Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Právě přišlo od Jiřího Vaňka z Austrálie

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1372

V souvislosti s ostudnou porážkou pravice ve volbách se nepochybně, nikoli poprvé, vynoří otázka, zda je česká společnost skutečně "tak levicová", anebo zda je vinou současného vedení ODS, že neumí lidem svou pravicovost prodat.

Znám tyto debaty důvěrně z naší strany, která rovněž, ač preferencemi spolehlivě a setrvale pod hranicí statistické chyby, čas od času vyvolává vnitrostranickou debatu na thema, zda česká společnost vůbec konservativismus obecně a naši stranu zvlášť potřebuje (s podtónem, zda si tak zaostalé obyvatelstvo vůbec něco tak skvělého, jako je naše partaj, zaslouží…).

Pravicové přesvědčení – a pravicoví voliči – ovšem nepadají z oblak, ale vytvářejí se v pomalém a bolestném procesu. Zatímco strany holubů létajících do (voličových) úst nemají problém svou klientelu přesvědčit o správnosti levicové ideologie, pravicoví politici mají v rukávu přesvědčovacích instrumentů podstatně méně.

Základním poselstvím nemůže být nic jiného, než že zatímco levicoví demagogové jen slibují nesplnitelné, pravicové recepty jsou něčím, co skutečně funguje. A v tom je právě zakopaný pes nejnovějších českých dějin: pravicové modely zde totiž spektakulárně nefungují. Není to hloupostí nebo jakousi z první republiky zděděnou levicovou inklinací voličstva, ale prostým poznáním, že cokoli česká pravice svému voliči slíbila, nesplnila.

Začalo to ve volbách v r. 1990, kdy pravicovost volby vyplynula jako přirozená negace komunistických levicových žvástů. Občanské fórum, politické uskupení pohříchu provisorní, sice slibovalo "S námi do Evropy", ale nic konkrétního nedokázalo nabídnout, kromě nedostatku vlastní důvěryhodnosti a integrity. Ještě horší to bylo o dva roky později. "Vaše kuponová knížka volí pravici", znělo heslo dne, ale sliby se opět minuly účinkem. Kromě nebývalé neprosperity a rozkvětu ekonomické krimiality dotud netušených dimensí přineslo období let 1992–97 jen málo úspěchů: ideologie "středoevropského tygra" se ukázala nesmyslnou od samotného počátku, kuponová privatisace selhala na celé čáře, nové rozdělení majetku ve společnosti nemohli za férové označit ani ti, kteří se spokojili s málem. Dědictvím aplikovaného klausismu byla destrukce morálních hodnot, dysfunkční státní aparát a korupce rozměrů tak obludných, že proti ní se období komunistické stagance v 80. letech muselo jevit jako vrchol veřejnosprávní dokonalosti.

Když pravice, nyní Topolánkova, řízení státu v r. 2006 znovu převzala do svých rukou, bylo mnohé napraveno, země mezitím vstoupila do NATO a do Evropské unie, státní správa začínala jakž-takž fungovat, armáda se profesionalisovala, justice pracovala sice dosud v časových měřítcích násobků svých západoevropských obdob, avšak v relativních číslech se i ona začínala zlepšovat. Země byla stále velmi zaostalá, ale rozhodně na vzestupu.

A co se změnilo za další dva roky? Gigantický skandál kolem vicepremiéra Čunka ukázal, že vláda se neštítí vykonávat nátlak na justici a vyžadovat, aby její nezávislost šla v určitých případech stranou, reforma zdravotnictví voliče jen naštvala, aniž by jim přinesla cokoli positivního, k tomu grandiosní korupce na ministerstvu dopravy a zahraniční politika, kterou se vláda pokusila prosadit přes odpor 70 % populace, a jako "třešnička na dortu" skandál kolem I-čka a T-čka v žoldu mafiána Mrázka a několik výstřelků typu ministryň-aktivistek Kuchtové a Stehlíkové.

Jsou-li toto pravicové hodnoty, které by měli voliči vyznávat, a je-li toto ukázka, jak zemi v souladu s nimi spravovat, pak opravdu nenacházím jediný důvod, proč takovou pravici volit.

"Hluboká sebereflexe" se za této situace stěží bude moci omezit na odstranění jednoho málo schopného předsedy strany, jinak se pravice k moci nedostane dřív než za dalších 8 let.

1 komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1336

Je obecnou vlastností lidského vnímání, že záležitostem aktuálním je přisuzována relativně vyšší důležitost než věcem svou povahou dlouhodobým. Proto tolik emocí a paniky nad výsledkem voleb, který v řadách příznivců pravice neočekávali ani ti největší pesimisté.

Skutečnost je daleko méně drastická. Volební výsledek se dotýká pouze krajských zastupitelstev, jejichž význam je nevelký, a jedné třetiny senátorských postů. O něco víc "koryt" pro levici, o něco méně pro pravici, to je vše.

Drtivost porážky bude mít ovšem důsledky dovnitř stran, které prohrály. Jednak se ukázalo, že Česká republika je a zůstane pevnou součástí ruské zájmové sféry a pokusy Topolánkových a Havlových lidí změnit to katastrofálně selhaly. Radar nebude, voliči preferují koncept, který je jim presentován jako "neutralita". V důsledku toho nemůže nedojít ke změnám ve vedení ODS, zpět k moci se dostanou Klausovi lidé, kteří vědí, čí zájmy musí hájit, aby v tomto specifickém prostředí a v této hře obstáli.

Dále se ukázalo, že KDU-ČSL se spojila s partnerem, který jí není schopen dát pro další období záruku pětiprocentní parasitické existence. Na tom ovšem dnešní lidovci stojí, s toho nemohou slevit. Proto bude muset odejít i Čunek, který stranu diskreditoval víc než kterýkoli její předseda od doby Josefa Bartončíka. Nemusel by se povést ani obvyklý a dobře nacvičený manévr, při němž tato strana zhruba v polovině volebního období mění orientaci a stává se otevřenou pátou kolonou oposice: není vůbec jisto, zda o ni bude ČSSD po vítězných volbách stát.

Stranou mrtvou tak spolehlivě, jako byla před minulými parlamentními volbami US-DEU, jsou nyní Zelení. Někteří politici, jako Bursík nebo Liška, se zřejmě pokusí o vlastní recyklaci v jiném uskupení, ostatní vysokou politiku opustí navždy. A upřímně, velká škoda to nebude.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1733

Minulý týden doplnila společnost Google do svých map nové podklady získané od brněnské společnosti Geodis, pokrývající celou Českou republiku, takže nyní je k disposici Praha v rozlišení 10 cm/pixel a ostatní, pragocentristicky řečeno, méně důležité části území, v rozlišení 20 cm/pixel. Zajímavý je pohled např. na SAM site u Slaného: jestliže jsme dosud měli za to, že transportéry před RFE nejsou věrnou visitkou české armády, stav protiletecké raketové základny, jejímž primárním úkolem je chránit před leteckým útokem hlavní město, příliš neuklidní.

7 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2455

Je charakteristickou vlastností společností postkomunistického typu, že jejich skutečný charakter a společenská struktura se navenek ukazují neplánovaně, jaksi mimoděk. Těchto prozření bývá jen několik za desetiletí, a když už k takové události dojde, neměli bychom zůstat k tomu, co se nám nabízí k vidění, slepí.

Pohřeb syna jednoho z kmotrů českého podsvětí Václava Kočky, oficiálně bosse pražských kolotočářů, ukázal ten aspekt české společnosti, který se jinak nerad vystavuje dennímu světlu. Starosvětská okázalost, kontrastující s luxusními automobily smutečních hostí, by byla stěží hodná zaznamenání, nebýt toho, kdo všechno se obřadu zúčastnil a vyjádřil kmotrovi a jeho rodině rodině svou soustrast – a kdo by se jistě zúčastnil rovněž, kdyby se pohřeb nekonal v politicky citlivém období mezivolebního týdne.

Sledujme tento kanál: během jediného dne jsme se o české společnosti a elitách, které v ní mají rozhodující slovo, dozvěděli možná víc než za celé předchozí desetiletí. A ještě jedné věci si povšimněme: všechny zítřejší deníky o Kočkově pohřbu napíší, ale žádný z nich nebude mít odvahu označit to, co je popisováno, pravým jménem, totiž jako pohřeb mafiána, přestože zveřejněné fotografie stěží dovolí jakoukoli jinou interpretaci. I to je pro současnou českou společnost příznačné.

4 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2327