Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Ve věku nedožitých 42 let zemřela v Německu herečka a režisérka Dana Vávrová, jež se stala pro jednu celou generaci mladých mužů této země první filmovou láskou – a pro některé asi i první pin-up girl – když ztvárnila nezapomenutelným způsobem roli Leontýnky v dětském hudebním filmu Oldřicha Lipského a Zdeňka Svěráka s hudbou Jaroslava Uhlíře Ať žijí duchové (1977).

Je to zvláštní: zatímco na desítky jiných dětských filmů té doby jsme rychle a rádi zapomněli, Leontýnku [stejně jako Pány kluky (1975), Twainova Toma Sawyera mistrně přeneseného do českých reálií, s nenapodobitelnou tetičkou Ivy Janžurové] si budeme pamatovat navždy a bude nám po ní i po třiceti letech smutno.

Přidat komentář
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 1681

Sobotním večerem na ČT2 připomněla Česká televise osmdesáté narozeniny Věry Chytilové, filmové režisérky, která prvně zazářila již v polovině 60. let během tzv. nové vlny české kinematografie, ale která, na rozdíl od většiny svých stejně talentovaných kolegů, dokázala svou sveřepostí a svéhlavostí prosadit maximum možného i během normalisace. Její tehdejší filmy patřily ke špičce toho, co bylo možno na československých plátnech a televisních obrazovkách spatřit: pokud Chytilová vůbec kdy šla s režimem na kompromis, na výsledném produktu to jakoby zázrakem nebylo poznat.

Pamatuji si všechny její normalisační filmy, počínaje Hrou o jablko (1978), kde Chytilová dokázala s páralovskou syrovostí vykreslit prázdnotu a faleš života v komunismu, přes podobně laděné Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983) až po film Šašek a královna (1988), jenž byl, aspoň pro nás, kteří jsme v režimu žili – a měli ho po krk – předzvěstí nové doby.

Proč režisérka po Listopadu svůj úspěch již nezopakovala? Patrně proto, že nehodlala slevit ze svých názorů ani tváří v tvář postkomunismu a jeho cliché. Film Dědictví aneb kurvahošigutntag (1993), který u kritiky a zčásti i u diváků propadl, není, jak by se mohl jevit, příběhem zbohatlého prosťáčka, ale brutálním, nekašírovaným pohledem na to, co z Čechů a z jejich společnosti udělalo 20 let normalisace.

Po jeho natočení přišla pro Chytilovou další pausa, skoro stejně dlouhá jako ta z počátku 70. let, a novější snímky se vrcholům její tvorby, jaké představují např. Sedmikrásky (1966), již nepřiblížily.

1 komentář
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 1583

Vzhledem k české posedlosti tím, co "o nás řekne svět", postuji, aniž bych komentoval, link na článek v Das Parlament o úspěších českého předsednictví.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1642

Můj milý stranický deníčku!

Usedám dnes k tobě pohnut, neboť jsem obdržel zápis z druhé schůze našeho městského sdružení, jehož jsem se ke své lítosti opět nemohl zúčastnit. Zápis je důvěrným stranickým dokumentem, takže o ten se s tebou rozdělit nemohu, ale snad neuškodí, pokud zveřejním brilantní stranický koncepční materiál, který byl – bohužel jako anonymní, byť svou kvalitou naznačuje, že jde o dílo některého z předsedů (viz dále) – k e-mailu připojen a který svou úrovní dává vzpomenout intelektuálních výkonů JaroSlava Krátkého.

Jak jsem naznal ze zápisu i z dalších průvodních dokumentů, v naší Straně zuří nyní cosi jako boj o moc. To, že máme tři předsedy a dva tajemníky (z nichž jeden je zároveň pretendentem na funkci sekretáře, což, milý deníčku, není totéž jako tajemník, ale tato osoba se opravdu tituluje jako "sekr. a taj."!), bych ani nekomentoval, ale nemohu skrýt své rozpaky nad tím, že Strana je organisačně rozčleněna podle územního klíče, jenž připomíná slavnou Borgesovu taxonomii. Nu, posuď sám, deníčku:

01. Praha 9
02. Praha 1–8
03. Praha 5 – Zlíchov
04. Praha 5
05. Ústí nad Labem
06. Písek
07. Hronov
08. Hradec Králové
09. Ml. Boleslav – Kostomlaty (není zřejmé, jde-li o Kostomlaty pod Milešovkou nebo Kostomlaty nad Labem, možná je řeč o Ml. Boleslavi – Kosmonosích; tam sídlí psychiatrická léčebna a tudíž šance, že se tam vyskytne některý z našich členů, je zvýšená)
010. Turnov
011. Č. Budějovice
012. Brno
013. Dvůr Králové
014. Plzeň
015. Branišovice

Tak tedy nevím – jsem divný já anebo je něco zvláštního na naší Straně? Ale hlavně, že nebydlím na Zlíchově, to bych musel stranické příspěvky platit třikrát!

7 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1210

Parádní úlovek se povedl redaktorce iHned.cz Petře Benešové, která vyzpovídala šéfku pražské organisace KSČM a známou protagonistku stalinistického křídla strany Martu Semelovou, civilním povoláním učitelku základní školy.

Osobité představy této pedagožky o správné výuce dějepisu zahrnují například názor, že školy by si na besedy neměly zvát pamětníky, protože jinak hrozí, že výuka bude neobjektivní a jednostranná; pamětníky nejsou překvapivě mínění např. bývalí členové Lidových milicí, nýbrž političtí vězňové. "Děti nemají vidět ani dokumentární filmy o době komunismu," prohlásila v rozhovoru dále Semelová.

Ačkoli jsem mnohokrát zdůrazňoval, že nesouhlasím se zákazem KSČM, neskrývám, že v určitých chvílích si nejsem správností svého názoru tak docela jist…

5 komentářů
Kategorie: Školství
Počet zobrazení: 2105