Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
Svéráz národního podnikání
Street View. Užitečná služba Google, doplněná o možnost virtuálně se projít
interierem obchodu, restaurace, kina nebo divadla apod. V této službě jsou i zvláštní místa, kupř. urychlovač v CERNu u Ženevy, Demänovská ľadová jaskyňa na Slovensku nebo vnitřní prostory Airbusu A-380. I Česká republika má v tomto směru svou zvláštnost, kterou jsem doposud nikde jinde nezaregistroval. Komora, kde jsou uloženy korunovační klenoty? Jeviště Národního divadla? Někdejší Gottwaldovo mausoleum? Kryt, kde byly uskladněny ruské jaderné zbraně? Ach nikoli: bordel. Nevěříte-li, přesvědčte se sami. Netypické, ale jaksi – authenticky národní a upřímné.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 3069
Paterčata
V utěšený skandál jeví se rozrůstat kontroverse kolem rodiny romských paterčat. Můj názor na věc je tento:
Okřídlené rčení praví, že Řím nebyl vybudován za den. Totéž platí v lidské společnosti: Šlechticem se můžete narodit, ale jako šlechtic se naučíte chovat až v dospělosti, vlivem výchovy. Podobně je dokumentováno, že vyhraje-li velkou částku peněz v loterii člověk z nižší vrstvy, nedokáže s ní hospodařit a po několika měsících je sociálně zpět tam, odkud vyšel. Tedy v lepším případě.
Nejinak je tomu v rodině Kiňových. Rodiče, výchovou náležející do spodních vrstev romské populace, se ze dne na den stali celebritou
, aniž by se jako celebrita dokázali chovat. Výsledek byl předvídatelný. Naturam expellas furca, tamen usque recurret, jak říkají latiníci.
Není to záviděníhodná posice, v níž se rodina nachází: česká neromská majorita ji upřímně nenávidí, protože pro ni jsou Kiňovi kvintesencí všeho špatného, co Čechům na Romech vadí, a dobrodějové z neziskovek ve své naivitě tlačí rodiče paterčat tam, kde být nechtěli, kde jim to nevyhovuje a kde si sami musejí připadat trapně.
A když navíc dáma z ministerstva zveřejní intimní detaily o poměrech v rodině, které si arci měla nechat pro sebe (advokáti by mohli dlouze vyprávět, co všechno o svých klientech vědí a nikdy neřeknou), vede to k další eskalaci konfliktu.
Moje sympathie jsou v tomto případě na straně romské rodiny. Kdyby ji aktivisté v mediích, i ti volně žijící, nechali na pokoji, mohla prožít celkem klidný, spokojený život. Takhle si přes ni a jejím prostřednictvím vyřizují své komplexy a předsudky miliony lidí. To nikdy nemůže vyústit v nic dobrého.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 3806
Dvé drobností v TeXu
Minulé dva týdny, nemaje nic lepšího na práci, věnoval jsem se snaze zvládnout TeX (o bolestném přechodu na kterýž jsme psali zde) na vyšší úrovni, resp. doučit se v něm vše, co jsem dosud neovládal a ovládnout toužil. Po roce a čtvrt užívání jsem se stal z uživatele spokojeného uživatelem nadšeným, přesvědčeným o tom, že v TeXu se dá pracovat daleko lépe než v jakémkoli textovém procesoru (promiň, LibreOffice Writere!), ale co víc, že mnohé věci, které v něm standardně provádím, by nezvládly ani sázecí systémy, včetně těch nejdokonalejších. Dokument v TeXu není pouhým textem doplněným formátovacím markupem, ale je to plnohodnotný počítačový program.
Dva příklady (k nimž přiberme pro demonstraci tento, po stránce obsahu čtenářům již arci dobře známý dokument):
1. Lidem aspoň minimálně orientovaným v programování nemusím vysvětlovat, že mnohé z toho, co se jeví být obsahem podání, je generováno z databasí nebo z maker uvedených na začátku dokumentu: název a adresa soudu a účastníků, judikáty, včetně citací v originále i v překladu, latinské frase, ustálené obraty typu ve znění pozdějších předpisů
atd.
Automatisovaně se generuje i tabulka příloh na konci dokumentu. Stačí, když do příslušného místa v textu napíšu příkladmo \evide{nesmyslný dopis úředníka \zd06012015, \čj MS-6/Blb/2015}
, a TeX vygeneruje jak tabulku důkazů (kam doplní – v příloze
), tak vloží dokument do závěrečného číslovaného seznamu příloh.
Ale co se situací, když je v tabulce kursiva, např. originál obrazu Alfonse Muchy Princesna Hyacintha, bez rámu
? Kdysi ve Writeru to bylo neřešitelné, v TeXu jsem si naprogramoval, že značka kursivy v takové situaci přepne na normální písmo, jak to má podle typografických zásad být. A celé to je naprogramováno jako stavový automat, takže mohu kursivu zapínat a vypínat, v kolika chci úrovních, a mohu kombinovat různé stupně vyznačování: třeba aby první \bf
zapnul polotučné písmo, druhý ho změnil na tučné: obsahuje-li judikát kursivou vyznačenou citaci, mohu ji bez problémů použít i v kursivou provedené části, bude z ní obyčejná antikva, a pokud chci zdůraznit část judikátu polotučně, vytvořím si na to zvláštní značku, kterou si podle momentálně potřeby buď zapnu nebo vypnu.
2. Jiným problémem je správné umisťování odkazů na poznámky pod čarou. Pokud po odkazu následuje interpunkční znaménko (přesněji čárka, tečka, dvojtečka nebo středník), mělo by se podle typografického usu a bontonu číslu poznámky předsazovat. To není problém, pokud se značka zapisuje ručně, ale většina poznámek pod čarou v mých dokumentech je generována jako součást odkazu na judikát, jedinou dvojicí maker. Např. napíšu
, a TeX vyhledá judikát a vypíše mi rozhodnutí \judAF\judrl
rozhodnutí ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 3279/2012, ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.3279.2012.1
(včetně toho, že dvojtečky a tečky v kodu ECLI budou umožnovat dělení na konci řádku, s tím, že se – na rozdíl od běžného spojovníku – na novém řádku zopakují) a připojí odkaz na poznámku pod čarou s příslušným hyperlinkem.
A teď to podstatné: pokud za tímto textem bude následovat jeden z oněch čtyř znaků, TeX ho automaticky číslu předřadí a jde-li o čárku nebo tečku, ještě navíc posune odkaz na poznámku vlevo, takže bude fakticky nad ní.
Ač jsem původně pochyboval, že by něco takového šlo, zjistil jsem, že pro TeXovské makro není ani takové zadání neřešitelnou úlohou:
Výsledkem je správně vysázený odkaz: a ani to nebolelo, jen to chtělo chvíli přemýšlení. A teď, moji milí, sem s textovými procesory nebo sázecími programy, které to také umějí!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Počítače
- Počet zobrazení: 2270
Koalice
Ač by povrchní pozorovatel soudil, že projev státohlavy v Hovorech z Lán nemůže co do bizarnosti a skandálnosti nic přebít, stalo se: duchcovští zastupitelé se předběžně dohodli na vytvoření povolební koalice ve složení DSSS+ČSSD+KSČM. Jak to může fungovat, věru nesnadno předvídat. Pokud by se mělo jednat o kombinaci dlouhodobých politických cílů zejména obou okrajových koalescentů, tam bych si uměl výsledek představit; aglutinační hesla Buržoasie do plynu! nebo Všechnu moc bílé rase! by jistě konvenovala nemalé části elektorátu. Horší to bude s praktickými otázkami, např. s postavením místních Romů. Podle komunistické doktriny je jejich sociální vyloučení výsledkem bezohledné kapitalistické politiky nové kompradorské buržoasie a jiných souvisejících společenských zlořádů, kdežto podle ideologie Vandasovců jde o cizorodé elementy a parasity, které národní těleso musí vypudit, neboť jen bez Cikánů může být národ šťastný. Tam bude dohoda zřejmě těžká. V každém případě: sledujme tento kanál, řekl bych, že v Duchcově bude teď zajímavo.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 2691
Znovu k volbám
Tak tyhle volby jsou zlý sen: otevřev seznam osobností, jež se v nadcházejících senátních volbách v mém obvodu ucházejí o můj hlas, zděsil jsem se nad míru v takové pohnuté chvíli obvyklou. Cože? To jsou oni? Výkvět mého národa, emeritní elity, crème de la crème české společnosti?
Neúspěšný politik Martin Bursík, již od pohledu nesnesitelná hysterka Eva Jurinová, ředitel záchranné služby, jež se stala v metropoli vtipem, Zdeněk Schwarz, komunistický físl (chci říci emeritní policejní rada) Miloslav Dočekal a Vladimír Stwora, jehož konspiračně theoretický web nečtu a znám jej jen v souvislosti s jeho popíračskou kausou (a s následným udáním čtenářů policii)? Ne, já tam prostě nepůjdu, k urně mne letos zaživa nedostanete!
Pročež propadám zoufalství a říkám si, že poslední pro mne volitelný politik na českém území byl zřejmě kníže Metternich.
Aktualisováno.
Výběr se arci ukázal být ještě širším, než se zprvu zdálo.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 4133
7 / 75