Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Česká politická scéna nestaví před konservativního voliče v podobě voleb do Evropského parlamentu právě jednoduchý úkol. Po vyloučení socialistů a liberálů všech orientací a zbarvení zbývá na výběr jen velmi málo možností.

Zatím jsem spíš nakloněn variantě k volbám nejít, avšak pokud tak přesto učiním, dostane můj hlas č. 27 – Koruna česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska). Vadí mi sice její protievropské zaměření (preferoval bych myšlenku společného evropského císařství), nelíbí se mi její účelové úlitby osvícenské deviaci parlamentní monarchie – monarchie má být absolutistická! – a upřímně řečeno, fotografie kandidátů na její volební stránce svádějí k otázce, nedošlo-li k omylu a nebyl místo kandidátky do eurovoleb publikován seznam pacientů uprchlých z psychiatrické léčebny, avšak za situace, kdy optimální volba, Konservativní strana, k disposici není, neexistuje zřejmě jiná alternativa.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1423

Tak nevím, ale občas opravdu není snadné českým novinářům porozumět. ČTK napsala:

Vláda nebude moci souhlasit s převodem pravomocí na evropskou úroveň, pokud k tomu nebude mít souhlas parlamentu. Prezident Václav Klaus nebude shodu nad vázaným mandátem pro vládu blokovat, novelu jednacího řádu sněmovny, která ho zavádí, ale nepodepíše.

Vy tomu rozumíte?

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1488

Bohumil Doležal píše:

Je pozoruhodné, i když nesnadno vysvětlitelné, že preference stran ve vztahu k volbám do Evropského parlamentu se výrazně liší od preferencí "všeobecně". Náskok ČSSD byl už před pár týdny výrazně menší než v průzkumech veřejného mínění, které se k volbám do EP nevztahovaly, a podle nejnovějšího průzkumu CVVM dokonce ODS s obrovským náskokem vede (36,5 ku 28%). Průzkum jinak vypadá věrohodně (pětiprocentní hranici by překročily všechny parlamentní strany, i když lidovci a zelení jen těsně, z neparlamentních by nejlépe dopadla Suverenita europoslankyně Bobošíkové, ovšem s pouhými 2%. Problém může být v tom, že vychází 40% voličská účast, což je, řekl bych, velmi nadsazené. V tak veliký náskok ODS nevěřím, ale přesto: lidé by zřejmě chtěli, aby jim doma vládli Paroubkovi socialisté (budou rozdávat) a v Bruselu je reprezentovala Topolánkova ODS (Topolánek jim přece jen připadá víc salonfähig). Česká společnost je v pozoruhodně schizofrenním rozpoložení: bylo by dobré se rozhodnout pro jedny nebo pro druhé.

Je to mírně jinak: lidé chtějí, aby jim doma vládl (rozdávající) Paroubek a Evropskou unii "bral u huby", resp. vydíral Topolánek.

Zdá se, že cosi jako idea loyality a sdílených hodnot nadnárodního celku není v této zemi ani v 21. století domovem…

2 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2168

České národní zájmy: nacionalisté o nich hovoří neustále, umírnění většinou jen při svátečních příležitostech, kupř. kladouce věnce k hrobům uctívaných národních velikánů. Co to ale přesně znamená? Přesněji – které principy a these jsou natolik spjaty s českým národem, že lze hovořit o celonárodní a nezpochybnitelné identifikaci, a bez nichž by tento národ nebyl tím, čím je?

Mám za to, že základním takovým principem je to, co se většinou označuje jako požadavek neměnnosti poválečných poměrů. Ačkoli se najdou i v tomto ohledu disidenti, většina Čechů se dnes není ochotna smířit s představou, že by stát vrátil sudetským Němcům konfiskovaný majetek, udělil jim české občanství, omluvil se za útrapy "odsunu" a postavil před soud dosud žijící viníky poválečného násilí. Po osnovateli toho všeho, který by byl podle zásad jakéhokoli civilisovaného státu pokládán za válečného zločince, jsou v České republice pojmenována náměstí, ulice, školy, v každém větším městě stojí jeho socha a aby nebylo pochyb, že jde o postavu kladnou, byl mu vzdán hold i vlastním osobním zákonem.

Jestliže se dnes průměrného Čecha zeptáme, čím se sudetský Němec provinil, že bylo na místě zbavit jej veškerého majetku, odpoví, že tím, že byl Němec. Ptám se: Neřekl kdysi jistý Miroslav Sládek něco velmi podobného o Cikánech?

Tím však české národní zájmy nekončí. Možná to bude pro někoho překvapivé, ale Češi nejsou ochotni revidovat ani bezpráví let 1945–48. Dodnes platí nestoudný lex Schwarzenberg, dodnes je respektován názor Ústavního soudu, podle něhož se nelze domáhat určovací žalobou navrácení majetku zabraného bez právního důvodu před únorem 1948, a průmyslový majetek odebraný vlastníkům v tomto období na základě Benešových dekretů, místo aby jim byl s omluvou vrácen, byl vložen do kuponové privatisace, s cílem získat obyvatelstvo pro domněle "pravicovou" politiku ("Vaše kuponová knížka volí pravici!" – vzpomínáte?). Toto období, ve skutečnosti nejtěžší bezpráví, je oficiálně vydáváno za demokracii, a politici, využivše komunistického zvyku slavit jako počátek své nadvlády 25. únor 1948, vyvolali v obyvatelstvu mylnou, avšak politicky velmi užitečnou představu, že k převzetí moci komunisty došlo skutečně až tři roky po válce.

A konečně, za součást českého národního zájmu se pokládá i these, že majetkové restituce lze omezit na osoby, které mají dnes – podle dnešního práva – české občanství. Cizáky tu nechceme, ani emigranty: vždyť zatímco my jsme trpěli "pod bolševikem", oni si venku "nahrabali". Krádež na Nečechu není zločinem.

To jsou tedy tři úhelné kameny, na nichž spočívá myšlení tohoto národa na počátku 21. století; jejich společným jmenovatelem je přesvědčení, že co se jednou ukradlo, může a smí zůstat ukradeno.

Tak si říkám: nebylo by na čase změnit státní znak, a místo lva tam umístit daleko pertinentnější symbol – totiž straku?

PS: Když jsem se o tomto komentáři zmínil Čestmíru Hofhanzlovi, jen sarkasticky poznamenal, že v úvahu by přicházelo i daleko větší zvíře. No, vážně nevím, které měl na mysli…

4 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2385

Výhody svého operačního systému člověk nejvíc ocení ve chvíli, kdy pospíchá a potřebuje vyřešit nějaký banální, ale ne zcela triviální úkol. Například má adresář na disku plný fotografií z digitálního aparátu, které by chtěl donést do minilabu, aby se daly použít jako důkaz u soudu, a potřeboval by na každou fotografii umístit údaj o přesné době pořízení. Udělat to ručně např. pomocí šablony v GIMPu nebo Photoshopu je při větším počtu snímků velmi pracné, to nepřichází v úvahu. Lze se poohlédnout po utilitě, která to umí, ale ta bude jistě shareware a/nebo nijak bohatá na možnosti nastavení. Anebo mohu použít prostředky, které ve svém Linuxu standardně mám, konkrétně balík ImageMagick. Za pár minut je odladěno, na celou práci postačí jediný příkazový řádek:

for infile in *.jpg; do tmstamp=$(identify -verbose $infile | grep 'exif:DateTimeOriginal:' | sed -e 's/^.*: \(....\):\(..\):\(..\) \(..\):\(..\):\(..\)/\3.\2.\1 \4:\5:\6/'); convert -fill black -draw 'rectangle 52,52,1110,178' -pointsize 72 -font /usr/share/fonts/matrix/Dotmatrx.ttf -fill orange -draw "text 80,146 '$tmstamp'" $infile $infile; done

Výsledek vypadá takto. A v ušetřeném čase se můžu třeba podívat na televisi, dávají Někdo to rád horké. Ovšemže stylově, z příkazového řádku:

mplayer dvb://CT2 -stereo 2
3 komentáře
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 2811