Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Python
Jako každý ze své generace jsem se učil programovat v Basicu. Pak jsem se naučil, nevím už, v jakém pořadí, Algol a Fortran (ve Fortranu 77 jsem dokonce nějakou dobu aktivně programoval vědecké výpočty), pasivně jsem si osvojil PL/I a Cobol, k tomu nějaké ty simuly a moduly, na vysoké škole pak Pascal, Adu, pro mikropočítače Forth a pár jazyků typu Prolog, o jejichž užitečnosti se mezi akademickou komunitou pochybuje pouze mezi čtyřma očima a raději šeptem.
Když jsem se naučil, někdy v r. 1985, z klasické učebnice K&R, která tehdy v Praze existovala cca v pěti exemplářích, jazyk C, pochopil jsem, že jsem na konci cesty: C mi připadalo tak dokonalé, zároveň praktické i elegantní, že jsem si nedokázal představit, že bych kdy pro své účely potřeboval cokoli dalšího.
I když jsem později musel použít C++, Javu, JavaScript nebo PHP, nakládal jsem s nimi jen jako s lehce zmutovaným C, a kupodivu to šlo.
Na ostatní programovací jazyky jsem pohlížel jen jako na pokleslé pokusy o znovuvynalezení kola: Perl mi připadal odporný už svou syntaxí, Ruby (s kolejemi i bez) jsem ignoroval zcela a o ostatních výkřicích programátorské mody jsem nechtěl ani slyšet.
Změnu přinesl až Python. Ačkoli jsem o něm měl zprvu představu, že jde o cosi na způsob exhumovaného robota Karla, když jsem byl přinucen napsat si vlastní exportní filtr do správce hesel Revelation, který používám na desktopu, ale který není kompatibilní s programem Gpasman, který mám instalován na tabletu, přišel jsem tomuto jazyku na chuť.
Určitě to není prostředek, ve kterém by se člověku chtělo psát moduly do kernelu nebo šachové algorithmy, ale jeho jednoduchá elegance má nepopiratelné kouzlo. Takže napříště: na C mi nesahejte, ale o Pythonu raději také jen v dobrém!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Počítače
- Počet zobrazení: 1741
Vymknut ze svých kloubů, ÚJČ (opět) šílí
S kolika kakay vám mám přinést tu snídani? Je libo přednášku s dvěma videy, nebo raději půjdete do divadla na program s pěveckými duy?
Ještě že ti jazykozpytní trockisté nechali na pokoji aspoň radia a embrya!
Zdroj
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 1618
Odsunutá paměť aneb Vlak do Wien
Jel jsem včera pendolinem Českých drah z Prahy do Brna, a ke svému úžasu jsem zjistil, že v německém hlášení je tento vlak nově označován jako "SuperCity-Zug aus Praha nach Wien". Česky, přirozeně, "vlak SuperCity z Prahy do Vídně", nikoli symetricky "do Wien", ač logiku by to nemělo o nic menší.
Urazilo mě to a pobouřilo. Praha byla stovky let česko-německo-židovským městem (pro úplnost dodejme, že v barokní době se silným zastoupením italského vlivu a obyvatelstva), takže si označení Prag v němčině nezaslouží o nic méně, než si zaslouží Wien české exonymum Vídeň (to mu ostatně železničářský šovinista neupřel, a řekl bych, že ho ani nenapadlo o tom přemýšlet).
Německé obyvatelstvo Češi vyhnali, válečného zločince odpovědného za smrt desetitisíců převážně nevinných lidí a za oloupení třímilionového ethnika o veškerý majetek vyznamenali zákonem o zásluhách a pojmenovali po něm ulici nebo náměstí v každém českém městě, a teď ještě chtějí takhle trapným způsobem znásilňovat historii?
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 2218
Jak dopadnou volby?
Nemám stroj času, abych to uměl předpovědět přesně, ale mnohé se zdá být jasné už teď.
Rozhodně neočekávám fatální propad ODS ani triumfální vítězství ČSSD, spíš výsledek kopírující s odchylkou 2–3 procent minulý volební výsledek. Výjimkou by měly být kraje, kde "mlaskání" minulých vítězů přesáhlo určitou mez tolerance, v tomto národě pohříchu enormně vysokou; konkrétně mám na mysli Karlovarský kraj, kde ODS propadne, a Jihomoravský kraj, kde lze čekat velmi slušný výsledek sociálních demokratů.
Senátní volby, ostatně jako každé předchozí, budou provázeny "překvapivým" zjištěním, že i lidé, kteří jinak volí ČSSD in abstracto, mají nepřekonatelné potíže zvolit jejich bezbarvého konkrétního kandidáta, a tak raději k volbám nepřijdou. ODS tak sice mírně ztratí, ale na její úkor si spíš než ČSSD pomohou KDU-ČSL a SPL neboli efemerní, kýčovitá a vnitřně neustále měnlivá Strana pravdy a lásky, jež momentálně metamorfovala ve Stranu zelených.
Určující pro tyto volby bude i to, že Jiří Paroubek dospěl ve své politické kariéře do stadia, které se v technických disciplinách nazývá koncem provozní životnosti a jemuž na tzv. vanové křivce technické spolehlivosti odpovídá počátek vzestupné větve: zařízení v této fasi začíná mít velké množství poruch a nutnost jejich neustálého odstraňování učiní jeho provoz v krátké době nerentabilním. Je třeba buď zařízení nákladně repasovat, anebo vyřadit z provozu a nahradit novým. A protože politiky repasovat neumíme, tak si troufnu tvrdit, že do půl roku bude v čele strany místo Paroubka nový leader, buď předvídatelný pretendent David Rath, anebo, pokud to vnitrostranická oposice nepřipustí, někdo mladší, dosud veřejnosti málo známý.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1484
Krutý Žert
Kunderův román Žert jsem četl před drahnou řadou let, takže krom základní synopse si z něj mnoho nepamatuji. Vzpomínám si jen, že si mi zdál dost nekunderovský, sujetem i stylem příliš jednoduchý, poselstvím relevantní snad jen pro ty, kteří sami 50. léta a stalinismus prožili. Nevěděl jsem, že román skrývá i druhý, netušený plán.
Hlavní hrdina, Ludvík, intelektuál s četnými autobiografickými rysy autora, řeší v Žertu svůj vztah k člověku, jenž ho v době stalinismu udal a způsobil mu tak vyhazov z university a další, blíže nespecifikované obtíže. Ludvík, s nímž se čtenář snadno identifikuje, se rozhodne pro pomstu, avšak ta se nezdaří tak, jak si předsevzal: život v Československu 60. let nebyl dějištěm Hraběte Monte Cristo a Ludvík nebyl žádný Edmond Dantès.
Zjištění, že reálný Kundera nebyl tím, kdo byl udán, nýbrž tím, kdo udal, staví celý román do zcela jiného světla, a v jiném světle ukazuje i motivaci Kunderovy isolace od české společnosti po pádu Železné opony. Milan Kundera bezesporu věděl, že protokol o jeho udání se zachoval, a nechtěl ze sebe učinit trapnou modlu, kterou by Češi nejprv s halasem v kraji obvyklým vyzdvihli a poté se stejnou kulisou a stejnými fanfárami strhli.
Habeunt sua fata libelli, tvrdili už Staří Římané…
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Literatura
- Počet zobrazení: 2530
74 / 75