Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Zvyk lhát o vlastních dějinách je patrně stejně starý jako lidstvo samo: moderní doba poskytuje falsifikátorům pouze nové, účinnější nástroje.

Režisér ruského filmu Адмиралъ (2008) – tvrdý znak na konci slova je reminiscencí na předrevoluční orthografii – Андрей Кравчук se ani netajil tím, že se ve filmu nesnažil o historickou věrnost, ale titulního hrdinu, jímž není nikdo jiný než admirál Александр Васильевич Колчак, do značné míry idealisoval a spíš než reprodukovat dějiny se pokusil vyprávět milostný příběh.

Idealisace hlavní postavy dosahuje rozměrů skutečně pozoruhodných: hlavní hrdina, který nikoli náhodou visuálně i svým projevem připomíná ruského premiéra (nebo už by bylo přesnější napsat diktátora?) Путина, byl podle dochovaných svědectví sice schopným námořním důstojníkem, ale boji na souši nerozuměl a v politice byl vyloženě naivní, příliš nepraktický a idealistický; ve filmu ovšem dorůstá nadživotní, monumentální velikosti. Scény z úvodu snímku, kde se Колчак sám postaví k lodnímu dělu a těžce jím poškodí mnohem lépe vyzbrojený (a opancéřovaný) německý křižník, a poté jej vláká do minového pole, jehož nástrahám jeho vlastní loď – s pomocí vroucí modlitby všech na palubě k pravoslavnému Bohu – unikne, nesou rysy nelomené, ryze ruské hagiografie.

Slabému scénáři příliš nepomohly ani herecké výkony. Константин Хабенский v titulní roli je ještě snesitelný, avšak jeho milenka a pozdější "občanská" manželka, Анна Тимирёва, kterou ztvárnila Елизавета Боярская, působí přes nepopiratelný půvab představitelky toporně a nevěrohodně. Výjimku v herecké šedi představuje admirálova první žena Софья a v této roli velmi dobrá Анна Ковальчук, známá ze seriálu Мастер и Маргарита (2005) režiséra Бортко (o němž jsme na tomto blogu zatím nepsali, ale určitě to napravíme).

Co film s rozpočtem cca 20 milionů dolarů a čtyřmi roky výroby zčásti zachraňuje, je vynikající kamera a střídmé, věrohodné zvláštní efekty. Před visuální stránkou snímku bledne nejeden hollywoodský titul, záběry sibiřské přírody, scény z petrohradských ulic i námořní bitva jsou zpracovány velkolepě, zároveň realisticky a s ruským poetismem. To je také jediný důvod, proč snímek přes svou průměrnost stojí za zhlédnutí a proč se u něj divák nebude nudit.

A co je důvodem, že se Адмиралъ nikdy nedostane do českých kin? To je prosté: ačkoli československým legiím není ve filmu věnován příliš velký prostor, několik zmínek přesto dokáže legionáře vykreslit – patrně značně realisticky – jako proradné šmelináře. Samotná zrada je připsána, historicky věrně, francouzskému generálu Maurici Janinovi, který legiím velel: a to je další diskrepance s oficiální českou historiografií – tam je tato postava upozaděna a jako vrchní velitelé legií vystupují Masaryk se Štefánikem.

Podle některých svědectví se měl Колчак před smrtí vyjádřit na adresu věrolomných Čechoslováků, kteří jej vydali bolševikům, výrazem "чехособаки". Netěšte se: to ve filmu není, admirálova poprava je vylíčena bezmála jako vznešený obřad a jeho posledními slovy je požehnání synovi do vzdálené Paříže.

9 komentářů
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 2297

Nesmírně mne pobavilo umělecké dílo Davida Černého, kterým to "osladil Evropě" v uměleckém provedení. To, že zahraniční autoři jsou smyšlení, je zřejmé už z námětů. Těžko si představit, že by si např. některý Němec troufl vypodobnit svou zemi s hákovým křížem v podobě dálnic.

Zda věc skončí omluvou vládě anebo bude následovat omluva celoevropská, není ještě jasné. Osobně mi však vadí, že stejně jako si Černý zavtipkoval na adresu ostatních evropských států, nepřistoupil k České republice. Napadá mě hned řada možností: území republiky připoutané k podkladu bytelným řetězem, prázdné místo s cedulí "Zde byla České republika, ale někdo ji ukradl", polorozpadlá budova s červeným neonovým srdcem na střeše, dveře s nápisem "Zimmer frei", taxík s řidičem v škrabošce a s bambitkou anebo, pokud bychom se měli přidržet ducha, v němž umělec ztvárnil Německo, papundeklová mapa republiky podlepená Benešovými dekrety.

Aktualisováno.
Zatím protestují Bulhaři. Kdo bude další?

Aktualisováno.
Slováci.

Aktualisováno.
Slováci se prý spokojí s omluvou, Bulhaři trvají na demontáži. Česká strana zatím pracuje na "technickém řešení" – jak tipuji Černého, předpokládal bych, že namísto tureckých záchodů budou do plastiky instalovány běžné mísy.

Aktualisováno.
Bulharsko zakryto černým florem.

Aktualisováno.
Diplomatická přestřelka se přiostřuje. Z Bulharska přišla tato vkusná reakce.

11 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2029

Z kategorie obzvlášť sofistikovaného humoru je článek na idnes.cz, v němž novináři s pomocí "odborných" poradkyň hodnotí úroveň, jak někteří čeští politici zvládají projevy v cizím jazyce.

Text zaujme už titulkem, jehož tvůrce zjevně žije v zajetí dogmatu, že tvary 3. osoby plurálu na -í a -jí jsou navzájem záměnné. Z hodnocení doporučuji zvlášť odu na angličtinu Václava Klause, který má být dokonce lepší než "těžkopádně artikulující" americký moderátor, a zdařilou parodii na francouzský jazyk z úst eurokomisaře Špidly.

Pro srovnání: takto hovoří francouzsky Tony Blair (snad trochu školská, ale francouzština) a takto mluvil anglicky Valéry Giscard d'Estaing.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1423

Kostničtí zpravodajové hlásí, že – rozdílně od svého historického vzoru – Mistr Ignác vulgo Cinik upálen nebude, a dokonce koncil přikročí k přísnému potrestání těch, kteří jej šikanovali: hlavní viník Vrba má být napomenut.

Což přirozeně neznamená, že by zároveň nebyl potrestán Cinik, jemuž má být po dobu jednoho roku omezena řada uživatelských práv – ano, tak "arbitráže" na české Wikipedii fungují, nejde v nich o řešení sporu, ale o potrestání co největšího počtu editorů; čím víc trestů, tím větší domnělý prospěch pro blaho projektu: dobrovolníci-editoři jsou zřejmě masochisty a projektu se účastní jen proto, aby mohli být neustále poučováni, napomínáni a trestáni.

Že je produkt tohoto projektu výsměchem všem moderním představám o encyklopedii? To neříkejte, mohli byste být sami arbitrážně potrestáni, tak jako se to stalo autorovi těchto řádků, jemuž bylo v jedné z předchozích arbitrážních frašek zakázáno českou Wikipedii a její správce kritisovat, a to doživotně, nejen na Wikipedii, ale kdekoli na Internetu i mimo něj.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1425

Dosud zřejmě nejotevřenější rozhovor poskytl serveru aktualne.cz Miloslav kardinál Vlk.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1923