Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Tak si zase jednou začínám připadat jako ve hře Friedricha Dürrenmatta Návštěva staré dámy, eventuálně v Michálkově filmu Je třeba zabít Sekala: ukazuje se, že agenta-chodce Miroslava Dvořáčka udali nezávisle na sobě (nejméně) dva udavači, a několik osobností s větší či menší mírou bezelstné upřímnosti prohlásilo, že kdyby byli ve stejné situaci, udělali by totéž.

Říkám si, ještě že se nepátrá po tom, kdo všechno udal atentátníky na Heydricha; možná by padl další z národních mythů!

1 komentář
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 1582

Cituji z knihy Tomáše Krystlíka Zamlčené dějiny 1918, 1938, 1948, 1968 (vydala ALFA 2008, ISBN: 978-80-87197-06-6):

Dne 19. 9. 1938 časně odpoledne předali britský a francouzský vyslanec na Hradě prezidentu ultimativní nóty svých vlád, které „jsou přesvědčeny, že po posledních událostech bylo dosaženo bodu, kdy další setrvání oblastí převážně obývaných sudetským Němectvem v rámci hranic Československa nemůže být od nynějška fakticky prodlužováno, aniž by tím byly ohroženy zájmy samého Československa a zájmy evropského míru". Ty vyžadují odstoupení zmiňovaných oblastí Říši, a to přímo, neboť plebiscit by přinesl potíže. V zásadě by šlo o oblasti s více než polovinou německého obyvatelstva. Británie by pak spolugarantovala nové hranice státu, který by rozvázal stávající vojenské dohody, jež by byly nahrazeny „všeobecnou zárukou proti nevyprovokovanému útoku". Na nótu měla Praha odpovědět do dvou dnů, neboť Chamberlainova jednání s Hitlerem měla být obnovena 21. 9. Benešovy námitky, že takovou záležitost musí projednat vláda a parlament, zůstaly oslyšeny. Přes nové zákroky vyslanců západních mocností, aby ČSR nezavdávala příčinu k válce, byla čs. odpověď Londýnu a Paříži z 20. 9. zamítavá. Další průběh událostí si srovnejte s tím, co uvádějí čs. historici.

Britský a francouzský vyslanec předložili Benešovi 21. 9. 1938 ve dvě hodiny ráno nóty, de facto ultimata, svých vlád požadující vydání okresů s více než 50 % obyvatel německého jazyka Německu a Hodžova vláda je tentýž den brzy ráno přijala. Z protokolu zasedání Hodžovy vlády v 9 hodin ráno 21. 9., kde se jednalo o francouzsko-britském ultimátu, plyne, že se vláda na svou demisi již předem připravila, tedy nedemitovala pod tlakem „rozhořčeného lidu”. Byla si vědoma faktu, že přijetím francouzsko-britských návrhů – de facto ultimat, byť formálně šlo o návrhy („Pod tlakem okolností a pod nejtěžším nátlakem francouzské a britské vlády přijímá vláda Československé republiky s rozhořčením francouzsko-britské návrhy…”) – bez schválení obou komor parlamentu činí neústavní krok, po němž se podává demise. Stanovisko vlády bylo odevzdáno oběma vyslancům týž den večer a vláda den na to, 22. 9., demitovala.

Odpovídají-li tato fakta skutečnosti, je interpretace Mnichova jako "o nás bez nás" přinejmenším zavádějící, spíše však záměrně nepravdivá.

12 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 2669

Guy Peters zveřejnil svůj postoj ke štěpným otázkám soudobého konservativismu a liberalismu. Činím totéž:

GP: 1. Diskriminace. Je třeba hlasitě říci, že jakákoliv diskriminace je fuj.

Ač se mnozí pokoušejí to zakrýt, diskriminace je jednou z ústředních, klíčových konservativních hodnot. K diskriminace je však nutno přistupovat "diskriminačně", je třeba vážit a rozlišovat, kdy je nespravedlivá, iracionální a společnosti škodí, a kdy je naopak prospěšná a motivující.

GP: 2. Lisabonská smlouva. EU se musí více integrovat, stávající struktura je ne zcela funkční. Cílem je federace po vzoru USA.

Chybné rozšíření EU o členské země z východoevropské periferie – včetně České republiky – postavilo Unii před neřešitelný úkol sjednotit příliš divergentní zájmy. Trvám na svém "NE" v referendu a stále silněji se obávám, že Evropská unie tímto neuváženým krokem podepsala vlastní rozsudek smrti.

Jsem eurofederalista, který si však uvědomuje, že jakkoli by byla evropská federace žádoucí, v tuto chvíli je už mimo horizont dosažitelného.

GP: 3. Potraty. Právo na potraty je lidské právo. Žena musí mít právo o svém těle rozhodovat sama.

Plod není součástí ženina těla, má svá vlastní práva. Žena nemá právo na potrat, není-li to nezbytně nutné pro zachování jejího života nebo zdraví.

GP: 4. Euthanasie. Právo na sebevraždu je součástí lidské důstojnosti.

Nemám jasný názor, sebevražda je jistě osobním rozhodnutím, na které má každý právo; jinou otázkou je, zda smíme nutit druhého, aby této sebevraždě asistoval.

GP: 5. Homosexuální manželství nikomu neškodí a gayům a lesbám prospívá.

Registrované partnerství nikdy nebude manželstvím, nemělo by tak být nazýváno, ale nikomu a ničemu nevadí, takže jsem pro jeho zachování.

GP: 6. Americká zahraniční politika. V současné době je problematická, přesto nelze nevidět, že jejím cílem je posílení svobody ve světě.

Cílem americké zahraniční politiky je prospěch Spojených států a bylo by znepokojivé, kdyby tomu bylo jinak. České národní zájmy nejsou ani zdaleka totožné s americkými, přesto je tu taková míra koincidence, že odůvodňuje mj. souhlas s instalací amerických vojenských zařízení na českém území.

9 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2031

Volební panika, která zejména u ODS a u Strany zelených propukla, se nezdá být důvodná. Je třeba si uvědomit, že volby do krajských zastupitelstev jsou vysoce volatilní záležitostí, což je dáno i malým faktickým významem jejich výsledku pro směřování "velké" politiky.

Připomeňme si, jak dopadly dosud uskutečněné krajské volby:

Rok 2000:

  1. ODS – 23,80 %
  2. Čtyřkoalice – 22,86 %
  3. KSČM – 21,14 %
  4. ČSSD – 14,66 %

Rok 2004:

  1. ODS – 36,35 %
  2. KSČM – 19,68 %
  3. ČSSD – 14,03 %
  4. KDU-ČSL – 10,67 %

Rok 2008:

  1. ČSSD – 35,85 %
  2. ODS – 23,57 %
  3. KSČM – 15,03 %
  4. KDU-ČSL – 6,65 %

Je tedy patrné, že voličské hlasy se přelévaly podle konkrétní nálady o mnoho procent na tu nebo onu stranu (v r. 2000 pod vlivem nepovedených prvních dvou let vlády ČSSD, v r. 2004 v důsledku skandálů této strany), aniž by to něco změnilo na celkovém rozvržení voličských preferencí, jak se odrazilo v parlamentních volbách, které setrvale vykazují rovnováhu mezi pravicí a levicí.

2 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1958

Díky televisi Nova jsem mohl poprvé zhlédnout filmové zpracování románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Film provází pověst snímku spíše slabého, umravněného a zploštělého, nehodného pověsti autora i režiséra.

Bohužel, toto očekávání se naplnilo vrchovatou měrou. Zatímco Hrabalův román je patrně nejsyrovějším, nejkritičtějším a zároveň nejfilosofičtějším zpracováním thematiky českého národního osudu v literatuře, Jiří Menzel jde dál v tradici svých předchozích hrabalovských inscenací (Postřižiny a zejména pak Slavnosti sněženek) a drsnou hrabalovskou prosu balí do habitu tu burleskní zkratky, tu samoúčelné greenawayovské koláže, jakoby šlo o záměr učinit výsledný produkt prodejným na světovém kinematografickém trhu, jehož divák by podle Menzela, tak jako podle mnoha jiných před ním, skutečnému a nenakašírovanému Hrabalovi nedokázal porozumět.

Herecké výkony nejsou tak velkým zklamáním, jako jsem čekal, omezený prostor, který hercům režijní pojetí dává, využívá zejména bulharský představitel hlavního hrdiny (či spíše antihrdiny) Ivan Barnev více než zdařile; bohužel, všechny ostatní postavy jsou jen figurkami, a i když se Milan Lasica, Martin Huba, Marián Labuda a Pavel Nový snaží, seč mohou, výsledek neoslní.

Hrabalův román je velké dílo, je to příběh o nezmoudření, o hledání vlastní identity, individuální i národní, o cestě tam a zase zpět a svým způsobem i o cestě k Bohu. Menzelův film je – přes astronomický rozpočet – pouze přehlídkou zmarněných příležitostí, kratochvilnou směsí visuálně i intelektuálně odlehčených, lechtivých a zjevně pro povrchní konsumaci určených scének, jenž v poměru ke své předloze připomíná hospodskou plastovou figurku Švejka s půllitrem piva v poměru k Haškovu románu.

Aktualisováno.
Výbornou recensi filmu, s níž se téměř zcela ztotožňuji, napsal Jan Čulík.

Přidat komentář
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 1687