Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Ne, tento blogpost neobsahuje recensi stejnojmenného filmu, a mám-li být upřímný, na málokterý český film se mi chce jít do kina méně než právě na tento. Důvodem je, že lidický kult, který vytvořili komunisté a bez přemýšlení, silou setrvačnosti, jej převzaly demokratické politické representace, pokládám za ohavnost, jíž není v pantheonu českých historických lží rovno.

Problém není v lidické tragedii samotné, ta byla bezesporu brutální, ničím neospravedlnitelnou represalií, v jejímž důsledku přišlo o život téměř 350 lidí, ale v účelu, pro který byly Lidice rok co rok až hystericky oslavovány, totiž k vytvoření dojmu, že hlavní vinou nacistické ideologie ve vztahu k této zemi nebyl holokaust, při němž zahynulo téměř 300 tisíc českých a slovenských Židů, ale násilí na nežidovském, slovanském obyvatelstvu. Proto onen monstrosní železobetonový pomník, proto záhony růžových keřů, proto povinné školní zájezdy do Lidic, jimž nebylo lze uniknout, a proto také převážně kladné reakce na poslední Klausovu impertinenci vůči sudetským Němcům. Klaus zná svoje pappenheimské a opět potvrdil, že to s Čechy umí.

Komunistická propaganda se pokoušela vytvořit dojem, že Lidice jsou pars pro toto, jedním z mnoha vybraných aktů nacistické krutosti, a u větší části obyvatelstva se jí tohoto výsledku podařilo dosáhnout. Když dnešnímu Čechovi připomenete, že víc obětí než v Lidicích bylo po válce zřejmě na desítkách míst, přinejmenším v Postoloprtech, v Pohořelicích, v Ostravě, v Ústí nad Labem, v Podbořanech, bude s největší pravděpodobností reagovat agresí: nelze přece srovnávat nevinné lidické oběti, nota bene děti, se sudetskými Němci, na kterých byl proveden tolik akt oprávněné odplaty a jejichž odsun byl, vzhledem k míře jejich provinění, vlastně dobrodiním. Jediným spravedlivým trestem by byla bývala smrt.

Svým účelem je kult Lidic antisemitský, a tím víc se mi příčí.

Komunisté neměli vůči Židům jednotný postoj, pokyny z Moskvy se v čase několikrát změnily a nebylo jednoduché jim vyhovět bez ztráty domácí kredibility. V období těsně po válce, až přibližně do r. 1949, byla politika KSČ spíše prožidovská. Po stranických čistkách, jejichž obětí byla na počátku 50. let i řada Židů, se rozhostilo ticho, a problematika šoa byla znovu thematisována až v polovině 60. let: do té doby bylo být Židem čímsi imanentně podezřelým. Nová vlna českého filmu to změnila, problematikou holokaustu se zabývala celá řada vynikajících děl té doby (Spalovač mrtvol, Démanty noci…), stejně jako významná literární díla. S ruskou okupací došlo k novému útlumu stranou připuštěného zájmu o holokaust; sice se ještě točily některé filmy o něm, ale toto thema je v nich potlačeno a podáváno jen jako vedlejší sdělení (např. Zlatí úhoři).

Obecně přitom platilo, že čím ostřejší oficiální stranický antisemitismus, tím silnější lidický kult.

Soudě podle vlny lidické hysterie, kterou jsme o víkendu mohli zaznamenat, je tento propagandistický instrument stále funkční a účinný – k velké škodě těch, kteří jsou jím obelháváni.

67 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 8504

(Pozn.: Nakonec jsem našel přesně to, co jsem hledal.)

FRANFURT NAD MOHANEM 10. června (Zpravodaj ČTK) — Mluvčí revanšistického sudetoněmeckého krajanského sdružení ministr západoněmecké vlády Seebohm v neděli prohlásil, že problém hranic mezi Československem a Německem ještě nebyl vyřešen a že je neméně důležitý než problém německo-polský. Veřejnou manifestací ve Frankfurtu nad Mohanem vyvrcholily tzv. sudetoněmecké dny.

Seebohm, odpovídaje na projevy rozhořčení protestů ozývající se na celém světě proti tomu, že revanšistické shromáždění je pořádáno právě ve výroční den vyhlazení Lidic, prohlásil zpupně: My víme velmi dobře, proč svá výroční setkání pořádáme právě o svatodušních svátcích, aniž se ohlížíme na datum.

Kancléř Adenauer zaslal revanšistům telegram, v němž je ujišťuje, že vláda NSR plně podporuje jejich věrnost k vlasti, kdysi tak bohaté německé zemi, a věří v obnovu jejich nezadatelných práv.

Pozdravný telegram zaslal revanšistům i předseda Sociálně demokratické strany Německa Ollenhauer.

(Vyšlo v Rudém právu dne 11. 6. 1962)

Další linky ke studiu, jak se vyvíjela česká protiněmecká rhetorika, žánr reportáž ze sudetoněmeckého sněmu: 1957, 1959, 1961/1, 1961/2, 1962, 1963, 1964, 1966, 1968 (překvapivě jeden z nejagresivnějších), 1969, 1970/1, 1970/2, 1971, 1972, 1974, 1975, 1976, 1977, 1978, 1979, 1980, 1981, 1982, 1983, 1984/1, 1984/2, 1985/1, 1985/2, 1986, 1987, 1988.

Co jsme ukradli, nikdy nevrátíme! – toto motto je společné českým komunistům i šovinistům Klausova střihu.

4 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2261

Jest veskrze příjemno, že se na českém Internetu postupně rozhojňují online přístupná periodika. Chceme-li se třeba podívat do některého čísla Rudého práva (prozatím od r. 1950), postačí pár kliknutí a stránku máme v dostatečně velké a čitelné podobě na monitoru. Ústav pro českou literaturu ovšem oskenoval daleko víc titulů, včetně takových typografických a literárních skvostů, jako jsou Štorch-Marienovy Rozpravy Aventina.

Naprosto unešen jsem ale byl Poslem z Budče, což byl od poloviny 19. století vycházející časopis pro učitele, vychovatele a vůbec přátele mládeže. Pamatuji si, že jsem coby útlé robě fascinovaně četl v Rumcajsovi od Václava Čtvrtka příběh, v němž vystupuje jistý podučitel lučby a silozpytu. S jistými obtížemi jsem se, robě rozumu bystrého, dovtípil, že má jít o chemii a fysiku. Utkvělo mi to dodnes v paměti, a byl jsem nadšen tím, že existuje cosi jako jiná čeština, která má – resp. měla – zcela zvláštní, z domácích kmenů vycházející terminologii.

Nad Poslem z Budče jsem okamžitě upadl do jazykového transu. Hned v prvních dvou číslech (arších) byly publikovány základní osnovy tehdejšího školství. To sestávalo ze školy materské (dnešních jeslí), po níž následovala opatrovna (dnešní mateřská škola), a poté, počínaje šesti lety věku, byla dítka svěřena vzdělávacímu systému školy národní.

Třídy se ovšem nečíslovaly jako dnes, ale měly každá své slovní pojmenování: Začínalo se v přípravovně. Ty byly dvě: v nižší názorně se probíralo názorní znání surovin všeho druhu s malým začátkem odlikování. Mj. svítiva, paliva, mluniva, mlniva, čeřiva a hybliva. Dítka měla i biologii, kde se učila pojem hlacenstv, rostlin bezdělohých, jednodělohých, zvířat vejcozvěrů, členo- a dvojčlenozvěrů. Z chemie se ale braly pouze základy, jedy a kazijedy.

Druhá třída se jmenovala odlikovna. Tam se vysvětlovalo tvaroznanství, tzn. všechny druhy čar, rovnic, křivic, všech měřických obrazců a těles, hlatí, jednodušin, nižších rostlin a zvířat. Z počtů se bralo počítání písemní až k pravidlu obdob. Mimo výuku žáci v odlikovně trávili čas jako přidruženci k obstaravačům při vystřihování, slepování hlatí, řezání apod.

Z odlikovny postoupily děti do věcnice, které byly tři. Začínaly pojemovnou. Tam byla důležitá geometrie, ze které se probíral mj. hlatizpyt a hlatiplozí. Z mluvnice se nacvičovalo dělání sad, úsudků, rozsudků a porozsudků, a také se učilo krasopsaní a krasočtení a rejsování a kreslení podle jednodušin a proměnlivin. I doba mimo vyučování byla v pojemovně trávena plodně: žáci byli zaměstnáni jako obstaravači při dělání hlatí a (v zimě) v umovně; když bylo teplo, chodívali např. do štěpnice, morušnice, hospodárny nebo zelinárny.

Následovala putovna, kde, kupodivu, čtvrťáci činili věci vesměs srozumitelné.

Zajímavější byla naukovna. V ní se studovalo mj. tvaroznanství, znání slunědy a tělocvik s návodem pořádku a příčin.

Dále přišla průmyslna, zaměřená na samomyslní další i průmyslní probírání nauk. Probírán byl např. zkamenělinozpyt prostonárodní, tvaroznanství s přechodem do říše rozumu (odkud, proboha?), kreslily se svisnorysy, provádělo rejsování půhlední a bral se pojem poměročtů.

V oučetně neboli správovně se vyučovalo praktické vyměřování a šprlení, posuzování děl, srovnávání s cizinskými a s vidinami.

Nejvyšší třídou byla vědovna, kde mohly děti zůstat i dva roky. Šlo tam patrně o opakování (rozumím-li správně formulaci vždy s potahem na předešlé a totéž v světle jiném), braly se základy mudrctví, prostonárodní člověkozpyt, myslezpyt, dušezpyt a všechny tři složky mudrctví, tj. poznatkozpyt, krasozpyt a cnostizpyt. Z krasozpytu byla v osnovách mj. sošba.

Imposantní terminologický systém, který patrně nebylo jednoduché v průběhu dalších desetiletí eliminovat, jestliže jeho dozvuky nacházíme ještě ve Čtvrtkovi. Faktem v každém případě je, že kdybych se s tehdejšími vzdělanci setkal, asi bychom se dorozumívali německy, případně v jiném, v revolucích si nelibujícím jazyce.

8 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 3446

Na tento skvost české kultury upozornil Ross Hedvicek:

18 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1815

Jenže neučil, a to je ten problém. Když jsem si potřeboval vysázet jednoduchý leták, který bychom mohli rozdávat účastníkům na víkendovém Sudetoněmeckém sněmu v Augsburgu, ukázala se moje znalost prostředků DTP kriticky nedostatečnou.

Texty na počítači píšu už řadu let zásadně v OpenOffice (nyní přejmenovaném na LibreOffice), bitmapy edituji v GIMPu, vektorovou grafiku v Inkscapu, ale když jsem najednou měl – s termínem nejpozději ihned – dodat tiskovému oddělení našeho sdružení leták, ukázaly se tyto programy značně neadekvátními.

Jednou možností bylo naučit se TeX, což je, pokud vím, DTP program pracující z příkazového řádku. Taková aplikace by jistě vyhověla mému UI-fundamentalismu, otázkou je, zda by výsledek bylo ještě možno považovat za výstup DTP nebo by jej sněmující pokládali za zpestřující komickou vložku oficiálních materiálů. Proto jsem nakonec sáhl po programu Scribus, jenž se pyšní tvrzením o jisté podobnosti s QuarkXPressem.

Zápas byl dlouhý, krvavý a nikoli bez obětí na straně softwaru i uživatele (o újmě způsobené německé gramatice raději pomlčím). Výsledek je zde. Leták si musíte představit složený a číst tedy nejdříve druhou stranu.

Přidat komentář
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 1479