Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Zpíváno dokonce v sudetoněmeckém dialektu…

13 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 2269

K podnětnému textu Ondřeje Šlechty bych rád doplnil několik, spíše nesourodých než systematických, poznámek.

Mezi prostým lidem se říká, že "po posvícení bejvá sračka". Mnoho z problémů rané fase postkomunismu, jež, želbohu, v České republice dosud neskončila a ještě drahně let potrvá, je způsobováno tím, že komunistický režim, zvlášť ve své vrcholné, normalisační podobě, nás odnaučil kritickému myšlení a učinil z nás tupou masu nakloněnou euforickému obdivu pro vše, co si, byť svémocně a bez racionálního podkladu, osobovalo nějakou spojitost s hodnotami západního civilisačního okruhu.

Proto ten obdiv k "na Západě vzdělanému" Václavu Klausovi nebo Janu Švejnarovi, proto tolik despektu, zvlášť v určitých kruzích, k "pasáčkovi ovcí" Janu Rumlovi nebo "kulisákovi" Václavu Havlovi, proto taková popularita "Britských" listů nebo "harvardských" investičních fondů.

Šlechta se nemýlí, že komunismus velmi posílil národní rys konformity a pasivity, avšak základ zde byl dávno před ním: ochotná kolaborace Čechů s Němci v době Protektorátu je věc známá s výjimkou České republiky všude na světě, bezvýhradná, někdy až nedůstojná loyalita k první republice a jejím pochybným idolům, Masarykovi a Benešovi, velmi přispěly k tragickému osudu československého státu. Osobnosti, které viděly republiku republiku a její oficiální politiku, zejména ve vztahu k národnostní otázce, realisticky, byly v lepším případě skandalisovány a ostrakisovány, v horším presekuovány nebo rovnou kaceřovány.

Trůn po Masarykovi zůstal volný a ten, kdo na něj po r. 1989 usedl, nebyl schopen dostát obecnému očekávání, jež, přiznejme si, bylo nesplnitelné a také notně politicky nevkusné. Všemi milovaný tatíček národa, český Attatürk, se – naštěstí – neopakoval, resp. zůstal episodou.

Další důležitou věcí je, že pro mnohé byla "sametovka" jakousi novou, zdařilejší inscenací roku 1968. Málokdo si byl schopen uvědomit, že iluse národní jednoty po lednu a zvláště po srpnu 1968 byla způsobována kontrolou sdělovacích prostředků komunisty. O skutečně důležitých a štěpných thematech, např. o potrestání komunistických funkcionářů, estebáků a jejich udavačů, se v té době nediskutovalo, a když, tak ve významově posunuté rovině: jinak tomu být nemohlo, pokud si uvědomíme, že v té době bylo vstupenkou k veřejné presentaci názoru přihlásit se k myšlence zachování komunistického režimu a tzv. lásce k Sovětskému svazu, což nebylo nic jiného než eufemismus pro aktivní a enthusiastickou konfesi otroctví. Nic takového se po r. 1989 neopakovalo, a opakovat se nemohla ani ona zdánlivá solidarita a jednota celého národa.

Šlechta má pravdu i v tom, že veřejný diskurs se začíná posouvat, byť tento posun nedokáže vidět ve správném kontextu.

Veřejné debaty o tom, zda zakázat KSČM, jsou passé, nastupuje normální západoevropský diskurs o otázce imigrantů (místně posunuté do roviny romské komunity, jež má všechny předpoklady stát se preferovanou obětí populistické politiky), o právech zaměstnanců, o zahraniční politice v polaritě USA–Rusko.

Je to dobře: česká společnost se začala uzdravovat.

1 komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2133

Il y a toujours un fameux singe dans la plus jolie et la plus angélique des femmes!
— Honoré de Balzac



O neotřelý přístup k problematice genderu se pokusili na blogu Nautilus. Záběr tohoto bloggera je celkem vzato fascinující; bohužel, šíři ne vždy odpovídá adekvátní hloubka, s níž jsou jednotlivá themata pojednávána: téměř to někdy připomíná epistemologické závěry slavné cimrmanovské filosofie externismu.

7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1818

Из всех искусств для нас важнейшим является кино, vzpomněl jsem si na údajný Leninův výrok, který s takovou oblibou opakovali normalisační komunisté, když jsem zhlédl dokumentární film Petera Josepha Zeitgeist (2007) s podtitulem What does Christianity, 911 and The Federal Reserve all have in common? (vystavena je i verse s českými titulky, avšak technické problémy způsobují, že ji nelze přehrát).

Vskutku, přesvědčovací síla audiovisuálního díla je výrazně vyšší než u jakékoli jiné formy mediální propagandy. Přesto je můj dojem z dvouhodinového snímku značně rozpačitý.

Relativně nejzajímavější mi přišla první část, ve které autoři poukazují na souvislosti mezi různými náboženskými doktrinami a astrologickými koncepty, zejména pak mezi věky tzv. platonského roku a uctívanými náboženskými symboly, a paralelismus mezi Novým zákonem popisovaným životem Ježíše Krista a ročním cyklem zdánlivého pohybu Slunce po obloze.

Druhá část filmu je věnována tradičnímu konspiračnímu theoretisování ohledně útoků z 11. září 2001, třetí je pak antisemitsky laděnou agitkou proti americkému Fedu; obojí je bez nápadu a bez snahy o objektivitu popisu.

Celkový dojem z Zeitgeistu: Nebrat!
3 komentáře
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 2022

Po mimořádném úspěchu v krajských, jakož i v senátních volbách (ve druhých jmenovaných jsme získali stejný počet křesel jako KDU-ČSL a trojnásobně víc než Zelení, a to dokonce bez toho, abychom kandidovali) se v naší Straně počínají dít věci, lze-li to vzhledem k jejímu konservativnímu charakteru vůbec tak nazvat, vpravdě revoluční. Epochální událostí má být schůze pražského lokálního sdružení Strany, tedy událost, jíž obdobnou nepamatují ani nejstarší z jejích údů.

Jistou vadou na kráse je, že termín akce byl oznámen pouhých 48 hodin předem, takže nebude snadné zajistit účast všech spoluúdů, ba je možné, že se nedostaví ani sami největší údové Strany (jichž je vzhledem k elitní povaze Strany mnohem víc než údů řadových).

Další povzbudivou událostí je, že vznikla spontánní iniciativa, v jejímž důsledku by měl být postupně, v malých krocích, sestaven seznam veškerého údstva. To je velký pokrok proti dosavadní praxi, kdy údství vznikalo pouhým prohlášením a vedení Strany čas od času, v návalu administrativního zoufalství, uspořádalo mezi údy se známou e-mailovou adresou akci "Udej svého spolustraníka", jejíž výtěžnost byla sice nevysoká, ale jež se svou originalitou bezesporu zapíše do dějin politického stranictví v českých zemích. Kdy a jak bude sčítání probíhat a zda při něm bude užíváno násilí, není zatím jasné, nicméně slibuji, že v případě dožití budu na tomto místě informovat.

Řešeny začínají být rovněž údské příspěvky, neboť vedení Strany naznalo, že svou náročnou práci nemůže donekonečna financovat formou self-sponsoringu. Vzhledem k tomu, že výběr příspěvků svou složitostí podstatně přesahuje vše, do čeho se naše Strana kdy pustila, na tomto poli se zatím úspěch neočekává, avšak velké muže dělají smělé cíle a ambiciosnímu záměru nezbývá než vzdát úctu.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1410