Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Podle očekávání obhájil Mirek Topolánek funkci předsedy Občanské demokratické strany.

Všichni ve straně se tedy budou ještě nějakou dobu tvářit, že se v podzimních volbách nic nestalo – tím drtivější bude příští porážka ODS ve volbách do sněmovny.

Na druhou stranu je třeba říct, že ODS se ani po deseti letech nevzpamatovala ze svého sarajevského traumatu a personální genocida, která v ní tehdy proběhla, přinesla už podruhé plody v podobě nutnosti vybrat předsedu ze zcela nevhodných, průměrných kandidátů, kteří by za normálních okolností stěží dosáhli na místopředsednické posty.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 662

Hlavu státu, abyste rozuměli. Můj text na toto thema se setkal s uniformně odmítavým přijetím. Což mi připomnělo jistou 19 let starou událost.

Při jedné z demonstrací na Letné nechal moderátor, dnešní pražský auxiliář Václav Malý, vyvolávat heslo: "Gusto, je tu husto!", v reakci na předchozí prohlášení, tuším, Rudého práva o malém zájmu veřejnosti o protirežimní demonstrace. Veřejné mínění se jako jeden muž postavilo proti Malému, tvrdíc, že tím byla nepřípustně znevážena hlava státu.

Absolutně jsem to tehdy nechápal, já sám jsem měl pocit urážky nikoli z toho, jak bylo jednáno s Husákem, ale že člověk jako Husák mohl usurpovat presidentství mé země. Reakci veřejného mínění jsem připisoval jakémusi atavistickému, masarykovskému mythu, ale jak se nyní ukázalo, mýlil jsem se.

Lidé v této zemi, a to i lidé vzdělaní a inteligentní, jsou zjevně ochotni identifikovat se s kýmkoli, kdo zastává úřad presidenta republiky, byť to byl narcistní kašpar a dunivě prázdná nádoba Klausova stylu. Celkem smutné zjištění…

Komentáře (5)
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 870

Existují reportážní fotografie špatné, průměrné, vynikající a pak ty, které si člověk zapamatuje na celý život. Kupříkladu tahle.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 487

Vítaným osvěžením a zpestřením tohoto pozdně podzimního večera byla výměna názorů mezi Václavem Klausem a poslanci Evropského parlamentu. Zvlášť charakteristické bylo, jak se Klaus pokusil přimět předsedu EP Pötteringa (jehož na Hradě z neznámých důvodů píší s jedním -t-), aby Jeho Ekonomicko-Inženýrský Majestát urazivšího poslance potrestal tím, že mu odejme slovo. Reakce byla naprosto adekvátní:

Pöt[t]ering: Ne, my máme času dost. Můj kolega bude pokračovat, protože každý z poslanců se Vás bude ptát na co bude chtít. (K Cohn-Benditovi) Jen pokračujte.

VK: To je neuvěřitelné, něco takového jsem ještě nezažil.

Už zažil, a je to dobře: Nejsem asi jediný, kdo měl z incidentu, jenž je jinak spíš lapálií než něčím skutečně závažným, pocit, že hrubý pytel dostal dnes na Pražském hradě patřičnou záplatu.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 561

Když se řekne perfekcionismus ve filmu, vyvstanou mi před očima dvě scény: Antonioniho Blowup, kde nechal režisér nabarvit trávu v londýnském Maryon Parku, protože se mu nezdála dost zelená, a návod k použití toalety pro stav beztíže ve filmu 2001: A Space Odyssey Stanley Kubricka: ten, ač se na plátně objeví v čitelné podobě na necelou sekundu, je zpracován precisně a do nejmenších detailů.

Posledně jmenovaný režisér vytvořil celý film, který je holdem kinematografické dokonalosti a snahou dovést filmovou věrnost na samu mez dosažitelného. Snímek Barry Lyndon z roku 1975 se vymyká z běžné produkce natolik, že ačkoli získal čtyři Oscary, je dnes mezi ostatními Kubrickovými díly téměř zapomenut; a přitom je to filmové dílo, které zůstalo v mnoha směrech nepřekonáno.

Režisérovým záměrem bylo natočit film podle předlohy anglického romanopisce W. M. Thackeraye (1811–1863) tak, aby produkt visuálně vypadal jako oživlá plátna rokokových malířů. Výsledek je fascinující: perfektní komposice každé scény, dokonalé kostýmy i pohyby herců, záběry natáčené často v přirozeném světle, nádherná irská, anglická a německá krajina.

Pro dosažení zamýšleného účinku Kubrick použil speciální objektivy, vyvinuté NASA pro kosmický program, s dodnes úctyhodnou aperturou 0,7: ty mu dovolily natáčet interiérové scény ve světle svíček a pochodní.

Několik ukázek, jak tento přístup k visuální stránce snímku vypadá na plátně: setkání hlavního hrdiny s loupežníkem-gentlemanem, "kapitánem" Feeneym; souboj se sokem v lásce; hlavní hrdina ovšem netuší, že vše je jen předstírané, do jeho pistole byl místo kulky nabit kus koudele; první bitva; tradiční irský tanec; karetní partie, jíž se účastní Barry a jeho budoucí žena; konflikt mezi Barrym a jeho nevlastním synem.

Jak je z ukázek zřejmé, typicky kubrickovsky precisní byl i přístup k hercům: vše funguje, jak má, příběh je vyprávěn strhujícím, authentickým způsobem.

Důvod, proč se Kubrickovu snímku nedostalo takového přijetí publikem, jaké by si zasloužil, spočívá v tom, že ve filmu tohoto druhu se automaticky očekává kostýmní podívaná, odlehčený příběh "lásky a vášně" ve stylu edice Harlequin; Kubrick naopak v rozporu s hollywoodskými cliché ztvárnil sujet temný až depresivní. Jakkoli ani v jiných filmech tohoto režiséra nebývá hlavní postava kladným hrdinou, Redmond Barry, později Barry Lyndon, se dá označit přímo za zbabělce a ničemu. Divák uvyklý stereotypům marně hledá, s kým by se identifikoval: jediným přijatelným kandidátem je Barryho nevlastní syn, hamletovsky podaný Lord Bullingdon, ale i ten je příliš produktem svého prostředí, než aby mohl takový úkol splnit: ostatně v době, kdy psal Thackeray svůj román, ovládaly umění zcela jiné stereotypy než ty harlequinské.

Ve filmu Barry Lyndon Kubrick – jako v mnoha svých dalších dílech – vyšel do té doby neprozkoumanou cestou a došel po ní dál než kdokoli před ním i po něm. Film (i román, k němuž jsem se bohužel dostal až díky filmu) rozhodně doporučuji.

Komentáře (5)
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 1378