Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Je smutné vidět, když se kdysi úspěšný a talentovaný filmový tvůrce po delší odmlce pokusí o comeback, a výsledkem je trapnost a totální blamáž. Smutné to bylo u Jana Němce, Vojtěcha Jasného, Jiřího Menzela a nejinak je tomu u Juraje Herze, jehož Habermannův mlýn (2010) nemohu nazvat jinak než propadák ani při vší úctě k Herzovým, dnes již bezmála kultovním, snímkům Spalovač mrtvol (1969) a Petrolejové lampy (1971), jakož i několika dalším, v šedi 70. let jednoznačně nadprůměrným a tupému normalisačnímu milieu se vymykajícím filmům.

V Habermannově mlýně je nepovedené a/nebo nedotažené a odbyté prakticky všechno, od scenáře přes herecké výkony po režii a kameru. Co uráží patrně nejvíc, jsou do očí bijící faktografické nepřesnosti ve scenáři. Jen jejich prostým výčtem bych mohl svou recensi zaplnit, takže jen namátkou: Proč říká Hans Habermann při Hitlerově projevu v rozhlase, že zase budeme patřit k Německu, když Sudety, s malými výjimkami, k Německu nikdy nepatřily? Jak může prostý sturmbannführer (tedy major) nařídit represalii, při níž je bez soudu popraveno deset náhodně vybraných Čechů, nota bene v Sudetech, ne v Protektorátu? Jak mohla jít manželka ethnického Němce Habermanna, poloviční Židovka, a jeho dcera, Židovka z jedné čtvrtiny, jen tak, mir-nichts-dir-nichts, do transportu? Atd. atd. atd.

Příběh Augusta Habermanna, sudetoněmeckého Mirka Dušína, kromě toho, že je prost věrohodnosti historické, není příliš pravděpodobný ani psychologicky. Cílem bylo ukázat, že obětí poválečného násilí se mohli stát i ti Němci, kteří byli proti Hitlerovi, a také Židé (Jana Habermann s dcerou jdou do odsunu okamžitě po návratu z koncentračního tábora), ale filmové prostředky zvolené k tomuto účelu nebyly vůbec šťastné, a dojem barvotisku a čítankovosti převáží i v tomto ohledu.

To nejzákladnější mravní dilema Herzův film pomíjí, totiž otázku, zda je – ethicky, nikoli právně – přípustné trestat podporu fanatické ideologie stejně jako skutečné zločiny: byl-li Habermann antifašistou, stalo se mu bezpráví, ale o tom mezi většinou Čechů sporu není. Sporné je, zda je morálně ospravedlnitelné vyhnání a okradení těch Němců, kteří Hitlera obdivovali a nacistické ideologii propadli. Jenže na tu – zoufale průměrný a režiserovu filmografii možná až nedůstojně uzavírající – Habermannův mlýn neodpověděl.

40 komentářů
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 6953

V článku Těžká volba jsem vyslovil názor, že nový ministr životního prostředí Chalupa bude muset proplout mezi Skyllou a Charybdou a uspokojit jak veřejnost, která si přeje Libora Michálka zpět ve funkci, z níž byl odvolán, tak spolustraníky, požadující Michálkovo exemplární potrestání.

A máme tu první výsledek: podle Chalupy Michálek – takticky nejmenovaný – manažersky naprosto selhal.

Stranická veřejnost je jistě uklidněna, jen je otázkou, zda její hlasy ve volbách budou postačovat. Pro mnohé, mne v to včítaje, je totiž takto jednající strana absolutně nevolitelná.

2 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2527

Věra Tydlitátová opravila (nebo nechala opravit) své kouzelné počitadlo, takže hlasovat nyní mohou jen registrovaní čtenáři jejího blogu, resp. tento fakt není nadále před čtenáři zatajován. Link/tlačítko pro registraci? Chybí – snad aby té demokracie nebylo příliš moc najednou.

Aktualisováno.
Opatření se osvědčilo: zatím všechny články v tomto novém systému mají průměrnou známku 10,00. Blahopřejeme!

21 komentářů
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 4257

Die schönste Jungfrau sitzet
Dort oben wunderbar
Ihr gold’nes Geschmeide blitzet,
Sie kämmt ihr gold’nes Haar.


Když se tento čtvrtek nedaleko od skály Lorelei na Rýně potopila loď s dvěma a půl tisíci tunami kyseliny sírové, téměř každému se vybavila legenda o krásné pěvkyni, jež, sedíc při západu slunce vysoko na skále a rozčesávajíc si vlasy zlatým hřebenem, svým okouzlujícím zpěvem narušovala bezpečnost a plynulost lodní dopravy na přilehlém toku.

Miroslav Macek známou Heineho báseň Lorelei přeložil, já jsem si vzpomněl hlavně na to, jak jsem se kdysi, před nějakými pětadvaceti lety, docela náhodou dostal k Heineho sbírce básní Buch der Lieder a co to pro mě znamenalo.

Do té doby jsem byl vychováván v představě, systematicky budované komunistickou propagandou, že Němci jsou zaostalým, agresivním národem, který nebude nikdy s to dosáhnout kulturní a vůbec civilisační vyspělosti nás, Slovanů, a jehož příslušníci se mezi sebou dorozumívají nepěkným, nelibozvučným, chrochtavým a primitivním jazykem, jenž se sice na školách jaksi z povinnosti vyučoval, ale jen proto, aby se s námi ti troglodyti, nejkrásnějšího a nejsložitějšího jazyka světa nemocní, byli vůbec schopni domluvit.

Tuto představu posilovaly televisní pořady typu Ein Kessel Buntes nebo němčinu neuměle napodobující zpěv Karla Gotta, a samozřejmě celá serie Krkonošských pohádek pro dospělé, různých Němých barikád, Atentátů a Vyšších principů, které – s různou mírou věrohodnosti a umělecké hodnoty – obraz Němce jaké méněcenného primitiva v Češích celá desetiletí utvrzovaly.

Buch der Lieder byl obstojný šok, a moje gymnasiální průpravou implantované představy o velikosti Tyla, Nerudy nebo Hálka vzaly rychle za své, jelikož jsem, konfrontován s brutální realitou, pochopil, že česká literatura 19. století měla jediného básníka, který se kvalitou té německé aspoň přibližoval, totiž Máchu.

I sám Heine si s nacionalismem užil své, a totéž platí o jeho díle. Protože byl Žid, nacisté jeho dílo zčásti proskribovali, zčásti vydávali za lidovou poesii – to ostatně znají i Češi, jejichž národní klenot, Prodaná nevěsta, měl po několik desítek let libreto, které se napsalo samo, protože libretista, Karel Sabina, byl pasován na zrádce národa.

Lorelei je mi tedy upomínkou, jak hluboce se člověk může mýlit, jestliže místo kritického myšlení a studia authentických pramenů dá na to, co ho učili ve škole a co mu ukazovali v televisi.

22 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4449

Milý konzervativní deníčku,
stranická kariéra volá, a dnes proto poprvé budu v tobě ke své Straně maximálně vstřícný a budu se snažit přizpůsobit se plně jejímu niveau, tak abych si zbytečně neuzavíral cestu vzhůru (když dolů už to jaksi nejde). Změněné ortografie sis jistě povšiml: ano, skutečný konzervativec nadšeně vítá kdejaký výstřelek jazykových teroristů z ÚJČ a píše tak, jak pokrok velí. Dnes konzervativní, za krátký čas konzervatývní: piš, jak slyšíš – tedy, pokud ještě psát budeš umět.

Nový kurz je tedy nastaven, a teď jen, o čem psát, když naše Strana upadla do zimního spánku, ze kterého se dřív než před příštími volbami zřejmě neprobere. Musím chválit, to je jasné, ale co, když Strana vůbec, ale vůbec nic nedělá?

Naštěstí je tu aspoň tisková zpráva ze 6. ledna, jíž jsme se vyjádřili k současné vnitropolitické situaci, zejména pak k problému korupce.

Zapudiv vzpomínku na tisící třístou prvou důraznou výzvu Čínské lidové republiky Tajwanu, pokusím se o žánr obdivného rozboru.

Všimni si, deníčku, už té znamenité formy! Text je přehledně členěn do odstavců, věty jsou odděleny interpunkčními znaménky, jednotlivé myšlenky na sebe navazují s plynulostí, jež svědčí o neobyčejné inteligenci autorově.

Obzvláště šťastnou volbou bylo formulovat tiskovou zprávu v podobě výzvy stranám vládní koalice: nejsme přeci nějací populisté, abychom se obraceli k voličům (stejně žádné nemáme), nýbrž jako loajální petenti oslovujeme svou suplikou volené nositele státní moci, a to s rázností a grácií, která prostě vyráží dech!

Korunou díla je závěrečných pět bodů. Stranický myslitel tu brilantně shrnul vše do útvaru, který upomíná na čtyři pražské artikuly, a znamenitost jeho obsahu je ještě podtržena vpravdě neotřelým nápadem požadavky očíslovat vzestupnou řadou arabských číslic.

A co teprve ta obsahová originalita, deníčku! Protikorupční tématiku do školních kurikul! Zákony eliminující možnost vzniku korupčního prostředí! Bravo, bravo! Pokud oslovené strany vládní koalice naší výzvy neuposlechnou, jistě zle skončí!

Mám pokračovat, nebo myslíš, že jsem svou povinnost straníka už splnil?

3 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1774