Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Sony Vaio Pro 13

Muselo to přijít: po dvou letech cohabitation froide jsem se včera v pozdních večerních hodinách rozloučil s operačním systémem Windows 8, který mi jako své kukaččí vejce zanechal Microsoft na notebooku a který jsem nedobrovolně zaplatil v jeho ceně.

Stalo se to náhle. Nejprve se windowsy s rostoucí vehemencí dotazovaly, zda si přeji upgradovat na versi 8.1. Pokusil jsem se o to, avšak byl jsem upozorněn, že nejprve musím odřadit šifrovací nástroj BitLocker, do čehož se mi nechtělo, proto jsem upgrade odložil. Microsoft však byl neodbytný, a když jsem asi třikrát odpověděl, že si opravdu nepřeji tento upgrade provést (Windows jsou na můj vkus dost špatné už v osmičkách, tak k čemu upgrade?), pokusil se o něj sám, bez mého souhlasu a vědomí, zcela v duchu tradiční microsoftské filosofie, že uživatel je tím posledním, kdo by měl rozhodovat o tom, co se s jeho počítačem bude dít.

Upgrade se evidentně nezdařil – ovšemže, kvůli šifrování –, což mi systém s obvyklou vřelostí intimoval, avšak když jsem se poté pokusil znovu počítač spustit, BitLocker mne požádal o jakýsi zvláštní kod, odlišný od hesla, neboť se prý změnila konfigurace počítače (což je v chápání oné zlořečené korporace nejhorší zločin: považte, ten darebák si obměnil svůj počítač, a nám za to nic nezaplatil!). Což se přirozeně nestalo, ale v danou chvíli jsem měl Microsoftu právě dost a odmítl s jeho produktem další komunikaci. Číše mé nespokojenosti se naplnila a přetekla.

Protože jsem na počítači neměl žádná cenná a/nebo nezálohovaná data, bylo řešení jednoduché a přímočaré: na disk putovala Fedora 22. Byl bych tam Linux instaloval už v době, kdy byl stroj nový, avšak tehdejší Fedora neuměla v nativní konfiguraci pracovat s daným wi-fi, a nutnost problém řešit mne vedl k rozhodnutí nějakou dobu je na stroji, který mám hardwarově za skutečně zdařilý kousek (hmotnost 1,0 kg, výkon více než dostatečný), tolerovat. Tato doba však skončila.

Instalace byla blesková, a s potěšením jsem seznal, že wifi už jede sama od sebe, takže, budete-li mne potkávat usměvavého a spokojeného, obtížena pomenší šedou kabelou, důvodem bude právě dovršený shora popsaný rozchod.

7 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 2809

Ten problém patrně nemá dobré řešení. Když jsem před třemi lety dokončil webový program právnických výpočtů, řešil jsem ho prvně. Jde o to, jakým způsobem vložit zdrojový soubor do souboru PDF, v případě právnických výpočtů tedy příkladmo do přehledu o vývoji peněžité pohledávky.

Problém je to velice praktický, protože vyplníte-li webový formulář spoustou dat, potřebujete mít možnost nějak si tato data uložit, abyste v případě změny nemuseli vyplňovat vše znovu. K tomu se hodí soubor XML, který aplikace umí ukládat i načítat (zde), avšak přemýšlel jsem, zda by nebylo praktičtější data uložit přímo do souboru PDF.

První, naivní přístup, bylo vytvoření PDF streamu, který, pokud není filtrovaný, způsobí, že XML parser dokáže soubor PDF zpracovat, jako by to byl soubor XML. Tak to fungovalo k mé plné spokojenosti více než rok, než se vyskytl jeden soubor, u kterého parsování selhalo – nevím, zda vinou novější verse některé knihovny nebo nahodilého datového obsahu.

V další iteraci jsem se rozhodl uložit data do položky /Metadata, která má tu výhodu, že na ni vede odkaz z katalogu a lze ji proto vždy najít a extrahovat. Tak to fungovalo cca další dva roky. Než jsem se rozhodl uplatnit tentýž postup i pro jiné soubory vytvářené z TeXu. Tam sice zdroják vždy ukládám, ale může se stát, že ho v mezidobí změním a chtěl bych mít možnost podívat se, z jakého přesně kodu byl ten-který PDF výstup generován.

Když jsem takový soubor opatřil elektronickým podpisem (což přirozeně nedělám v produktu Adobe, ale vlastní utilitou v Javě), ukázalo se, že javová knihovna při ukládání metadat – s XML obalem a v sekci CDATA – tato vymaže a nahradí vlastním obsahem. Důvodem je, že pro metadata by se měl používat formát XMP a moje data v něm nejsou.

Nyní jsem měl na vybranou z různých možností. Rozumným by se jevilo přizpůsobit se XMP a obalit zdroják do některé vlastnosti. Jenže jsou zdrojové soubory podání skutečně metadata? To je poměrně hluboká filosofická otázka, na niž jsem si po několika dnech kontemplace odpověděl záporně. To také znamená, že bych neměl data do položky metadat ukládat vůbec (problém s podepisováním jsem technicky dokázal překonat a knihovnu donutit metadata ponechat, byť za cenu dvojího subclassování a nutnosti použít reflexi, neboť použít vlastní methodu pro zápis metadat knihovna zakazuje).

Další možností bylo připojit soubor jako řádný /EmbeddedFile. Tím se všechny předchozí problémy odstraňují, avšak tato příloha se stává veřejnou a mohlo by se stát, že ji na podatelně např. u soudu vytisknou a přiloží k podání. To nechci. Proto jsem se rozhodl vrátit ke kořenům a ponechat zdrojová data v obyčejném streamu, jen jsem ho připojil jako zvláštní odkaz do katalogu.

Norma PDF je v tomto smyslu nepříliš velkorysá, dovoluje sice do katalogu, resp. do každého slovníku, přidávat libovolné položky, ale jejich PDF název musí být registrován; podobná omezení platí i pro pole /Type a /Subtype. Myšlenka registrace arci zůstala na papíře, Adobe žádné názvy nezaregistrovala, tudíž by zbývala volně používaná jména s prefixem XX.

To mi přišlo mého softwaru nedůstojné, proto jsem místo toho sáhl po logických popisných klíčích /Source a /Data, a těmi své PDF soubory vybavil. Uvidíme, zda toto řešení konečně vydrží, případně zda čtenáři přijdou s nějakým jiným nápadem.

Přidat komentář
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 2025

Maturity jsou letos velkým thematem. O tom, že by člověk na prahu dospělosti (maturitatis) měl vědět o existenci postavy Jidáše Iškariotského, nehodlám polemisovat, leč zaujala mne jiná úloha, jíž examinantům uloženo vypočítat spotřebu papíru na čepici, jež má tvar rotačního kužele a středový řez tvaru rovnostranného trojúhelníka o straně zvící 16 cm. Nemíním teď řešit otázku, že takto zadaná úloha dosti nelogicky předpokládá, že papírová čepice měla dno, ale to, že od studenta se očekává, že si pamatuje vzoreček pro výpočet plochy rotačního kužele, kterýž aplikuje a vyjde mu správný výsledek.

Vzorečku již desítky let neznám a musel bych se medle prohlásit za kanonicky nezpůsobilého maturitní otázku řádně, tedy dle něj, vyřešit. Což samozřejmě neznamená, že bych odpověď nedokázal podat. Plochu pláště bych si rozdělil na nekonečný počet trojúhelníků o základně dx a výšce L (tzn. 16 cm), a protože každý z nich má obsah 1/2 L dx, vyšlo by mi pro plochu pláště 1/2 L π L = 1/2 π L2, k tomu plocha základny π (L/2)2, celkem nějakých 3/4 π L2 = 192 π cm2. Anebo bych si plášť v duchu rozvinul a řekl si, že celý kruh by měl obsah π L2, ale my z něj máme pouze 2 π (L/2) lomeno 2 π L, tedy polovinu, plocha pláště je tedy 1/2 π L2, no a dál je to stejné.

Mozek by se ani v jednom případě zvláště nenamohl, ba spíše ani nezahřál, avšak neuměje vzoreček, asi bych neprošel. Protože podstatou vzdělání, aspoň toho českého, postkomunistického, není dokázat řešit problémy, ale biflovat, nabiflované odříkat a zapomenout. Což je ostatně velmi patrno i na mnoha z těch, kteří s úspěchem prošli školstvím vysokým.

55 komentářů
Kategorie: Školství
Počet zobrazení: 4252

S čárovými kody pracuji, po informatické stránce, více než 20 let, a celkem mne proto zaujala technologie tzv. QR kodů, které dovolují označkovat předmět nebo místo, přičemž půvabem celé věci je, že taková značka se dá přečíst běžným mobilním telefonem, případně tabletem s fotoaparátem.

Aplikace QR kodů, jak by si ji představovali zadavatelé reklamy, na billboardech, inserátech, prospektech nebo na provozovách, mi arci přišla nepraktická a i když mám v mobilu hned několik aplikací, které čárové kody různých systemů přečíst umějí, nikdy jsem je prakticky nevyužil: to už jsem si spíš billboard nebo inserát vyfotografoval celý. Podobně slepou cestou jeví se mi používání QR kodů s VCF soubory na visitkách, což je ale dáno i ne právě šťastnou standardisací, resp. její absencí, pokud jde o formát VCF.

Až dnes, v časných ranních hodinách, jsem QR kody poprvé prakticky využil, a to na přihlášce, kterou si zájemce o členství v našem spolku bude sám moci vygenerovat na spolkovém webu. Na ni jsem umístil QR kod s kompletními informacemi o vyplněných údajích. Alternativně bychom mohli využít stejný postup, se kterým pracuje např. obchodní rejstřík, totiž veškeré vyplněné údaje ukládat do database a na přihlášku vložit pouze malý čárový kod s příslušným identifikátorem, ale mnou zvolená cesta se mi jeví jednodušší a elegantnější – a konečně mám důvod tvrdit, že QR kody nejsou mrtvě narozeným dítětem vhodným nejvýš pro technogeeky.

Aktualisováno.
Aplikaci lze vyzkoušet – a přihlášku do spolku si vytvořit – zde (nebo zde německy).

Aktualisováno.
Dnes byl spuštěn, obsahem i graficky dosud ne zcela dokončený, spolkový web.

83 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 3643

Upomínka je, když… V normálním světě, tedy, je upomínka písemné nebo ústní upozornění na neuhrazený závazek po splatnosti. Což arci nestačí Pražské plynárenské, která mi dnes poslala upomínku předběžnou, pomocí SMS a v tomto znění:

F:Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. S:Avizo pred splatnosti-Vazeny zakazniku, pripominame, ze splatnost vyuctovani za odber zemniho plynu ve vysi 16 740,00 Kc se blizi. Uhradte prosim pod VS 1737509851 na ucet uvedeny na fakture. Na tuto zpravu, prosim, neodpovidejte. Dekujeme. Vase Prazska plynarenska, a.s.

Věru dojemná péče o zákazníka: náklady minimální a spolehlivé naštvání klientely garantováno.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2929