Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Těžká volba
S pobavením sleduji první kroky nového ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. Tohoto muže si pamatuji ještě z počátku jeho politické kariéry, kdy působil jako tiskový balamut ODS a mladší podržtaška Václava Klause, a dojem, který ve mně zanechal, byl vskutku nevalný. Je to nicméně už dávno.
Nyní, v nové vládní funkci, jest Chalupovi proplout mezi Scyllou a Charybdou: pokud by vrátil do funkce Libora Michálka, usmířil by si aspoň částečně rozzlobené voliče, ale zároveň by nevyslal dovnitř stranické mafie ten správný signál, jak dokázal zatočit se zrádcem. Vymyslel proto procesní, personální a forensní audit
(poslední je dobře známý a na primitivnější z voličů dosud fungující trik jeho strany), po němž bude následovat výběrové řízení, ve kterém, přirozeně, Michálek skončí hluboko v poli poražených. Kolik rozezlených tím skutečně uspokojí, seznáme poté.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 2376
France Gall: Mon p'tit soldat
A další kousek pro Guye Peterse: tahle písnička ze 60. let má výhodu, že člověk nemusí hledat po různých googlech paroles, ježto vše je srozumitelné na první poslech. A ti z mých vážených čtenářů, které zvuk francouzského jazyka nepřivádí do extase a nezpůsobuje jim orgasmické svalové stahy, jako nám dvěma, nechť mi prominou, příště napíšu zase něco pro ně.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Hudba
- Počet zobrazení: 2687
Ano, chtěla jsem růži a toto je růže
Jak učinil přede mnou už Miroslav Macek, i já připomínám sté výročí narození Zdeňka Jirotky, spisovatele, který stvořil českého Jeevese, sluhu Saturnina, a v tíživé době napsal knihu, kterou každý z nás četl a skoro každý ji má rád.
Stejně jako některá jiné literární díla té doby (jmenujme, pars pro toto, Drdovo Městečko na dlani), Saturnin (1942) vytváří vlastní, idylický svět, v němž, jak praví známá televisní reklama, jsou věci ještě tak, jak mají být. Dvacáté století se svými běsy totalitních ideologií zůstává vytěsněno, aby nenarušovalo čirý, ničím nepoznamenaný a ryzí výtrysk radosti ze života.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Literatura
- Počet zobrazení: 2771
Kouzelné počitadlo Věry T.
Tak nějak fungovala v 70. letech anketa Zlatý slavík: mohli jste hlasovat pro kohokoli, vyhráli stejně Karel Gott a Helena Vondráčková. Hovořím o blogu Věry Tydlitátové a o řadě deseti hvězdiček, které se pod jejími články objevují a pomocí nichž mohou čtenáři kvalitu postu ohodnotit. Trik je v tom, že dáte-li jiný než požadovaný počet bodů, váš hlas je po chvíli anulován a článek zůstává ohodnocen tak, jak si paní Věra přeje.
Příkladmo za tento článek jsem udělil nula bodov
, a stejně po mně učinil nejméně jeden další čtenář, který o tom napsal na blogu, a, jak říkají Angličani, lo and behold, výsledkem je stále průměrné hodnocení 10,00!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Blog
- Počet zobrazení: 21124
Z deníku straníkova XXVI
Milý slavnostní deníčku!
Usedám dnes k tobě, abych s plnou vážností a vědom si… ne, počkej, já to tak nemyslel, to se jen nemohu přepnout z režimu frasí do normální mluvy. Že se ti taky ten link líbí? Mezi námi, já být předsedou, tak na tohohle zlatoústého Jana Hubomela Žvanimíra-Holečka vezmu bejkovec a honím ho Prahou tak dlouho, až všechny ty svoje žvásty a floskule zapomene a začne psát, jak mu mozek narostl. Jo, deníčku, to bývaly doby, kdy se nepoctiví pekaři máčeli ve Vltavě, cizoložnice vystavovaly na pranýři a pitomce bylo zvykem veřejně fackovat, viď?
Napadá mě, že to poslední vydrželo vlastně až někdy do začátku 20. století: rozhodně o tom píše Jaroslav Hašek v dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona, kde vzpomíná, jak se stranická delegace vypravila na schůzi partaje znepřátelené kamsi do Nuslí, a když tam Hašek dostal slovo a hned úvodem si postěžoval, že zatímco jeho předřečník byl přivítán halasným aplausem, před jeho vystoupením vládne ticho, dál už ho neposlouchali, celá delegace dostala společně a nerozdílně přes hubu a poté, vyhozena ze sálu, vzájemně se podpírajíc a ubezpečujíc, že morální vítězství je na její straně, odebrala se zpět na Vinohrady.
Řekni, deníčku, tobě by se nelíbilo, kdyby se takhle transparentně a pod kontrolou veřejnosti vyřešila třeba Drobilova affaira?
Ale proč do tebe píši: začal další rok a já si předsevzal, že přece jen udělám stranickou kariéru. Musím jen trochu pozměnit styl svých zápisků, neboť takto mají někteří moji ctihodní kolegové pocit, že jejich úsilí znevažuji a místo abych vzdával hold jejich neskonalé moudrosti a vpravdě dějinné velikosti, činím si z plodů jejich ducha blázny.
To se musí změnit! A už mám vzor, jemuž se chci podobat: místopředsedu KDU-ČSL Mariana Jurečku. Má taky svůj blog, a v něm nedělá nic jiného, než svou partaj chválí. Vezmi třeba tu pasáž o Luxovi: ten čestný muž a archetyp poctivosti, jakmile nazřel, že v ODS se děje cosi podivného v oblasti financí, neváhal obětovat všechny prebendy a okamžitě svou stranu odvedl do oposice, kde – to už ale blogger, nejspíš z nedostatku místa, neuvádí – hrdinně setrval celých několik dlouhých týdnů (a veškerá vládní křesla si přitom navíc i v oposici
ponechal).
Nebo vezmi ten závěr: Je třeba si uvědomit, že má-li politická strana opravdu svobodně hájit svůj politický program, pak nesmí být závislá na financování z pochybných výběrových řízení! Nové vedení lidovců zprávou o mimořádných členských příspěvcích vydalo jasný signál, že jde cestou zajištění finanční stability strany především z vlastních řad. To, že nyní KDU-ČSL není v PS a nemá účast ve vládě, jí dává šanci se právě touto na výsost transparentní cestou vydat. Pokud se to podaří, získá KDU-ČSL obrovskou konkurenční výhodu před stranami, které v současnosti v PS jsou.
Není to báječné, umět podat volební debakl jako konkurenční výhodu? Propadám skleslosti, protože takhle krásně a vzletně se o Konservativní straně psát nikdy nenaučím, a nezbyde mi než setrvat u svých přízemních, nesofistikovaných představ, za něž bývám stranickým vedením pravidelně kárán.
Začít bych mohl třeba u té tiskové zprávy. Jak že to tam píšeme? Je potřeba být pravdiví a čestní! Tak, deníčku! Apeluji na tebe, buď pravdivý a čestný!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 1973
34 / 75