách, během následujících deseti let nevzniklo mnoho filmů, které by se tomuto snímku vyrovnaly.
Ascenseur jsem viděl mnohokrát a vždy znovu mne naplňuje úžasem bravura, s níž Malle sestavuje mosaiku svého příběhu z jednoduchých, zdánlivě nesofistikovaných prvků. Všechno funguje, jak má, vše je na svém místě a vše s neúprosnou logikou antického dramatu spěje k jedinému morálně i logicky akceptovatelnému závěru.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Film a televise
- Počet zobrazení: 3507
75 / 75