Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Milý deníčku!

V naší Straně to vře. Jak víš, nedávno proběhl náš sněm, a ten, snad spolu s jarním počasím, vyvolal u mnohých spoluúdů stav dosud nepoznané myšlenkové březosti.

Dnes jsem obdržel zápis ze sněmu, z něhož jsem seznal, že tito březí jedinci se v jeho průběhu vybili způsobem ještě pronikavějším, než jsem se doposud domníval.

Kupříkladu jeden ze tří našich předsedů oznámil, že hlavním úkolem pražského místního sdružení, do něhož, mám obavu, rovněž náležím, je "kooptovat členy ze vzdáleného okolí". Co znamená vzdálené okolí, nevysvětlil (nestraník by téměř soudil, že jde o oxymoron), a už vůbec ne, co je kooptace: představuji si něco jako "All your base are belong to us". Dovol mi, deníčku, věnovat kooptovaným dva řádky ticha a příslib, že osobně je budu kooptovat, když už je to stranický úkol, nanejvýš ohleduplně a pokud možno bez bolesti…

Náš tajemník (tedy nikoli "sekr.-taj.", nýbrž jiná osoba, která patří k úzké podmnožině relativně příčetnějších údů Strany) se zase napřel do medií a do způsobu, jak referují o našich úspěších, dovodiv, že základními dvěma polohami ve zpravodajství o Straně jsou "agrese" a "mlčení". Myslím, deníčku, že pan tajemník je nenapravitelný optimista.

Zlatým hřebem byl ovšem projev dalšího z předsedů. Ten případně ocitoval pasáž z Lenina a nemilosrdně se opřel do politických subjektů, které s námi šly do krajských voleb (a ty nám, jak známo, hanebně prohrály), děle je bez milosti, právě s odkazem na leninskou thesi, na oportunisty a sektáře. Dovol mi, milý deníčku, poznamenat, že sám pro tyto nešťastníky užívám zcela jiného označení, a vystačím si při tom s domácími, nepřevzatými termíny (jeden z nich je dokonce jednoslabičný).

Prostor tohoto minifeuilletonu nestačí, abych zachytil posněmovní vření v celém jeho bohatství, proto jen telegraficky:

– Zřídili jsme funkci tiskového mluvčího, tisk, který se o něj bude zajímat, bohužel zatím ne.

– Pracuje se na návrhu stranického loga. Předložené grafické varianty vycházejí z toho, že symbolem Strany by měla být želva. To se mi příliš nelíbí, želva odnepaměti symbolisuje zásadu festina lente. Symbolem vytrvalosti a konservativních hodnot v tom smyslu, v jakém je naše Strana vyznává, je jiné zvíře: vůl.

– Vše nasvědčuje tomu, že se opět budeme vymezovat, respektive, smím-li to tak nazvat, převymezovat. Poté, co jsme se řadu let vymezovali vůči KSČM, a to tak dlouho, že zatímco ona dosáhla 15% preferencí, my jsme klesli pod 0,05 %, nově budeme vymezeni protievropsky, což maskujeme thesí, že nejsme proti EU, pouze proti eurofederalismu. Myslím, deníčku, že pokud své nové vymezení pojmeme stejně vášnivě, jako to předchozí, můžeme očekávat, že se staneme první politickou stranou v dějinách lidstva, jejíž volební preference klesnou pod nulu.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1239

Že v souvislosti se soudním projednáváním smrti Kočky juniora vyjdou na povrch věci přezajímavé, jsem očekával, ale sdělení TV Prima, že se na základě rozboru DNA měl potvrdit podíl Kočky na smrti konkurenčního mafiánského bosse Františka Mrázka (přesně tak, jak se o tom hypothetisovalo v tzv. Kubiceho zprávě), je přece jen docela silná káva. Uvážíme-li, že zatímco Mrázek byl pokladničkou pro vysoce postavené politiky ODS, Kočkova mafie je stejným způsobem napojena na ČSSD, budu muset navrhnout své Straně, aby, pokud to myslí vážně se vstupem do vysoké politiky, co nejdříve vypsala výběrové řízení na stranickou mafii, neboť v české politice se zdá být strana bez vlastního mafiána beznadějně "vyoutovaná".

3 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1566

Po určitém hluchém období zaujal v cyklu Portréty, vysílaném Českým rozhlasem 6, třídílný seriál věnovaný Gustávu Husákovi (1. díl, 2. díl, 3. díl), muži, který – spolu s Vasilem Biľakem – dal tvář dvaceti letům československé normalisace.

Přidat komentář
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 1385

Z visitky designovaného "úřednického" premiéra vyplynulo, že Jan Fischer byl v letech 1980–89 členem KSČ; inu, zřejmě kariérní statistik, u těch to nevadí…

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1232

Na mediální kampani provázející pád Topolánkovy vlády mne zaujala v prvé řadě její hysteričnost. Na jedné straně je to logický důsledek sblížení – nebo spíš barteru – mezi "topolánkovci" v ODS a silami Pravdy a Lásky, které úspěšně pracovaly s emocemi již v případě řady předchozích mobilisačních kampaní (Děkujeme, odejděte!, Impuls '99, televisní krise 2000–1…), na druhé straně dochází k bezprecedentnímu znečitelnění politické scény. Polarit je už tolik, že se stává nemožným je sledovat a jednotlivé aktéry podle nich klasifikovat: máme pravici a levici (byť ta se, ve své zelené části, úspěšně maskuje jako pravicová strana), máme síly proruské a protiruské, proevropské a protievropské, proamerické a protiamerické, a konečně prokatholické a protikatholické. Každá kombinace je přitom možná a myslitelná a obvykle též zastoupená v parlamentu. Zapomeňme na jednoduchou tripartici socialismus, konservativismus a liberalismus, něco tak transparentního se v Česku nenosí.

Vláda Mirka Topolánka přitom jen potvrdila platnost starého úsloví, že s čím kdo zachází, tím i schází: stála na přeběhlících a rukou přeběhlíků padla. Jaký smysl to ale mělo za situace, kdy 101 hlasů pro nedůvěru vládě nelze nijak rozumně a politicky konsistentně transformovat na 101 hlasů pro důvěru vládě jiné, to se lze domýšlet jen stěží. Jisté je pouze to, že v české politice roku 2009 není jistého vůbec nic, a některé kousky politických žonglérů jsou vpravdě udivující, jako naposledy požadavek ČSSD, aby z vlády v demisi odešel ministr Langer – jak by se taková "demise na druhou" měla uskutečnit, není jasné, z možných způsobů, jak toho ústavně konformním způsobem docílit, mne napadá snad jen harakiri.

3 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1481