Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Milý deníčku!

Omluv, že jsem si ti tak dlouho nesvěřil, ale po jarním volebním úspěchu se naše Strana stáhla do vnitřního oboru a o samotě rozjímajíc, řešila, co se sebou.

Zato teď se dějí velké věci: představ si, že příští víkend budeme mít mimořádný volební sněm!

Ano, máš pravdu, skutečně konservativní strana by měla sněmovat přibližně stejně často, jako mívá římskokatholická církev koncil, a pokud jde o funkce, ty by měly být bez výjimky doživotní a dědičné, ale nějak v nás vybujely zhoubné zárodky modernismu a těžko, přetěžko jim čelit.

Co hůř, deníčku, na funkci předsedy kandidují dva údové současně! To tu v dějinách Strany nebylo a bojím se, že to naší pověsti dál uškodí: no dokážeš si představit, že by se mladý Ludvík XIV., budoucí le Roi Soleil, musel o trůn ucházet v jakési volbě!?

Znám oba kandidáty osobně, a jsou to opravdu velcí a zasloužilí údové: prvním je čerstvě odstoupivší kancléř, druhým dosud neodstoupivší místopředseda, který už předsedou po jistou dobu byl (nebo si to o sobě přinejmenším myslel: jak víš, deníčku, hodně věcí v naší straně probíhá na ryze subjektivní, ideální úrovni).

Řekni, můj věrný deníčku, kterého si mám vybrat? Čí kandidaturu podpořit? Jak asi chápeš, moje postavení ve Straně je takového druhu, že komukoli vyslovím veřejnou podporu, téměř s jistotou volbu prohraje – to je velká odpovědnost a nerad bych před soud dějin předstupoval obtížen vinou lehkomyslí.

Nu, do sněmu je ještě deset dnů, zkusím je využít co nejplodněji a ještě se ti ohledně svého rozhodnutí ozvu.

2 komentáře
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 1276

Se zájmem jsem si prostudoval – arci zatím neúplné – vzorové maturitní testy, kolem kterých, jak jsem pochopil, se strhla celkem obstojná medialně-politická mela.

Testy z cizích jazyků mne příliš nezaujaly, jsem značně profesionálně deformován a tudíž nezpůsobilý cokoli rozumného k nim formulovat, vyjma snad toho, že, soudě dle zaměření testů, i dnešní student se zřejmě dřív naučí přeložit větu Mrož nese domovníkovi dýmku, než porozumět nejběžnějším a naprosto nepostradatelným frasím typu meiner Meinung nach nebo I don't care. Nu což, tak to bylo, je a bude, a být nejspíš musí, česká škola zde natrvalo vězí v 19. století. I don't care.

Líbil se mi test z mathematiky, protože se v něm konečně – aspoň u většiny otázek v pokročilé versi, již jsem jako jedinou procházel – ověřuje schopnost mathematického myšlení, ne pouze to, jak zdatně student látku nabifloval.

Zklamáním na hranici šoku byl pro mne naopak test z českého jazyka. Otázky se sice pokoušejí nebýt pouhou kontrolou, nakolik student uspěl při memorování telefonního seznamu, avšak šokujícím je pro mne zjištění, jakou literaturu dnešní středoškoláci studují.

Ano, uznávám, jsem deformován svým letitým a nevykořenitelným anglofilstvím, ale pánové, copak je normální, že z celé angloamerické literatury jsou použity čtyři veršíky od Emily Dickinson (které tam z neznámého důvodu říkají Dickinsonová, což je už skoro stejné jako Yoko Onová), a těžiště studia zdá se tedy být, tak jako v době, kdy jsem před 25 lety gymnasium studoval já, v literatuře české, jakkoli umělecky podřadná díla tato produkovala? Studenti se tak o skutečné, hodnotné a staletím vzdorující literatuře nedozvědí nic, setrvávajíce místo toho u Hálků, Arbesů, Krásnohorských a Macharů.

Jak správně podotýká Guy Peters, vkus českých pedagogů ustrnul v 50. letech minulého století, a jediný rozdíl od toho, co jsme se učili před Listopadem, je, že bylo vzato na milost Pražské jaro, ovšem bez jakékoli kritické reflexe a zhodnocení relativní kvality jednotlivých děl a autorů. Osobnosti skutečně výjimečné jako Hrabal nebo Skácel mají dodnes smůlu: pro tuzemské školomety byli příliš avantgardní a mají tedy být další generací zapomenuti. Tak jako v životě, i v učebnicích přežijí ti nejkonformější a nejpovrchnější: Halas, Neumann a nedejbože i Majerová.

2 komentáře
Kategorie: Školství
Počet zobrazení: 3091

Zastavme spojenectví KSČM a ODS, volá Jaromír Štětina a jeho příznivci. Tomu příliš nerozumím: jestliže komunistická strana vyzvala své voliče, aby podpořili ve druhém kole senátních voleb toho ze dvou kandidátů, který neusiluje o rozpuštění jejich strany, je to z jejich strany naprosto logické a racionální jednání.

Ostatně soudím, že Jaromír Štětina bude přesvědčivě znovu zvolen: lidé už od pravěku upřednostňují Dichtung před Wahrheit a J. Štětina dokáže o domnělé vlastní velikosti hovořit tak tklivě jako málokdo jiný. A upřímně řečeno, přestože s jeho snahou zakázat KSČM nesouhlasím, při výběru, který voliči v jeho obvodu měli, bych ho tentokrát volil taky.

5 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2413

Kdyby neexistovaly, nejspíš by si je paranoici museli vymyslet. O čem mluvím? O čipech, přesněji řečeno radiofrekvenčních identifikačních transponderech, známých pod zkratkou RFID.

I když čipy nepředstavují oproti ostatním identifikačním technologiím nijak výrazně zvýšené nebezpečí, paranoikům je třeba dát zapravdu v tom, že některé vlastnosti RFID technologie jsou na pováženou: na rozdíl od většiny ostatních systémů nelze ověřit, co je v čipu zapsáno a kdo a kdy si informace v něm čte nebo je modifikuje. Vše se děje bezdrátově, bez možnosti uživatele, příp. nositele čipu, tento proces jakkoli kontrolovat nebo jen pasivně registrovat.

Jedinou účinnou obranou je nosit čipy a karty, kde by mohly být, v dostatečně masivním kovovém obalu – tedy minimálně ty, o kterých víme… A to není úplně příjemný pocit.

Číst dál... 4 komentáře
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 4629

Hádanka: Který národ je v Evropě nejchytřejší? No přece Češi – jako ti delfíni!

Jsou ovšem i jiné názory.

7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2139