Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Via Yenya.

Některé poloostrovy prostě mají smůlu, jak vypadají…

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1326

iPad: http://www.flickr.com/photos/40134069@N07

Někdy v r. 2005 jsem zatoužil po zařízení, které bych mohl nosit všude s sebou, protože by bylo lehké (tak do půl kila v nejhorším případě), malé (optimálně mezi A3 a A4), tenké, mělo by výdrž bez nabíjení kolem 8–10 hodin plného provozu, umělo pracovat s paměťovými kartami, obsahovalo mechaniku CD/DVD, nejméně jeden plnohodnotný USB port a namísto klávesnice mělo dotykový display vhodný pro ovládání prstem, bez stylusu. Mělo by umožňovat rychlou a snadnou práci s dokumenty v PDF, HTML a TXT, plnohodnotný browsing (s JavaScriptem i Flashem) a práci s e-maily, včetně šifrovaných. A na kterém by, pokud možno, dokázala běžet kancelářská aplikace, abych si mohl číst a anotovat dokumenty ve formátu DOC, které mi přicházejí do mailboxu. Rozumí se samo sebou, že by ta věcička měla umožňovat takové funkce jako je prohlížení fotografií nebo přehrávání videa, anebo funkci terminálu, textového i grafického, pro přístup k mým stolním počítačům a serverům.

Po bleskovém průzkumu trhu jsem resignoval: nic takového k mání ještě zdaleka nebylo. Frustrován jsem si nakonec koupil HP iPAQ hx4700, který vyhovoval mým představám tak z 25 %. Windows Mobile běžely sice relativně svižně a dokumenty v PDF se s ním – se skřípěním zubů – také daly prohlížet, ale co to bylo platné, když miniaturní display s nevalným rozlišením unavoval zrak, browser byl spíš parodií na software toho jména a o práci se šifrovanými e-maily nebo otevírání DOCů a čtení CD/DVD jsem si mohl leda nechat zdát.

Po třech letech provozu jsem iPAQ vyměnil za Nokii N810, jenže to byl pokrok sotva znatelný: rychlejší procesor, podstatně kvalitnější browser a otevřená architektura byly slabou náplastí na absenci všech těch vymožeností, které poskytuje – za cenu nepohodlí spojeného s mamutími rozměry a hmotností – i relativně levný notebook.

Nyní přichází na trh Apple iPad a já znovu přemýšlím, nakolik by takové zařízení vyhovělo mým pět let starým představám mobilního computingu.

Jako všechny počítače od Applu nabízí iPad v nejlepším případě průměrný hardware, a to za cenu výrazně nadprůměrnou, a sice ergonomicky vyciselovaný, ale zoufale uzavřený software. Hmotnost je stále ještě kolem 800 g, display má vzhledem k úhlopříčce nesmyslně nízké rozlišení 1024×768, interní mechanika CD/DVD nebo čtečka základních formátů karet opět chybí. Takže o malý krůček blíž, ale stále ještě zdaleka ne u cíle.

Skoro se začínám obávat, že podobný článek budu psát i za dalších pět let, a to možná bez toho, že bych své požadavky musel přiměřeně vývoji upgradovat (např. o BlueRay mechaniku nebo kvalitní, nejméně pětimegapixelový fotoaparát na snímání papírových dokumentů).

8 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 2623

Snad je to mrazivým sibiřským vzduchem, ale nemoc šílených bloggerů (mad-blogger disease, MBD), o níž jsme přinesli první zprávu v prosinci, má další oběti a rozrůstá se takovým tempem, že hrozí přerůst v pandemii.

Guy Peters na svém blogu definitivně zrušil možnost přidávat komentáře s odůvodněním, že s nimi není blog dostatečně informativní (nechápu, jak může přidaný obsah, který nota bene nikdo, nechce-li, nemusí zobrazit, cokoli informativnosti blogu ubírat, ale néšť).

Dalším postiženým je blogger Starý pán, občanským povoláním odborný asistent Ústavu pathologie plzeňské lékařské fakulty, jehož blog jsme na Slepecké holi od počátku její existence vedli mezi zajímavými odkazy. Tento blog se vyznačoval tím, že nikdy neměl komentáře, a nemoc šílených bloggerů se projevuje tím, že Starý pán se poté, co jeho blog získal prakticky kultovní status, rozhodl omezit přístup k němu jen pro zvané.

Je to velká ztráta: Starý pán patřil k nevelkému množství místních bloggerů, kteří dokáží podat i zdánlivě banální zážitek, jako je dušení lososa na basalce, s takovou dávkou existenciálního vypravěčského napětí, že čtenář otevíral jeho blog již z pouhé zvědavosti, zda jedinečně podaná expresivní depresivita stručných postů nevyústila konečně v autorovu sebevraždu.

Neméně unikátní byla grafická stránka blogu Starého pána, založená na autorským komentářem doprovázených fotografiích, vesměs pořízených mobilním telefonem; pamětihodná byla zejména serie něco zcela nezřetelného v husté mlze.

I tento blog byl ozdobou české blogosfery.

Snad s nadcházejícím jarem nákaza receduje a my si budeme moci znovu dopřát jak komentářů na Lucerně wikipedie, tak vynikajících postů a fotografií Starého pána.

14 komentářů
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 34956

Případ Štětina je u konce. Zatímco u běžných smrtelníků je podpis vázacího aktu pro pseudopravicová media fakticky rozsudkem smrti, v případě antikomunistického senátora nejenže nejde o nic zavrženíhodného, ale, jak sám Jaromír Štětina vysvětlil ve své tiskové zprávě, byl to čin bezmála hrdinský, jímž se podařilo tupou Státní bezpečnost oklamat. Inu, učiněný zázrak: jak se říkávalo, chromí chodí, slepí vidí a blbí tomu věří.

Jak jsem předpokládal, media (vyjma ČTK) mlčí, bylo by ostatně velmi zahanbující přinést zprávu o tom, že dosud do nebe vynášený senátor, ikona antikomunismu, spolupracoval s StB.

Co mne překvapilo nepříjemně, je relativní četnost hlasů, které Štětinu omlouvají a viní mne: buď z toho, že jsem dokumenty uveřejnil v nevhodnou dobu, že Štětina pomáhá dobré věcí a proto má právo na zvláštní zacházení, anebo v extremním případě, že jeho verse je věrohodná a měl bych se mu omluvit. Tyto reakce nepředstavují většinu, jsou však zastoupeny v míře, jež mne znepokojuje.

Jak trefně poznamenal Tomáš Krystlík, co jiného bych čekal po výsledku Kunderovy affairy. Rozdíly tu ale jsou: zatímco Kundera se po zveřejnění dokumentů nijak konkrétněji nevyjádřil, Štětina si vymyslel legendu, která je sice zjevnou fabrikací, ale umožňuje udržovat dekorum a tvrdit, že na jeho vázací akt existují dva možné, stejně legitimní pohledy.

I Kundera to mohl udělat: vymyslet si historku o desetihodinovém výslechu na policii, o tom, že StB si vše vymyslela, aby jej mohla později vydírat, anebo že svým udáním pomohl zachránit členy vlastní konspirační skupiny.

Kundera mlčel, a aspoň v tom se zachoval čestně.

13 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 4258

Tisková zpráva Jaromíra Štětiny:

V posledních dnech se na internetu objevují nepravdivé informace, že jsem údajně spolupracoval s StB. Tato tvrzení jsou v rozporu s fakty:

Byl jsem vyslýchán Státní bezpečností v souvislosti se svou disidentskou činností čtyřikrát. Dvakrát v roce 1977, jednou v roce 1987 a jednou v roce 1989. Zatčení v roce 1977 obě souvisela s mou prací v KPSP (Konspirativní překladatelská skupina Praha). Dvakrát mne nutili podepsat vázací akt. Dvakrát jsem odmítl formulář vázacího aktu podepsat a nikdy jsem ho nepodepsal. Při mém zatčení a zatčení některých členů KPSP v souvislosti s rozmnožováním a překlady Charty 77 v dubnu 1977 hrozilo, že bude zatčena většina členů PSP včetně mého otce. Proto jsem při výslechu udělal vše, abych tomu zabránil. Napsal jsem z vlastní iniciativy, aniž by mne k tomu StB jakkoliv nutila, zápis znění:

„Jako čsl. státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí.“

Tento zápis jsem podepsal. Zápisem skončil desetihodinový výslech a byl jsem propuštěn. Tím jsme získali několik cenných hodin k likvidaci listinných materiálů KPSP a pro varování ostatních členů skupiny. Trik s nabídkou spolupráce zachránil řadu lidí včetně mého otce. Někteří byli sice předvedeni k výslechu, ale nic jim StB nemohla prokázat. Nikdy jsem se StB ani s její kontrarozvědkou nespolupracoval a jsem na to pyšný. Nebylo to lehké odmítnout, ale odmítl jsem. Státní bezpečnost mne v sedmdesátých letech registrovala jako prověřovanou osobu, od roku 1984 jako nepřátelskou osobu. Nebyl jsem registrován ani jako agent, ani jako kandidát na agenta, důvěrník, kandidát tajné spolupráce, kandidát informátora ani v jakékoliv jiné kategorii skutečné či předpokládané spolupráce, protože jsem spolupráci striktně odmítl a StB věděla, že mne k ní nepřinutí. Pro podrobnosti odkazuji na své internetové stránky www.jaromirstetina.cz, zejména na oddíl Životopis, který jsem vyvěsil, i s detailním popisem útoků StB proti mně, na své stránky zhruba před dvěma lety.

Jaromír Štětina
senátor

(Ještě tu o Smolíčkovi, pane senátore, prosím! T.P.)

11 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2514