Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

V tradičním pojímání je dětství charakterisováno jako období štěstí, blaženosti a bezstarostnosti, poslední připomínka ráje: ne náhodou zobrazují katholíci anděla jako bezpohlavní dítě s lesknoucími se, zlatavými vlasy.

Ve skutečnosti je dětství dobou, kdy je člověk ještě víc zvířetem než lidskou bytostí, kdy dokáže ostře vnímat a toužit, nikoli však přemýšlet a korigovat myslí svoje pudy a svůj egoismus. Proto jsou dětské kolektivy tak barbarsky kruté, proto je tolik nedorozumění mezi dospělými a dětmi, které svou mentální výbavou ještě nedokáží rozpoznat morální zápověď určitých jednání. Jestliže desetiletý chlapec týrá pro své potěšení zvíře, třeba kočku, necítí za to vinu. Můžeme mu dát výprask, ne jej však přinutit, aby pociťoval provinění: to přijde mnohem později, samo. Místo polemiky si, prosím, přečtěte Goldingův román Lord of the Flies: je o tom.

Českému národu bývá vytýkán nedostatek dospělosti, a mnohé v jeho nedávné historii tomu nasvědčuje. Způsob, jakým po získání samostatnosti v r. 1918 Češi naložili s ostatními ethniky, je toho příkladem. Slovákům byla nejprve přislíbena realisace jejich touhy po sebeurčení, a když se na základě těchto slibů přihlásili k myšlence československého státu (a národa), zjistili, že získali – navenek – postavení jen trochu jiných Čechů, uvnitř nového státu pak národa, který je tak zaostalý, že musí být kolonisován.

Ještě hůř na tom byli Němci. S těmi nikdo nediskutoval, těm bylo nadiktováno, čím v Československu budou a po čem smějí legitimně toužit. Nestali se partnerem v soužití, ale předmětem pomsty za domnělé historické křivdy, jejichž existence byla přitom dovozována z již tehdy překonaných, v romantismu tkvících východisek.

Proč to Češi udělali? Protože směli, protože jejich touha po moci nebyla nakrátko korigována žádným z dospělých národů jejich evropského okolí. A ovšem, to samé v daleko brutálnější podobě se opakovalo po válce, kdy touha po pomstě (a po kořisti) vyústila v genocidu, provedenou způsobem, s nímž se nelze vyrovnat ani o 66 let později.

Na další aspekt této národní nedospělosti upozornil Václav Žák na svém blogu. Češi, stejně jako dítě, své vládě buď nekriticky věří, anebo ji plně a nezvratně zatracují, přičemž první logicky po čase vede k druhému. Tento kausální nexus si však Češi neuvědomují, stejně jako si neuvědomovali (nebo minimálně nebyli ochotni si připustit) přímou souvislost mezi nerovnoprávností ostatních ethnik na československém území před válkou a jejich následnou neloyalitou a zradou. Dítě nepředvídá a nepřemýšlí, dítě pouze cítí, miluje nebo nenávidí.

Souvislost je přitom jasná: proto, že jsme tolik milovali Havla – a Klause, Kočárníka a Dybu – máme dnes Bártu a Drobila. Stejně jako v historii: protože jsme Němce omezili (mimo jiné) jazykovým zákonem, dostali jsme Henleina, protože jsme Slovákům nedali autonomii, výsledkem byli Hlinka, Tiso a Tuka.

Historická situace zapřičiňuje, že nyní nebude následovat další změna po dvacetiletém cyklu, ale lze očekávat nejméně dalších dvacet let kontinuálního vývoje. To je, myslím, vynikající zpráva, protože po více než století budou mít Češi příležitost k životu v režimu, který bez podstatných modifikací vydrží déle než jednu generaci. Bude důsledkem této lekce konečně dospělé, zodpovědné chování? Přeji si, aby to tak bylo.

Aktualisováno.
K Žákově analyse se vztahuje též tento text na Lucerně Wikipedie.

11 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2632

Gnome 3

Linux jsem začal používat v r. 1996, tedy v době, kdy se linuxová jaderná protoplasma teprve začala propojovat s dalšími komponentami GNU a vytvářely se první použitelné, nebo minimálně instalovatelné, distribuce. Začal jsem s distribucí Red Hat a u té jsem, v podobě Fedory, zůstal dodnes: což je s podivem vzhledem k tomu, že je to ze všech běžných distribucí zřejmě ta vůbec nejrevolučnější.

Tyto revoluce přicházejí nečekaně a nepřipraveným uživatelem jsou schopny docela podstatně otřást. Fedora 15, která je zatím v beta-fasi a vyjít by měla za měsíc, 24. května, připravila kontroversní inovaci v podobě Gnome 3 a zároveň, pod kapotou, přešla na systemd.

Druhá z naplánovaných novinek ruší letitý systém inicialisačních skriptů SysV a nahrazuje ho systémem abstraktních jednotek, které mohou odpovídat lecčemus, např. runlevelu, souborovému systému, socketu nebo službě. Což zní podobně, jako kdybychom vytvořili abstraktní pojem zahrnující uživatele, síť, počítač nebo soubor, ale prakticky je to velmi účelné, celkem jednoduché – a skutečně, systemd funguje, přestože ho provází ne úplně dobrá pověst a vzpomínka na to, že z verse 14 musel být, doslova za pět minut dvanáct, ve fasi testování beta verse, narychlo stažen.

Uživatelé Fedory se budou muset odnaučit jednoduché příkazy typu service network start, chkconfig postfix on, init 3 nebo jednoduchou editaci souboru /etc/inittab a místo toho si zvyknou psát systemctl start network.service, systemctl enable postfix.service, systemctl isolate multi-user.target a (hrůzostrašné) ln -sf /lib/systemd/system/graphical.target /etc/systemd/system/default.target, ale co by konservativní člověk neudělal pro pokrok!

Horší je Gnome 3 (přesněji jeho komponenta Gnome Shell), už proto, že se jím ničí prakticky deset let budovaný look-and-feel prostředí Gnome a výsledek začíná poněkud připomínat pokus o kombinaci Windows 7 s Mac OS X.

V prostředí Gnome, které používám téměř od jeho vzniku, jsem si zvykl mít osm ploch, uspořádaných vedle sebe, a na každé mít spuštěné určité specifické aplikace: na první password manager a widgetové gkrelly pro sledování stavu počítače i dvou serverů, na druhé browser, na třetí mailového klienta, na čtvrté Nautilus a v něm dokumenty na file-serveru, na páté virtuální stroje, a tak dále, a k tomu guake s cca devíti automaticky otevíranými a inicialisovanými záložkami.

Teď to nejde, plochy se otevírají dynamicky podle potřeby, a co hůř, aplikace nelze minimalisovat a na plochu nelze umístit žádný obsah; $HOME/Desktop sice existuje, ale jeho obsah se na ploše nezobrazí, je to úplně obyčejný uživatelský adresář. Na druhou stranu, z hlediska práce s aplikacemi je Gnome 3 svižné, praktické a pohodlné, rozhodně se neopakovala blamáž se čtvrtou versí KDE, která byla implementována předčasně a mnohé přinutila přejít k jiným desktop managerům.

Zatím jsem tedy na vážkách. systemd se mí líbí a rychle jsem se s ním naučil pracovat, ale pokud si něco začnu s Gnome 3, bude to trochu podobné, jako bych přešel na Windows 7: více uživatelského pohodlí, více efektů (eye candy), ale mnohem méně kontroly nad tím, co a jak na počítači dělám.

Akualisováno.
Několik screenshotů z experimentování (1, 2, 3).

3 komentáře
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 2057

Po dvou a půl letech na majáku jsem se rozhodl změnit layout tohoto blogu.

13 komentářů
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 2347

Tvrdí-li mnozí, že další šabachovský film nelze natočit, protože látka je vyčerpána, dává jim Občanský průkaz (2010) režiséra Ondřeje Trojana víceméně za pravdu: je to film, který nemá velký, strhující příběh, spíše se skládá z příběhů episodních, jež však dnešního diváka neosloví ani uvěřitelností, ani originalitou.
Číst dál... 31 komentářů
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 6041

Typický český podnikatel-restauratér nebo kavárník se dozvěděl, že je výhodné poskytovat ve svém podniku wifi připojení, protože tím může přilákat víc hostů. Jelikož je to podnikatel český, zvolí některou z variant:

1. Žádné wifi nezřídí, ale nakoupí velké nálepky s nápisem, že v podniku je bezplatné připojení, nalepí je na vchodové dveře a personál instruuje, aby se hostům omlouval za dočasný výpadek Internetu.

2. Wifi zřídí, v nejlevnější dostupné variantě, obvykle s extremně slabým wifi transceiverem, který pokryje signálem jen část lokálu, a aby mu snad nikdo nemohl krást bandwidth, chrání přístup loginem a heslem, které servírky na nastříhaných lístečcích roznášejí hostům. Kromě toho ještě nařídí zapnout všechny ochrany, které software routeru poskytuje, a tak např. zakáže všechny porty mimo http, takže kdo by si chtěl třeba stáhnout mail, má smůlu, POP3/IMAP-pakety neprojdou. Wifi je tak téměř nepoužitelné, ale obrat se přesto zvýší, aniž by se hostům přímo lhalo do očí tak jako v předchozí variantě.

Existují podnikatelé, kteří postupují normálně, tzn. zřídí přípojku s dostatečnou rychlostí a silou signálu a nijak ji neblokují, ale ti jsou, minimálně v Praze, v brutální menšině.

Já ovšem vůbec nechci psát o kavárnách a o wifi Internetu, ale o něčem docela jiném. Právě tak jako podnikatel druhého druhu totiž postupovaly Lidové noviny, které se rozhodly zpoplatnit obsah elektronických vydání.

Předně stanovily cenu, která je blízká ceně předplatného za tištěné vydání, tzn. 250 Kč měsíčně, a to přesto, že v nákladech za noviny je zdaleka největší položkou jejich výroba, od papíru přes tisk po distribuci a remitenda. Snad někdo z věrných tenhle deal akceptuje, ale musí při tom mít nutkavý pocit, že je vydavatelem nestydatě okrádán.

Za druhé si Lidovky nelze přečíst jen tak, ale pouze ve speciálním – patrně javovém nebo ajaxovém – prohlížeči, který na displayi vytvoří úzkou nudli a v ní dovolí obrazem tiskové strany pohybovat a zoomovat. Motivem tohoto paranoidního DRM je strach, že by si snad vychytralí čtenáři předplatili jedny noviny a ty pak sdíleli s jinými. Papírové noviny si můžete uložit, půjčovat, zajímavé články v nich případně oskenovat, elektronické smíte jen číst a po dobu, po kterou si platíte předplatné, můžete navíc do archivu.

Výsledkem je, že Lidovky, které měly slušnou chanci dostávat tu a tam něco z mých peněz (např. kvůli pondělní rubrice Právo & justice), neinkasují kromě zkušební desetikoruny ani halíř, protože nedokázaly být ani dostatečně fairové, ani přiměřeně velkorysé, a navíc mne urážejí tím, že ve mně vidí potenciálního zloděje a nestydí se tak ke mně chovat.

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2588