Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

V článku Těžká volba jsem vyslovil názor, že nový ministr životního prostředí Chalupa bude muset proplout mezi Skyllou a Charybdou a uspokojit jak veřejnost, která si přeje Libora Michálka zpět ve funkci, z níž byl odvolán, tak spolustraníky, požadující Michálkovo exemplární potrestání.

A máme tu první výsledek: podle Chalupy Michálek – takticky nejmenovaný – manažersky naprosto selhal.

Stranická veřejnost je jistě uklidněna, jen je otázkou, zda její hlasy ve volbách budou postačovat. Pro mnohé, mne v to včítaje, je totiž takto jednající strana absolutně nevolitelná.

2 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2153

Věra Tydlitátová opravila (nebo nechala opravit) své kouzelné počitadlo, takže hlasovat nyní mohou jen registrovaní čtenáři jejího blogu, resp. tento fakt není nadále před čtenáři zatajován. Link/tlačítko pro registraci? Chybí – snad aby té demokracie nebylo příliš moc najednou.

Aktualisováno.
Opatření se osvědčilo: zatím všechny články v tomto novém systému mají průměrnou známku 10,00. Blahopřejeme!

21 komentářů
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 3673

Die schönste Jungfrau sitzet
Dort oben wunderbar
Ihr gold’nes Geschmeide blitzet,
Sie kämmt ihr gold’nes Haar.


Když se tento čtvrtek nedaleko od skály Lorelei na Rýně potopila loď s dvěma a půl tisíci tunami kyseliny sírové, téměř každému se vybavila legenda o krásné pěvkyni, jež, sedíc při západu slunce vysoko na skále a rozčesávajíc si vlasy zlatým hřebenem, svým okouzlujícím zpěvem narušovala bezpečnost a plynulost lodní dopravy na přilehlém toku.

Miroslav Macek známou Heineho báseň Lorelei přeložil, já jsem si vzpomněl hlavně na to, jak jsem se kdysi, před nějakými pětadvaceti lety, docela náhodou dostal k Heineho sbírce básní Buch der Lieder a co to pro mě znamenalo.

Do té doby jsem byl vychováván v představě, systematicky budované komunistickou propagandou, že Němci jsou zaostalým, agresivním národem, který nebude nikdy s to dosáhnout kulturní a vůbec civilisační vyspělosti nás, Slovanů, a jehož příslušníci se mezi sebou dorozumívají nepěkným, nelibozvučným, chrochtavým a primitivním jazykem, jenž se sice na školách jaksi z povinnosti vyučoval, ale jen proto, aby se s námi ti troglodyti, nejkrásnějšího a nejsložitějšího jazyka světa nemocní, byli vůbec schopni domluvit.

Tuto představu posilovaly televisní pořady typu Ein Kessel Buntes nebo němčinu neuměle napodobující zpěv Karla Gotta, a samozřejmě celá serie Krkonošských pohádek pro dospělé, různých Němých barikád, Atentátů a Vyšších principů, které – s různou mírou věrohodnosti a umělecké hodnoty – obraz Němce jaké méněcenného primitiva v Češích celá desetiletí utvrzovaly.

Buch der Lieder byl obstojný šok, a moje gymnasiální průpravou implantované představy o velikosti Tyla, Nerudy nebo Hálka vzaly rychle za své, jelikož jsem, konfrontován s brutální realitou, pochopil, že česká literatura 19. století měla jediného básníka, který se kvalitou té německé aspoň přibližoval, totiž Máchu.

I sám Heine si s nacionalismem užil své, a totéž platí o jeho díle. Protože byl Žid, nacisté jeho dílo zčásti proskribovali, zčásti vydávali za lidovou poesii – to ostatně znají i Češi, jejichž národní klenot, Prodaná nevěsta, měl po několik desítek let libreto, které se napsalo samo, protože libretista, Karel Sabina, byl pasován na zrádce národa.

Lorelei je mi tedy upomínkou, jak hluboce se člověk může mýlit, jestliže místo kritického myšlení a studia authentických pramenů dá na to, co ho učili ve škole a co mu ukazovali v televisi.

22 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3909

Milý konzervativní deníčku,
stranická kariéra volá, a dnes proto poprvé budu v tobě ke své Straně maximálně vstřícný a budu se snažit přizpůsobit se plně jejímu niveau, tak abych si zbytečně neuzavíral cestu vzhůru (když dolů už to jaksi nejde). Změněné ortografie sis jistě povšiml: ano, skutečný konzervativec nadšeně vítá kdejaký výstřelek jazykových teroristů z ÚJČ a píše tak, jak pokrok velí. Dnes konzervativní, za krátký čas konzervatývní: piš, jak slyšíš – tedy, pokud ještě psát budeš umět.

Nový kurz je tedy nastaven, a teď jen, o čem psát, když naše Strana upadla do zimního spánku, ze kterého se dřív než před příštími volbami zřejmě neprobere. Musím chválit, to je jasné, ale co, když Strana vůbec, ale vůbec nic nedělá?

Naštěstí je tu aspoň tisková zpráva ze 6. ledna, jíž jsme se vyjádřili k současné vnitropolitické situaci, zejména pak k problému korupce.

Zapudiv vzpomínku na tisící třístou prvou důraznou výzvu Čínské lidové republiky Tajwanu, pokusím se o žánr obdivného rozboru.

Všimni si, deníčku, už té znamenité formy! Text je přehledně členěn do odstavců, věty jsou odděleny interpunkčními znaménky, jednotlivé myšlenky na sebe navazují s plynulostí, jež svědčí o neobyčejné inteligenci autorově.

Obzvláště šťastnou volbou bylo formulovat tiskovou zprávu v podobě výzvy stranám vládní koalice: nejsme přeci nějací populisté, abychom se obraceli k voličům (stejně žádné nemáme), nýbrž jako loajální petenti oslovujeme svou suplikou volené nositele státní moci, a to s rázností a grácií, která prostě vyráží dech!

Korunou díla je závěrečných pět bodů. Stranický myslitel tu brilantně shrnul vše do útvaru, který upomíná na čtyři pražské artikuly, a znamenitost jeho obsahu je ještě podtržena vpravdě neotřelým nápadem požadavky očíslovat vzestupnou řadou arabských číslic.

A co teprve ta obsahová originalita, deníčku! Protikorupční tématiku do školních kurikul! Zákony eliminující možnost vzniku korupčního prostředí! Bravo, bravo! Pokud oslovené strany vládní koalice naší výzvy neuposlechnou, jistě zle skončí!

Mám pokračovat, nebo myslíš, že jsem svou povinnost straníka už splnil?

3 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1493

S pobavením sleduji první kroky nového ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. Tohoto muže si pamatuji ještě z počátku jeho politické kariéry, kdy působil jako tiskový balamut ODS a mladší podržtaška Václava Klause, a dojem, který ve mně zanechal, byl vskutku nevalný. Je to nicméně už dávno.

Nyní, v nové vládní funkci, jest Chalupovi proplout mezi Scyllou a Charybdou: pokud by vrátil do funkce Libora Michálka, usmířil by si aspoň částečně rozzlobené voliče, ale zároveň by nevyslal dovnitř stranické mafie ten správný signál, jak dokázal zatočit se zrádcem. Vymyslel proto procesní, personální a forensní audit (poslední je dobře známý a na primitivnější z voličů dosud fungující trik jeho strany), po němž bude následovat výběrové řízení, ve kterém, přirozeně, Michálek skončí hluboko v poli poražených. Kolik rozezlených tím skutečně uspokojí, seznáme poté.

Přidat komentář
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2023